Dívka se brodí zelení tak sytou a jasnou, že vypadá jako z jiného světa. Do místa připomínajícího ráj nás však režisér George Miller vezme jen na chvilku. Jakmile hrdinka nejnovějšího pokračování ságy Šílený Max utrhne zářivě barevné ovoce, čeká ji cesta prachem, špínou a zrezivělým postapokalyptickým krajem, kde je tou nejcennější tekutinou benzin.
Ještě v roce 200. výročí narození skladatele Bedřicha Smetany často zaznívají fráze, které jako by vypadly z obrozeneckého slovníku: zakladatel české národní hudby, velikán naší opery a tak dále. Smetanův nový životopis, jejž právě vydal Pavel Kosatík, je pozoruhodný nejen tím, že ukazuje, jak tyto konstrukty vznikaly, ale také nakolik je utvářel sám umělec.
Režisér Jiří Strach se poslední dobou projevuje hlavně silnými společenskými názory. V oblasti umělecké tvorby už je to komplikovanější. Čím ambicióznější věci natáčí filmař, který není schopen zvládnout ani pohádku, aby se z ní člověku neprotáčely panenky, tím bolestivější to bývá podívaná.
Jmenuje se John Sugar. Opravdu. Byť to zní jako špatně vymyšlený pseudonym někoho, kdo cosi skrývá. Krimi série Sugar, kterou lze už celou vidět ve videotéce Apple TV+, toho stejně jako hrdina před diváky schovává opravdu hodně. Než však vyloží všechny karty na stůl, má k dispozici jedno eso. Colin Farrell v titulní roli hraje soukromého detektiva, jaký tu nebyl od časů klasického Hollywoodu.
Hudební velkofilmy prožívají renesanci. Po extrémně úspěšném, byť banálním hitu Bohemian Rhapsody z roku 2018 či ambiciózním, o poznání povedenějším portrétu Eltona Johna nazvaném Rocketman teď také česká kina začala promítat příběh jedné z největších a nejtragičtějších hvězd hudebního průmyslu Amy Winehouse. Jmenuje se Back to Black a bohužel ho lze shrnout do tří slov: zpívala, pila, umřela.
Nejpozději na podzim 2022, kdy spisovatelce Kateřině Tučkové bestsellerový román Bílá Voda nečekaně vynesl Státní cenu za literaturu, začalo být jen otázkou času, než se také tento její příběh dostane na jeviště. Nakonec se tak stalo hned dvakrát. Po brněnském Městském divadle nově Bílou Vodu uvádí pražské Národní divadlo.
Festivalu Pražské jaro chybí do osmých kulatin rok, přesto je už letošní ročník jiný. Máme tu Rok české hudby, tedy akci zastřešující významná výročí několika osobností v čele s Bedřichem Smetanou, od jehož narození nedávno uplynulo 200 let. Zahrát jeho cyklus Má vlast a tím uctít skladatelův odkaz do Prahy přijel orchestr řazený mezi nejlepší na světě: Berlínští filharmonikové.
Jen zvuková stopa a série černobílých fotek provází úvodní scénu nejnovějšího a možná posledního snímku sedmaosmdesátiletého Kena Loache nazvaného Starý dub. Veterán britského filmového realismu jako by jím chtěl zhmotnit bariéru mezi obyvateli městečka na severovýchodě Anglie a migranty, které právě přivezl autobus do tohoto zapadlého, vládou zapomenutého kraje.
Itálie, rok 2013. Josef Rychtář, toho času majitel bezpečnostní agentury, odhazuje tričko a žene se k domu, kde je podle něj vězněna Iveta Bartošová. Vykřikuje její jméno a rozběsněně buší na vrata. Okolojdoucí jej s obavami pozorují. Vše natáčí kameraman bulvárního média.
Trojice opic se noří do hlubin džungle, brzy nachází hnízdo se třemi vejci. Jenže tradice velí, že jedno musí v hnízdě zůstat. Tak jejich pouť pokračuje. Z džungle se však hrdinové snímku Království Planeta opic, který od čtvrtka promítají česká kina, po většinu stopáže jen tak nevynoří. Nový díl ságy odehrávající se dlouho po vládě opičáka Caesara opouští lidskou perspektivu.
Je to špinavá práce. Vybuchujete, hoříte, padáte a na plátně nikdy nejste vidět. Režisér snímku Kaskadér, který nově promítají česká kina, tohle povolání zakusil na vlastní kůži. V nové akčně-romantické komedii David Leitch skládá poctu právě řemeslu, jímž v Hollywoodu začínal.
Výjev jako z renesanční malby otevírá nové album Vladimíra Merty. Starý mistr, na pomezí bdělosti a snu, si v odpolední dřímotě ředí víno v poháru vodou. Osmasedmdesátiletý písničkář už skutečně nemusí nikomu nic dokazovat a může si dát po obědě šlofíka, má hotovo. Merta je legenda. Hudebník a textař, který, jak vystihl kritik Pavel Klusák, u nás posunul písničku až k možnostem eseje.
Setkat se s vlastními rodiči v době, kdy jim bylo stejně jako teď vám. Mnozí o tom sní. Hrdina zasněného vztahového dramatu Všichni moji cizinci, které lze nově vidět na platformě Disney+, dostává příležitost to opravdu udělat.
Když roku 1980 zemřela v Paříži, nikdo ji neznal. První retrospektivy se dočkala až dvě dekády nato v Praze. Dnes patří obrazy Toyen k nejoceňovanějším českým z 20. století. Její soukromý život se nově stal námětem dvou inscenací uváděných ve sklepním studiu Švandova divadla a podkroví Divadla Kolowrat v Praze. Realitu prolínají se snem, avšak s odlišným estetickým výsledkem.
Art Donaldson nezažívá nejlepší sezonu. Luxusní prostory bílošedě zařízeného bytu napovídají, že řadu úspěchů na kurtu už má za sebou. Teď přichází klíčový okamžik kariéry: tenista potřebuje zjistit, zda má nějaké vítězné grandslamy ještě před sebou. Navzdory zdánlivě jednoduché zápletce však americké drama Rivalové, které nově promítají česká kina, není pouze o tenisu.
Ostravští kriminalisté sledují místo činu. Mladá žena zabitá obzvlášť brutálním způsobem má četné pohmožděniny v oblasti hlavy i genitálií. Objevují se první stopy, vrah možná brzy unikne za hranici kamsi na východ. Je třeba jednat. A hrdinové minisérie Vedlejší produkt, jejíž první část v neděli večer vysílá Česká televize, nemají čas zaobírat se tím, zda vyšetřování probíhá vždy podle pravidel.
Jsou proti válce a proti Vladimiru Putinovi, ale musí se dívat, co jejich země páchá na Ukrajině. Jak se takoví Rusové cítí? Odpovídají na to dvě nedávno česky vydané knihy: Válka a trest Michaila Zygara a Moje Rusko Jeleny Kosťučenkové.
Muž kráčí po trati přes železniční most, který není určen pro pěší. Přelézá zábradlí a kamera, jež se mu napřed motala kolem nohou, nyní dlouze z nadhledu zkoumá jeho lavírování nad propastí. Nakonec neskočí. Tvůrci filmového portrétu jednoho z nejzáhadnějších českých sériových vrahů Viktora Kalivody se nepokouší dopátrat motivů, zůstávají pouhými pozorovateli.
Hned první díl trilogie Šikmý kostel spisovatelky Karin Lednické z roku 2020 se stal hitem, ačkoliv se jednalo o její debut. Minulý týden vydala očekávanou závěrečnou část románové kroniky staré Karviné, která padla za oběť těžbě. Autorka nezklamala. Pokračuje v doplňování bílých míst historie a demytizaci regionu, to vše na pozadí poutavého i dramatického generačního příběhu.
Provinčního herce Hendrika Höfgena sžírá chorobná touha po slávě. Je ochoten obětovat jí naprosto všechno, včetně vlastní morálky. Zaplétá se do tenat v Německu sílícího nacionálně socialistického hnutí, až se nevědomky stává jeho spolupomahačem, Mefistem, kterého s úspěchem hraje na jevišti Berlínského státního divadla.
