Praha - Sčítání skončilo. Spoustu Čechů otravovalo, někteří ho dokonce vnímali jako protiústavní. Smysluplnější, než remcat při sběru, je ale zaměřit se na to, co s daty bude teď. Autoři hnutí "Surová data, hned teď!" soudí, že k maximu dat má mít přístup veřejnost.
Výzva
Hnutí založil Tim Berners-Lee, autor World Wide Webu a jeden z lidí, kteří formovali současnou podobu internetu. V roce 2009 apeloval během své prezentace na konferenci TED na vlády, samosprávy, vědecké instituce i soukromý sektor, aby daly veřejnosti k dispozici maximum dat o společnosti, která mají k dispozici.
Po roce se na podium stejné konference vrátil, aby prezentoval první výsledky projektů z celého světa, kdy jednotlivci a organizace spojením různých dat vytvořili praktické a zajímavé instrumenty pro ulehčení života.
Příklady jsou v tomto případě velmi důležité, protože bez nich se většina lidi při pomyšlení na záplavu čísel a databází spíše vyděsí. Pro představu tedy jen dvě ukázky toho, jak mohou otevřená data v rukou veřejnosti pomáhat.
Zmapujte Haiti!
Po ničivém zemětřesení v Haiti v roce 2010 smazala vlna tsunami z povrchu většinu silnic a obydlí. Distribuce humanitární pomoci vázla, protože nebylo jasné, které cesty se dají použít a jak se dostat k lidem, kteří pomoc potřebují nejvíc.
Na neštěstí ihned zareagovala skupina dobrovolníků, která se podílí na projektu Open Street Map. Na podobném principu jako Wikipedie se autoři projektu za pomoci veřejnosti snaží vytvořit otevřenou mapu světa. S pomoci americké firmy GeoEye, která kolektivu zdarma poskytla aktuální data ze svých satelitů, začali dobrovolníci na celém světě mapovat.
Z podrobných satelitních snímků bylo možné získat informace o uprchlických táborech a lokacích, kde se zdržují lidé. Velmi rychle vznikla aktuální mapa Port-au-Prince s informacemi o zničených nebo zablokovaných cestách. Během několika dní se mapa stala nejlepším zdrojem informací v postiženém regionu a pracovníci humanitárních organizací jí adaptovali do svých GPS navigátorů.
Dalším příkladem, jak může veřejnost využít data, která úřady shromažďují, je z Velké Británie. Specialista z vládní organizace London Datastore zveřejnil na svém blogu data o nehodách, jejichž účastníkem byl cyklista. Během dvou dní zapracoval server Timesonline.com tyto data do přehledné mapy pro cyklisty, kteří se tak při plánování cesty mohli vyhnout nebezpečným křižovatkám a lokalitám ve městě.
Česká datová loterie
V Česku nejvíce dat o občanech shromažďuje Český statistický úřad (ČSÚ), který pravidelně část dat získaných sčítáním uveřejňuje na internetu. Podrobnější data, která jsou náročná na přípravu, úřad poskytuje za poplatek. "Za minulý rok vyřídil odbor informačních služeb ČSÚ na 30 tisíc požadavků na data z řad občanů, úřadů, soudů, univerzit i vládních institucí," píše v e-mailu Jana Podhorská z ČSÚ.
A jak obtížné je získat například zmíněná data o nehodách, kterých byl účasten cyklista? Na webu Policejního prezídia je možné získat informace o počtu dopravních nehod způsobených cyklistou. Chybí ale informace o nehodách, jichž se cyklista použe účastnil a informace, kde k nehodám došlo.
Obracíme se tedy na Dopravní inspektorát s žádostí o komplexnější data. "Ano, to není problém zjistit," říká vrchní komisař Jan Straka, "příští týden bude hotová nehodovost pro Prahu. Pokud potřebujete přesné lokace nehod, přiložíme je k mailu." První pokus zní tedy slibně.
Za tři dny přichází podrobná statistika všech nehod v Praze, jejichž účastníky byli cyklisté. Spolu s tím vizualizace na mapě a komentář. Komisař Straka dokonce telefonicky ověřuje, jestli žádaná data splňují požadavky.
Senát v akci
Výzvu Tima Bernerse-Lee nevyslyšela jen řada dobrovolníků a vědeckých institucí. Britská vláda zřídila webovou stránku data.gov.uk, kde se může každý podívat na to, jakým způsobem vláda utrácí peníze.
K českým autoritám volání lidí po zveřejňování dat zřejmě ještě nedolehlo. Nebo jen k některým. Redakce Aktuálně se o tom přesvědčila, když na podzim minulého roku zažádala Senát o informaci o platech senátorů. Požadovaná data Senát poslal po třech měsících, v papírové podobě a za cenu 28 tisíc korun. Prosbu o digitální vyhotovení Senát nejprve odmítl, nakonec jí dodal po dalším měsíci čekání.
