Kampaň v Česku zaštiťuje Nadace Proměny Karla Komárka ve spolupráci s platformou Učíme se venku. V rámci této akce se snaží naučit pedagogy a vedoucí dětských skupin, aby více chodili s dětmi ven.
Oproti předchozím generacím tráví dnešní děti podstatně méně času venku. Je to proto, že venku být nechtějí, nebo mají méně příležitostí?
Řekla bych, že k tomu vede více důvodů. Například to, že se dnes klade větší důraz na bezpečnost dětí. Rodiče i učitelé je víc hlídají, mají strach, aby se jim něco nestalo. Zároveň je tady znát vliv rozvoje digitálních technologií. Sociální sítě, hry a další mobilní aplikace jsou pro děti velkým lákadlem, které je drží uvnitř. Dalším důvodem může být fakt, že dnešní děti mají méně volného času. Ve škole dostávají dost úkolů, navštěvují kroužky a volnočasové aktivity a také rodiče mají větší ambice, takže je třeba připravují na přijímací zkoušky. Dětem pak už moc volného času nezbývá.
Dají se tyto faktory nějak změřit a vyhodnotit?
Není to úplně snadné. My jsme se o to pokusili pomocí průzkumu České děti venku, ve kterém jsme v roce 2016 zjišťovali, kolik času děti venku tráví. Studie například ukázala, že polovina z 1515 dětí reprezentativního vzorku se ve zkoumaném týdnu nedostala do přírody. Situace nás nadále zajímá a mimo jiné zkoumáme i to, zda je pobyt venku pro děti a jejich rodiče důležitý. A zda mají ve svém okolí nějaký veřejný prostor, kde mohou trávit volný čas a kde je jim příjemně.
Venku ale může probíhat i vyučování. Co se tam děti naučí lépe než ve školní třídě?
Podle mě nejde o to, že by se toho děti naučily víc, ale že si to lépe zapamatují, protože venku je víc podpořeno jejich soustředění. A také po návratu do třídy se pak v hodině dokážou lépe koncentrovat. Z mé zkušenosti je ale největším přínosem to, že se venku trochu změní sociální vazby mezi dětmi, a to, jak funguje kolektiv. Stává se, že děti, které uvnitř nemají prostor se projevit a uspět, dostanou venku příležitost ukázat, co dovedou. Dost často jsou to děti, které mají uvnitř potíže se soustředěním a venku mohou předvést, co v nich je. Jako vyučující mám venku vždy pocit, že jsme si s dětmi blíž. Sice to vypadá, že je tam víc prostoru a svobody pohybu, ale ve vzájemných vztazích se naopak vzdálenost mezi učitelem a třídou zkrátí a najednou jsme si bližší. Takže pro mě je to mnohem víc o tom, že se venku vylepší vztahy. A spousta problémů, se kterými si uvnitř nevíme rady, se venku vyřeší nějak sama od sebe.
Přesto říkáte, že venku může probíhat i soustředěná výuka. To mě překvapuje, protože na zahradě je přece mnohem víc podnětů, které děti rozptylují.
S tím soustředěním dětí je to samozřejmě postupné. Když je poprvé vezmeme ven, tak nejdřív potřebují tu zahradu objevit, potřebují zažít, co tam je. Takže ze začátku můžeme očekávat, že tam budou víc běhat a dovádět. Ale ve chvíli, kdy si na to prostředí zvyknou a přijmou ho jako místo, kde se učíme, může být pro ně naopak benefitem to, že je tam čerstvý vzduch a zeleň, že si mohou sednout tak, jak je jim to příjemné, že mohou utvořit kroužek nebo si najít místečko, které je jen pro ně. Žáci, kteří potřebují víc pohybu, mají na zahradě prostor se projít a pak se zase vrátit ke skupině. Takže ze začátku ano, je potřeba si na venkovní prostředí zvyknout, ale pak se právě projeví jeho přínos a máme opravdu prokázané, že pro učení je zahrada lepší než školní třída. Tuhle ideu se snažíme prosazovat i v kampani Měsíc školních zahrad, kterou pořádáme vždy v květnu ve spolupráci s platformou Učíme se venku. V ní nabízíme učitelům řadu vzdělávacích aktivit a nápadů pro pobyt venku se skupinou dětí. Každý rok má navíc specifické téma, na které se zaměřujeme.
Jak tato témata vybíráte?
Je pro nás důležité, aby aktivity byly nejen hravé a inspirativní, ale také rozvíjely cit pro udržitelnost. Proto v posledních letech zdůrazňujeme témata, která souvisejí s klimatickou změnou. Vloni jsme se věnovali tomu, proč jsou pro nás důležité stromy. Pomocí badatelské aktivity jsme například zjišťovali, jak stromy ochlazují prostředí. Nebo děti počítaly, kolik uhlíku do sebe váže strom. Letos jsme se soustředili na vodu, protože jsme chtěli upozornit na to, že voda je v zahradě důležitá. Motivovali jsme děti vytvářet vodní prostory a ukazovali jim, jak třeba jen malé pítko pro ptáčky může mít velký přínos pro celou zahradu a okolní prostředí. Zkoumali jsme i množství srážek a vsakování vody do půdy.
V květnu ale moc nepršelo. Jak si s tím účastníci poradili?
Na začátku měsíce docela pršelo. Jedna z prvních aktivit, kterou jsme zveřejnili, byla výzva Zažij kaluž, a ta se moc povedla. Přišlo nám hodně fotek, jak děti řádí v loužích a užívají si vodu. Ale mnoho aktivit se dalo uskutečnit i bez deště. Vím, že spousta škol má možnost sběru dešťové vody, takže využily své vlastní zdroje. Nebo aktivity, ke kterým voda ani není potřeba. Třeba vytvoření vlastní studánky, což nemusí být studánka s vodou, jde spíš o to se dozvědět, že studánky existují.
Kdo vymýšlí aktivity a připravuje materiály?
Metodickou část připravují naši spolupracovníci z platformy Učíme se venku. Mají spoustu zkušeností s venkovní výukou na základních školách. Aktivity i související materiály si učitelé nebo vedoucí dětských skupin mohou stáhnout z naší webové stránky a mají vše připravené tak, že mohou rovnou vyrazit ven a pustit se do toho.
Kdo se aktivit účastní a jak získáváte zpětnou vazbu?
Jsou to školní třídy, družiny, třídy v mateřské škole, ale i dětské oddíly, případně skupiny rodin s dětmi. Aktivity se dají zvládnout třeba i na rodinném výletě. Díky spolupracovníkům z Učíme se venku a díky zahradám, které zaštiťujeme v mateřských školách, máme dobré napojení na pedagogy a zjišťujeme od nich, jak se jim aktivity líbily.
Na facebookové skupině Školní zaHRAda účastníci sdílí fotky a zážitky, kromě toho mají za úkol i zhodnotit a popsat svou zkušenost. Na základě toho se snažíme pak vymýšlet aktivity do dalších ročníků. Účastníci jsou také zařazeni do soutěže, vylosovaní výherci letos získali například vstupenky do ekocentra Vodní dům či na workshop Muzea Říčany pro celou třídu.
Která aktivita byla letos nejoblíbenější?
Každá věková skupina preferuje něco trochu jiného. Na základních školách jsou hodně oblíbené badatelské aktivity, protože materiály jsou opravdu dobře připravené s odborníky. Ale myslím, že letos byly nejoblíbenější louže. Zažít kaluž.
Vyzkoušela jste nějakou hru i vy?
Se svými žáky jsem zkoumala vsakování dešťové vody v naší školní zahradě. A z aktivit, které jsou mi nejbližší, už jsem v životě několikrát vyzkoušela cestu vodou, kdy putujete ne po lesní cestě, ale korytem potoka. Je to krásné jít spolu s řekou krajinou. Mám na to hezké vzpomínky.
Co se potom se všemi nápady a materiály stane? Máte nějakou databázi, ze které se dá čerpat i v budoucnu?
Vytvořili jsme webovou stránku, kde všechny materiály shromažďujeme. Jsou tam k dispozici celý rok a rozhodně chceme, aby je učitelé a další pedagogové využívali. Protože to není jen otázka Měsíce školních zahrad. Zažívat vodu, stromy a školní zahradu je věc, která se dá dělat celý rok. Letos jsme dokonce připravili i zimní aktivity.
Co plánujete na příští rok?
Ještě jsme nevybrali téma, ale máme před sebou novou výzvu. Zjistili jsme, že v podpoře výuky venku hrají klíčovou roli ještě dvě další osoby ve škole: ředitel a školník. Ředitelé tím, že v tom učitele podporují, jsou ochotní financovat třeba úpravy zahrady tak, aby aktivitám vyhovovaly, mohou být významnými tahouny a inspirátory. A školníci nebo pracovníci, kteří se starají o zahradu, jsou také důležití. Mohou nám třeba nechat v trávě pás, kde rostou květiny a žije hmyz. Takže pro nás je na příští rok výzvou zapojit do hry o ceny i ředitele a školníky.
