Washington - Na úvod dvě kontrolní testovací otázky.
Víte, která více než půlstoletí stará kniha se letos stala v USA bestsellerem? Jde o Cestu do otroctví rakouského nositele Nobelovy ceny za ekonomii Friedricha von Hayeka.
A víte, díky komu se tato za normálních okolností v Americe nepředstavitelná věc stala? Zásluhou Tea Party, aneb hnutí čajového dýchánku, které se ve volebním roce stalo ve Spojených státech nejmocnější politickou silou a Cesta do otroctví je pro jeho stoupence povinnou četbou diskutovanou na pravidelných setkáních.
Hnutí se jedni děsí a druzí ho považují za spásu země. Díky prvním i druhým mohou kandidáti podporovaní Tea Party rozhodnout blížící se volby do Kongresu.
Proč Tea Party?
- hnutí svým názvem odkazuje na historickou událost z roku 1773, která stála u zrodu americké revoluce a Spojených států: kolonisté tehdy na protest proti clům uvaleným Velkou Británii naházeli v Bostonu čaj do řeky
- komentátor televize CNBC Rick Santelli 19. února 2009 rozcupoval na ploše chicagské burzy ekonomickou politiku prezidenta Obamy a vyzval, aby v rámci chicagského čajového dýchánku byly finanční deriváty naházeny do jezera
Co je Tea Party?
- seskupení různě velkých, na sobě více méně nezávislých uskupení
- jejich pojítkem je odpor k rostoucí úloze federální vlády v americké ekonomice a odpor k politice prezidenta Obamy
Kdo jsou stoupenci Tea Party?
- konzervativně smýšlející Američané, nespokojení s politickým vývojem v zemi
- osmdesát procent z nich se zároveň označuje za republikány
Tea Party a letošní volby
- kandidáti podporovaní hnutím vyhráli v řadě republikánských primárek
- šanci na zvolení do Senátu mají kandidáti Tea Party například na Floridě, na Aljašce, v Kentucky, Nevadě, Coloradu, Wisconsinu či Connecticutu
- demokraté se snaží kandidáty Tea Party vykreslit jako extrémisty a odradit tak od nich středové voliče, resp. vystrašit stoupence Demokratické strany tak, aby přišli k volbám
- ačkoli někteří z kandidátů Tea Party byli příliš extrémní i pro vedení republikánů, strana z nadšení lidí spojených s Tea Party těží: republikánských primárek se letos účastnil rekordní počet voličů
Obama = socialista
Když Hayek své stěžejní dílo sepisoval za druhé světové války v Londýně, rozhodl se ho věnovat socialistům všech stran a varoval v něm Západ, že právě oni se pokoušejí a pokusí zavést centrální řízení ekonomiky a tím tak dostat pod kontrolu celou společnost a život každého jednotlivce.
Hnutí čajového dýchánku vidí šestašedesát let od prvního vydání Cesty do otroctví obdobnou hrozbu, tentokrát však přicházející přímo z Bílého domu. Barack Obama je podle nich socialista, snažící se posílit roli federální vlády v americké ekonomice způsobem, který ohrožuje svobodu a ústavní principy garantované zakládajícími dokumenty, na nichž vznikly Spojené státy.
Stoupenci hnutí o sobě dali poprvé hlasitě vědět loni v létě, kdy vtrhli na mítinky demokratických politiků a v řadě případů je hlasitým pokřikováním a drobnými výtržnostmi absolutně rozložili. Kongres tehdy začal projednávat rozsáhlou reformu zdravotnictví, která byla po stimulačním balíčku na boj s hospodářskou recesí druhým biliónovým projektem Obamovy administrativy spočívajícím v zásahu státu do ekonomiky.
Budoucí senátoři
O rok později je z hnutí čajového dýchánku rozhodující volební síla. Kandidáti, kteří získali jeho podporu v republikánských primárkách, mají reálnou šanci na zvolení v řadě států napříč USA. Politici s certifikátem Tea Party se mohou po Novém roce stěhovat do Washingtonu z Floridy, Aljašky, Nevady, Connecticutu, Kentucky, Colorada či Wisconsinu.
Jak se mohlo stát, že skupina lidí s často velmi vyhraněnými názory (někteří považují systém důchodového zabezpečení či státem dotovaného zdravotního pojištění pro seniory za protiústavní, jiní požadují zrušení centrální banky) stojí na prahu volebního triumfu?
Podle expertů na veřejné mínění v USA Scotta Rassmusena a Doega Schoena není hnutí čajového dýchánku přechodným zábleskem, který rychle zmizí. "Nejde o seskupení rasistických vidláků a ignorantních hlupáků, naopak máme co do činění s autentickým hnutím spontánně se organizujících občanů, kteří mají své obavy a chtějí, aby je od reality odtržená politická elita vyslyšela," napsali oba politologové v knize Pekelné šílenství: Jak Tea Party zásadně mění náš dvoustranický systém.
Co je zásadní, "čajoví" aktivisté mnohdy v exponované podobě vyjadřují to, co je ve společnosti široce sdílený názor.
Obama jako reklama na malou vládu
Když se v roce 2008, tedy před nástupem Baracka Obamy k moci, ptal Pew institut Američanů, zda preferují silnější vládu, která se více stará, nebo naopak vládu s omezenými pravomocemi, byli v názoru rozděleni na půl. Po roce zkušeností s Obamovou administrativou je druhý tábor o 10 procent silnější než první.
Většina Američanů považuje v tuto chvíli snížení deficitu rozpočtu za větší prioritu, než je podpora dýchavičného růstu ekonomiky pomocí státních subvencí. Ostatně naprostá většina dotázaných v průzkumu odpověděla, že Obamou prosazený stimulační balíček přispěl k prohloubení schodku, daleko méně ale pomohl s vytvářením pracovních míst.
Počet Američanů, kteří považují sami sebe za konzervativce, vzrostl od začátku Obamovy vlády rovněž o 10 procent. Hnutí čajového dýchánku je přitom voliči v USA hodnoceno právě jako reprezentant konzervativních hodnot. Jakkoli si pětina z nich myslí, že jím zastávané názory jsou extrémní.
Nová odrůda republikánů
Z pohledu stranické identifikace není velký rozdíl mezi stoupenci hnutí a těmi, kdo sami sebe označují za konzervativní republikány.
Gallupův ústav na základě svého výzkumu dospěl k závěru, že spíš než nějaké nové uskupení na americké politické scéně představuje hnutí čajového dýchánku pouze novou republikánskou odrůdu. Osmdesát procent z těch, kdo se hlásí k Tea Party, jsou zároveň republikány.
Spojení divoce se šířícího hnutí s Republikánskou stranou se pokouší v předvolební kampani využít demokraté.
Kandidáty, kteří uspěli v primárkách díky podpoře Tea Party (a v některých případech také navzdory postoji oficiálních představitelů republikánů), se pokouší vykreslit jako podivíny zastávající extrémní názory. To vše v naději, že se jim podaří vyděsit středové voliče a dostat k volebním urnám více vlastních stoupenců, kteří ze strachu přijdou hlasovat, a to přesto, že je Demokratická strana zklamala.
Kdo přijde volit?
Prokázat, či vyvrátit správnost této předvolební strategie mohou až výsledky samotných voleb, dosavadní zkušenosti však ukazují, že pozdvižení, které Tea Party v USA způsobilo, republikánům spíš pomáhá, než škodí.
"Neviděl jsem zatím žádný náznak toho, že by Tea Party odrazovala od Republikánské strany nezávislé voliče," odpověděl deníku New York Times Charlie Cook, který v USA platí za jednoho z nejzkušenějších volebních analytiků.
Vůbec poprvé od 30. let minulého století se republikánských primárek zúčastnilo více voličů než těch demokratických. Nejde přitom o žádné drobné: republikánů přišlo dosud k volbám víc o čtyři miliony. Na demokratické straně byla účast vůbec nejslabší v historii, zatímco republikáni projevili největší zájem o volby od roku 1970.
Kongresové volby konající se uprostřed funkčního období prezidenta jsou tradičně poznamenány nízkou účastí, uspěje v nich ta strana, která dokáže pobláznit svou voličskou základnu tak, aby přišla hlasovat. Díky Tea Party jsou to zatím letos jednoznačně republikáni, právě stoupenci hnutí jsou totiž nejvíce odhodlaní jít k volbám.
Jeden šik republikánů
Hnutí čajového dýchánku mělo na Republikánskou stranu ještě jeden pozitivní efekt. Svým takřka výhradním důrazem na roli státu v ekonomice vytěsnilo z předvolebních republikánských debat přetahování o sociální otázky, jako jsou potraty či sňatky homosexuálů.
Republikánští kandidáti jdou do voleb sešikovaní v názorech na to, že je třeba schválit ústavní dodatek požadující vyrovnaný rozpočet, prodloužit platnost daňových úlev schválených za prezidenta Bushe či odmítnout systém obchodování s emisními povolenkami.
(O tom, jak se Tea Party organizuje, kdo hnutí finančně podporuje a jaké postoje zastávají jím podporovaní kandidáti, si na Aktuálně.cz přečtete v následujících dnech.)
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
