Washington - Do oficiálního začátku druhého volebního období amerického prezidenta zbývá necelý měsíc. Přesto lze před 21. lednem 2013 bez nadsázky říci, že si Američané zvolili nejdražšího prezidenta ve více než 200leté historii Spojených států.
Pro prvního afroamerického prezidenta to ale není nic výjimečného, jelikož tabulky přepisoval už před čtyřmi lety.
V roce 2008 dokázal vybrat 750 milionů dolarů, tedy dvojnásobek toho, co lidé poslali jeho vyzyvateli Johnu McCainovi. A pokud bychom se vrátili ještě o čtyři roky zpátky, tak měl dokonce více, než mohli utratit George W. Bush a John Kerry dohromady.
Letošní čísla ovšem překonala i ty nejdivočejší představy analytiků. Jak Barack Obama, tak jeho republikánský vyzyvatel Mitt Romney vybrali od dárců přes miliardu dolarů.
A aby toho nebylo málo, celkové výdaje na prezidentské volby dokonce od začátku roku 2011 (kdy se souboj o Bílý dům rozjel) vyšplhaly na 2,6 miliardy dolarů, tedy v přepočtu kolem 50 miliard korun. To je pro srovnání zhruba stejně, jako roční rozpočet českého ministerstva vnitra.
Podle Centra pro citlivou politiku rostou náklady na volby neúměrným způsobem. Zatímco v roce 2000 činily 1,7 miliardy dolarů, letos už to (včetně voleb do Kongresu) bylo bezmála 6 miliard.
Superdárci dali 290 milionů
S letošním financováním voleb hodně "zacloumaly" takzvané "politické akční supervýbory" (Super PACs). Ty totiž mohou od dárců vybrat neomezené množství peněz.
A ačkoliv je nemohou věnovat přímo kandidátům či stranám, mohou je využít k jakémukoliv účelu. Právě supervýbory tak financovaly značnou část negativních reklam, které útočily na politické oponenty.
Fenoménem letošních voleb byla rovněž neuvěřitelná angažovanost tzv. superdárců - 149 movitých Američanů, kteří věnovali každý přes půl milionu dolarů. Dohromady do pomyslných kasiček přisypali 290 milionů dolarů.
Rekordmanem mezi nimi byl hazardní magnát Sheldon Adelson. Jeden z nejbohatších lidí planety si přál porážku Baracka Obamy "ať to stojí, co to stojí", a tak věnoval na podporu republikánů 70 milionů dolarů. Desítky milionů dolarů ze svého investovali do protiobamovské kampaně i velcí fanoušci ultrakonzervativní Tea Party David a Charles Kochovi.
Stamiliony, které "za to stojí"
Rostoucí náklady mají své zastánce, ale i odpůrce.
"Pokud utratíte 500 milionů a vyhrajete v Ohiu o půl procenta, stojí to za to, i když za jeden hlas dáte spoustu peněz," naráží Ken Goldstein, prezident analytické společnosti Kantar Media, na jeden z klíčových států, kde se volby rozhodují. "Ale v kampani nejde o efektivitu, nýbrž o vítězství," dodává.
Na zcela opačné straně stojí Jimmy Carter, jenž Spojené státy řídil z Oválné pracovny Bílého domu v letech 1977 až 1981. Podle něj je špatně nastavený celý volební proces a politiku i samotnou podstatu demokracie ohrožuje "finanční korupce". Trnem v oku mu byly již zmíněné Super PACs. Není totiž překvapením, že je často zakládají příbuzní či přátelé jednotlivých kandidátů. A pod rouškou "nezávislosti" za ně podle exprezidenta dělají "špinavou práci".
"Víte, kolik jsem získal na kampaň proti Geraldu Fordovi? Nic. A víte, kolik jsem vybral proti Ronaldu Reaganovi? Nic," zavzpomínal 39. prezident USA na volby z let 1976, resp. 1980. "A víte, kolik bude vybráno na prezidentské, senátní a sněmovní kampaně? Šest miliard. To je 6000 milionů," rozčiloval se.
Nad tím, jak zastavit stále rychleji se roztáčející spirálu peněz, proto začínají přemýšlet i sami politici, a to včetně republikánů, jimž jsou supervýbory nakloněny mnohem více než demokratům.
Podle Trevora Pottera, někdejšího šéfa Federální volební komise, je k tomu ideální doba. Prohrané prezidentské a senátní volby totiž podle něj i členům Republikánské strany ukázaly, že ani výhoda dostatku peněz nemusí přinést očekávaný výsledek. "Není špatné se nad tím zamyslet, obzvláště když se ani jedné straně nezamlouvá současný status quo."
Na změnu mají politici necelé dva roky, tedy do takzvaných "mid-terms", které Američany čekají v listopadu 2014.
