Češi přestávají rozumět masu. Otestujte, zda poznáte, kde je kýta, krkovice či oříšek

Iva Špačková Jiří Kropáček Jakub Plíhal Blahoslav Baťa Iva Špačková, Jiří Kropáček, Jakub Plíhal, Blahoslav Baťa
Aktualizováno 21. 4. 2020 14:50
Češi vepřové maso navzdory klesající spotřebě milují a v Evropské unii patří k jeho velkým fanouškům. Poznají však v obchodě vepřové maso od hovězího na první pohled a vědí, jak vypadá plec, kýta nebo krkovička či jaký kus vybrat na výpečky se špenátem? Přehlednou mapu prasete a jeho masa nám pomohl sestavit Tomáš Mareš, řezník francouzské restaurace La Gare patřící do skupiny Gare restaurants.

Mapa částí vepřového a možnosti úpravy

Vepřové maso má světle růžovou barvu a je prorostlé tukem. Má proto vyšší energetickou hodnotu než například hovězí maso. Prasata, která jdou do výkupů, jsou stará šest až osm měsíců a při porážce váží 130 – 140 kilogramů živé váhy. Tato prasata nemají tolik tuku, jejich maso je křehčí a zákazníci mu dnes dávají přednost před tučnějším masem (před revolucí se naopak prodávala prasata s vyšším podílem sádla). Na domácí zabijačku se však prasata stále vykrmují na váhu zhruba 180 kilogramů. Takové maso pak obsahuje mnohem více tuku, z něhož jde připravit sádlo a škvarky.

Jak řezník pracuje s jednotlivými částmi

Anatomie prasete
Vepřová hlava
Vepřové sádlo
Vnitřnosti z prasete

Řezník, jeho nože a vybavení

Tomáš Mareš si každý rok kupuje novou sadu nožů za cca 10 000 Kč. Každý den nože doma brousí na kotoučové brusce. "Přijdu domů a brousím. Dnes mám vše hotovo za dvacet minut, dříve jsem potřeboval času víc," říká. V práci si pak přibrušuji nože každé dvě až tři minuty. "Kdybych to nedělal, nešlo by mi maso čistě uříznout a jen bych se trápil," dodává. Půlku prasete dokáže Mareš vybourat i za dvacet minut. K práci potřebuje sadu nožů a další vybavení.

Co znamenají údaje na etiketě

Označování země původu je povinné pro vepřové, drůbeží, hovězí, kozí a skopové maso. Tato povinnost se vztahuje na balené, zabalené i nebalené maso.

U nebaleného hovězího, vepřového, drůbežího, kozího a skopového masa se povinné informace o původu uvádějí v těsné blízkosti nebaleného masa.

Pokud je na obalu uvedeno, že se jedná o masný polotovar, znamená to, že do potraviny byly přidány další složky jako např. voda nebo přídatné látky (např. polyfosfáty). Na masném polotovaru musí být uvedeno složení.

Na etiketě můžete nalézt další údaje jako např. cena, cena za jednotku, označení typu obalu a také čárový kód, který je pouze dobrovolným údajem.

Češi podle posledních dat Českého statistického úřadu spotřebovali v roce 2017 80,3 kilogramů masa na osobu. Vepřové z toho činilo 42,3 kilogramu. Ačkoliv proti roku 2016 snědli lidé o 0,5 kg na hlavu méně (meziroční pokles o 1,2 %), z průměrné spotřeby vepřového v Evropské unie (32,1 kg na hlavu) je patrné, že Češi patří k jeho milovníkům. Proti průměru OECD (12,2 kg na hlavu) ho jedí téměř třiapůlkrát častěji.

Ačkoliv Češi vepřové milují, málokdo má možnost zažít domácí zabijačku. V obchodech tak někteří z nich tápou, zda drží v ruce vepřové, či hovězí maso a u řeznického pultu si nejsou jisti, zda si na medailonky mají koupit pečeni, či panenku.

Vepřové přitom podle údajů řetězce Teska patří k nejprodávanějším druhům masa. Do košíku si ho co do podílu spotřeby klade polovina kupujících, kuřecí si kupuje 38 procent spotřebitelů a hovězí 12 procent lidí. V zimě si Češi kupují nejčastěji kýtu a plec a v létě krkovici a pečeni, a to nejčastěji o váze 500 až 1000 gramů. "Poměr mezi již zabaleným masem a masem kupovaným u pultu je zcela vyrovnaný," říká mluvčí společnosti Tesco Václav Koukolíček.

 

Právě se děje

Další zprávy