Analýza - Tři a půl tisíce kilometrů přes šest států a vrcholky Alp i Pyrenejí čeká účastníky letošní Tour de France, která odstartuje zítra prologem v Monaku. Napjatě je očekáván zejména návrat legendárního Američana Lance Armstronga.
Ve Francii neoblíbený "sebestředný Američan" patří mezi favority, jimž vévodí Armstrongův stájový kolega z týmu Astana Alberto Contador.
Cesta k vítězství povede jen přes obrovskou dřinu, která bude vrcholit krutým dvacetikilometrovým stoupáním na Mont Ventoux. Jak to Armostrong, Contador, ale i třeba Čech v peletonu Roman Kreuziger, který loni na Tour skončil dvanáctý, vůbec dokáží zvládnout?
Lepší kolo i zdravější tělo
Vylepšuje se technické vybavení cyklistů. Kolo z uhlíkových vláken a titanu už může vážit jen asi tři kilogramy.
Něco navíc
Rady pro amatérské cyklisty:
- Závodní cyklisté už to mají vychytané, ale amatér si někdy neuvědomí, že ohnutí těla na bicyklu by nemělo bránit hrudníku v roztažení a plicím v dýchání; nemělo by tlačit bránici nahoru proti plicím a zejména utlačovat velké cévy v pánvi. Alespoň jednou za hodinu jízdy by měla být přestávka, při níž cyklista procvičí horní i dolní polovinu těla a změní jejich prokrvení například tím, že si lehne na záda a šlape naprázdno vzhůru střídavě s kroužením paží.
- Důležitá je pevná obuv, která se neroztahuje při zatížení. Bérce je vhodné stáhnout punčochou, která brání hromadění krve. Naopak ponožka s utaženým okrajem vede ke vzniku křečových žil. Přetížení dlaní zmenšují cyklistické rukavice.
- Oblečení by mělo být prodyšné, z jednoho materiálu, aby stejnoměrně propouštělo vzduch a nemělo švy, které brání hrudníku a zhoršují dýchání.
- Přilba na hlavě může být otázkou přežití kdekoli, chrániče loktů a kolenou pak brání vážným úrazům kloubů zejména v terénu.
Ale vylepšuje se i fyzický stav sportovců.
"Souvisí to i s pokroky v medicíně. Když se zdravotnictví zlepšuje, zmenšuje se výskyt a závažnost mnoha nemocí, které dříve celkově oslabovaly populaci," vysvětluje Miroslav Kučera, profesor sportovní medicíny z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Díky tomu se tedy může v průměru zlepšovat i výkonnost sportovců."
Pojem, který nutí k výkonům
K tomu se přidává motivace. "Tour de France je prostě pojem. Kdo v ní uspěje, stává se slavným, získává peníze, je zván k dalším dobrým závodům," vypočítává profesor Kučera. "To je obrovská psychická podpora, díky které ze sebe závodník vydá i poslední zbytky sil. I proto tedy právě v tomto závodě dosahují cyklisté neuvěřitelných výkonů."
Závisí pak samozřejmě také na doprovodném týmu. "Ten propočítává nejen životosprávu sportovce před závodem, ale i výživu a pitný režim přímo při sportovním výkonu," líčí profesor Kučera. "Jde o to, aby dostával přesně propočítané množství tekutiny, které bere v úvahu ztrátu vody při pocení při závodě. V ní současně musí být přesně určená dávka energie v podobě různých cukrů, a také minerály."
Podstatné je optimální dávkování, aby sportovec neměl tekutiny a energie málo, ale ani ne příliš mnoho, protože to by mu zatížilo organismus a snížilo okamžitý odváděný výkon.
Sezení je nepřirozené
U cyklistiky je ovšem nutné připomenout, že se při ní projevuje pro člověka nepřirozené zatížení, protože podává výkon vsedě na bicyklu.
"Přirozenou pohybovou aktivitou pro člověka je chůze a běh. Z tvaru kosti například můžeme vyvodit, že pračlověk jen minimálně seděl. Celý den se pohyboval a při odpočinku ležel," popisuje profesor Kučera.
Z toho na jednu stranu vyplývá, že dnešní člověk, který přešel na sedavý způsob života, zatěžuje svaly i vnitřní orgány jinak, než na jaké zatížení se za statisíce let přirozeně vyvinuly. Ale současně to platí i pro neobyčejně aktivního sportovce na kole.
Cyklistická noha
V cyklistice se může zdát výhodné, že organismus sedícího sportovce nenese celou hmotnost těla - na rozdíl od běhu. Může tedy více energie věnovat přímo sportovnímu výkonu.
Není to ovšem zadarmo.
Dolní část těla je při jízdě na kole více zatížená než horní. Proto se cyklistům doporučuje dělat časté přestávky, procvičovat i horní část těla a měnit zatížení.
Poloha, při níž člověk sedí na kole a je současně předkloněný, stlačuje cévy a vede zejména ke změně prokrvení nohou. Výsledkem bývají otoky dolních končetin a také křečové žíly.
"V lékařské terminologii máme odborný termín cyklistická noha," poznamenává Miroslav Kučera. "Znamená to, že jsou na ní cirkulační poruchy - tedy křečové žíly."
EPO na přilepšení
Ani dosažení výborné fyzické kondice, nasazení vhodné výživy a pitného režimu či použití kola z lehkých materiálů však sportovci a jeho podpůrnému týmu někdy nestačí. Pak se sáhne po dopingu.
U cyklistů patří k nejoblíbenějšímu erytropoetin, běžně známý pod zkratkou EPO. Je to hormon, který se tvoří v ledvinách a podporuje dozrávání červených krvinek. Když je krvinek víc, roznášejí po těle víc kyslíku, zásobují jím svaly a posilují výkon, sílu či rychlost.
Hormon vyrábí farmaceutický průmysl pro pacienty s nemocnými ledvinami. Takže je, i když nelegálně - k dispozici i pro sportovce.
Hra na četníky a zloděje
Avšak protože je v lidském těle běžně přítomný a každý člověk ho má trochu jiné množství, nedá se zcela přesně rozlišit, kolik je ho v organismu sportovce přirozeně a kolik si uměle dodal jako doping.
A tak spolu sportovci a dopingoví komisaři hrají hru na četníky a zloděje. Různé sportovní svazy stanovují odlišné maximálně povolené limity EPO v krvi sportovců. Ti se zase snaží dokázat, že se jim vyšší množství EPO tvoří zcela přirozeně.
