reklama
 
 

Jak vznikla myšlenka změnit letadla v bomby. Bin Ládin nebyl ten, kdo vymyslel 11. září

Aktualizováno 7. 9. 2016 15:04
Teroristický útok. Takový, jaký svět dosud nepoznal. To bylo 11. září 2001. Jak vyplynulo z dlouhodobého vyšetřování a výslechů zatčených členů Al-Káidy, myšlenka zaútočit jako pilot-sebevrah s letadlem-bombou se zrodila v hlavě málo známého pákistánského pilota Ahmada Hakíma Murada. Od atentátů na Světové obchodní středisko a Pentagon uplyne v neděli 15 let.

Praha – Po nárazu prvního letadla do severní věže Světového obchodního centra to 11. září 2001 ještě vypadalo, že jde možná o nehodu.

I tehdejší americký prezident George Bush přiznal, že si to myslel a chvíli se domníval, že jde o následek špatné viditelnosti nebo nějakých velkých problémů pilota.

Nejistota ale trvala jen šestnáct minut. Přesně tolik minut uběhlo od nárazu prvního letadla do severní věže do příletu druhého boeingu, který naboural do jižní věže.

Nebylo pochyb. Jde o teroristický útok. Takový, jaký svět dosud nepoznal. Od jeho spáchání uplyne v neděli 15 let.

Přestože jsou útoky spojovány hlavně s bývalým vůdcem Al-Káidy Usámou bin Ládinem, nebyl to on, kdo atentát vymyslel a naplánoval.

Autorem nebyl dokonce ani takzvaný "mozek" Al-Káidy Chálid Šajch Muhammad, který útoky zorganizoval a sehnal sebevrahy ochotné do letadel usednout, unést je a zemřít v jejich troskách.

Jak vyplynulo z dlouhodobého vyšetřování a výslechů řady zatčených členů Al-Káidy, myšlenka zaútočit jako pilot-sebevrah s letadlem-bombou se zrodila v hlavě málo známého pákistánského pilota Ahmada Hakíma Murada.

Tento muž na začátku devadesátých let složil pilotní zkoušky a chtěl se stát profesionálem v řadách pákistánské státní společnost PIA (Pakistan International Airways).

Ovšem neuspěl. Pak ho zlákala kariéra bojovníka za islám.

V polovině devadesátých let se stal členem skupiny teroristů vedených dalším Pákistáncem Ramzím Júsufem. Ten v únoru 1993 provedl první útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, kde odpálil nálož v dodávce v podzemní garáži.

Murad se mu tehdy svěřil, že jako pilot sní o tom, že s letadlem narazí do budovy centrály americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) v Langley ve Virginii.

Tato myšlenka zaujala už zmiňovaného Chálida Šejcha Muhammada, blízkého spolupracovníka Usámy bin Ládina a jednoho z nejvýše postavených velitelů Al-Káidy.

Muhammad si se zájmem Muradův plán vyslechl a pak jej sám dovedl do detailů. Určil cíle, počet letadel, počet únosců a jako nezbytnou podmínku schopnost řídit letadlo alespoň u čtyř členů skupiny.

V roce 1996 pak tento plán přednesl bin Ládinovi, který ho schválil. Od myšlenky k realizaci tedy uplynulo pět let.

Zbývalo především najít potenciální piloty a únosce. Příležitost se naskytla v Hamburku, kde se ve druhé polovině devadesátých let shromáždila skupina radikálních, fanatických islamistů kolem mešity al-Kuds (arabský název pro Jeruzalém) v ulici Steindamm nedaleko hlavního nádraží.

Mezi nimi i tři muži, kteří postupně dorazili do Německa jako studenti. Egypťan Muhammad Atta (přijel v roce 1992), Libanonec Ziád Džarrá (v roce 1996 přijel studovat původně do Greifswaldu) a Marván Šihhí ze Spojených arabských emirátů (přijel původně do Bonnu v roce 1996, studium mu platila armáda jeho země).

Na konci roku 1999 všichni odjeli do Afghánistánu do výcvikových táborů Al-Káidy, kde se setkali s bin Ládinem a souhlasili se svojí účastí v sebevražedných útocích.

Dostali za úkol odcestovat do USA a tam se zapsat do pilotních kurzů. To také učinili. Kurzy absolvovali na Floridě, peníze na školu jim chodily z účtu, který spravovali důvěrníci Al-Káidy ve Spojených arabských emirátech.

Chyběl ale ještě čtvrtý pilot. Původně se počítalo s Francouzem marockého původu Zacariasem Moussaouim, ten ale nebyl schopen kurz dlouho úspěšně absolvovat. Když učitelům řekl, že chce trénovat pouze ovládání stroje za letu a nezajímá ho start ani přistání, upozornili policii, že asi mají potenciálního únosce. Moussaoui byl zatčen.

Nakonec padla volba na Saúda Haního Handžúra, který měl pilotní zkoušky, už dříve se objevil v táborech Al-Káidy v Afghánistánu a se svým nasazením do akce souhlasil.

Byl jediným ze čtyř pilotů, který nežil v Německu a neprošel takzvanou hamburskou buňkou.

Dalších patnáct únosců přijelo do USA nedlouho před samotnými útoky. Až na jednoho šlo vesměs o občany Saúdské Arábie.

Jejich nasazení nebylo náhodné, protože Saúdové měli ze všech Arabů nejsnazší možnost získat americká víza. Saúdská Arábie měla s USA dobré vztahy a Saúdové nebyli podezíráni, že jsou ekonomickými migranty.

Například pro Jemence bylo získání víza mnohem obtížnější.

V samotný den útoků 11. září 2001 únosci riskovali, když Atta a další terorista Abdalazíz Umarí letěli brzy ráno z Portlandu do Bostonu, kde teprve přestupovali na let do Los Angeles.

Stihli ho jen těsně, a Attův kufr dokonce pracovníci letiště nestačili do druhého letadla přeložit.

Pak už šlo ale všechno podle jejich plánu. Ve všech letadlech se únosci rozdělili na dvě skupiny. Jedna pronikla do pilotní kabiny a zmocnila se řízení letadla, druhá bránila pasažérům, aby zasáhli.

Používali při tom nože, spreje a hrozby bombou.

Plán nevyšel pouze v případě druhého uneseného letadla United Airlines, se kterým únosci chtěli narazit do budovy Kapitolu ve Washingtonu. Letadlo startovalo se zpožděním za předchozími třemi unesenými stroji a lidé na palubě už věděli, co se děje.

Snažili se únosce přemoci a ti pak raději boeing nasměrovali do země u městečka Shanksville v Pensylvánii.

Zbývající tři letadla zasáhla své cíle. Obě věže Světového obchodního centra a Pentagon. Zemřelo téměř tři tisíce lidí.

autor: Martin Novák | 11. 9. 2011 17:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama