Ještě před pár lety snila Barbora Houtová o kariéře zubařky. Dnes tvoří šperky, které nesou otisk emocí, ženské síly i přírody – a na ruce nosí prsten s dračím kamenem. Příběh třicetileté šperkařky je ukázkou toho, že ani výchova tří dětí není překážkou ve splnění snu, který provází bruska, různé kovy, noční šichty a třeba také neustálý boj s organizací.
Většina z nás o tom jen sní - o domě v přírodě a výhledech na kopce, kde se rozprostírá les a den začíná zpěvem ptáků. Jana Vávrová u snění nezůstala a po třech letech pátrání si své přání splnila. Milovnice všeho, co kvete a voní, si společně se svým partnerem vlastníma rukama postavila vysněný domov "Na Kopečku". V místě, kde lidé respektují přírodu a tradice.
Představte si 18 let zklamání, skoro dvě dekády planých nadějí, které se měnily v bolest. A pak - během jediné hodiny - nová technologie otevřela dveře životu. Tohle není sci-fi, ale skutečný příběh páru, kterému se po trýznivém snažení podařilo počít dítě díky revoluční metodě využívající umělou inteligenci.
Když se díváte na jejich domy dnes, působí jako klidné a vyladěné útočiště. Jenže cesta k nim vedla přes nepochopení, náročná rozhodnutí a hodiny práce. Keramička Lenka Hložková a podnikatelka Markéta Stehlíková se nezalekly výzev, které by jiní raději obešli obloukem. Obě vsadily na starou nemovitost – jednu zděděnou, druhou opuštěnou – a přetvořily je v místa, která dnes inspirují tisíce lidí.
Na první pohled nenápadná bouda u křižovatky v Unhošti. Uvnitř však vznikají poctivé dobroty vonící po dřevě a kouři. Kuchař Miroslav Höschl mezi silnicemi a poli rozjel něco, co byste nečekali: česko-americké barbecue, kde prim hrají masa od farmáře, orazítkované housky i domácí omáčky. Láska ke kuchařině z Mirka přímo čiší, a tak i v boudě dokáže tvořit jídlo, ze kterého vám potečou sliny.
Kousek od řeky, kde plují paddleboardy a cyklostezku lemují stromy, najdete bělomodře natřenou loď. Sice nepluje, ale zato voní po rybě, hranolkách a domácí limonádě. Děti si u ní hrají na prostorném travnatém plácku, dospělí usrkávají aperol, a když slunce pálí, je ze všech stran slyšet smích. Ráj na zemi? Možná. Bistro HST-P48 boduje nejen jídlem, ale také rodinnou atmosférou.
Uprostřed betonu, skla a rovných linií moderních staveb existuje svět, kde má prostor svou duši a střecha může být spletená ze slámy. Architekt Oldřich Hozman do něj zve každého, kdo hledá víc než jen "obytnou jednotku". Ve svém ateliéru, ale i na pozemcích Česka nebo třeba Švýcarska, tvoří architekturu, která vyrůstá z přírody. Jednoduše organická architektura.
Psal se rok 1979 a šestiletý Etan Patz se poprvé bez doprovodu vydal na cestu do školy. Svíral v ruce celé jmění - dolar na limonádu a toužil po větší zodpovědnosti. Pouhé dva bloky od domova zmizel beze stopy. Prodavač ho nalákal do sklepa obchodu a uškrtil. Po 33 letech se vrah k hrůznému činu přiznal. Etanovo tělo ale nikdy nebylo nalezeno. Není divu, že případ změnil celou Ameriku.
Když Radim Filgas v roce 2021 zahájil rekonstrukci staré valašské chalupy, bylo mu 28 let. Venku vládl covid a uvnitř domu panovala tma, vlhkost a pachuť času. Katastrofální stav budovy ho však neodradil. Když spatřil překládaný strop a původní pec, bylo mu jasné, že z chalupy musí vytvořit snové místo. Stavba navazuje na okolní krásy. A to nejen přírody, ale i chaty, kterou v dětství navštěvoval.
Když se řekne "rodinná továrna", většina lidí si představí podnikání děděné po generace. V tomhle případě to však nebylo tak jednoduché. Fabrika Mácových nepřežila jen čas, ale také válku, znárodnění, lágr a demolici. A dnes se v ní díky pravnoučatům zakladatele rodí nový život. Tohle ale není příběh o podnikání - tohle je příběh o nezlomnosti, lásce a respektu.
Když ji pod Everestem zavalila lavina, zůstala uvězněná pod sněhem, v bezvědomí. Měla vykloubené kyčle i kotníky a několik dní nemohla chodit. Přesto se nevzdala a už dvanáct dní po nehodě vystoupala Džunko Tabeiová na nejvyšší vrchol světa. Jako první žena v historii. Se vzrůstem 1,52 metru se paradoxně stala gigantem a inspirací pro další generace žen, které to také táhlo do hor.
Její příběh začal u otázky „Čím chceš být, až vyrosteš?“. A už v osmé třídě měla jasno. Jako technicky založená dívka chtěla jít cestou řemesla. K lásce k hodinkám ji dovedla rada maminky, historie prastrýce a vášeň tatínka. Anna Chytilová se u drobných strojků prostě našla. V Praze zakotvila ve známém hodinářství a denně prokazuje, že přesnost a trpělivost patří mezi její silné stránky.
Po letech v kanceláři jí došlo, že není čas ztrácet čas. Proto Lucie Šáfařová (ano, jmenovkyně slavné české tenistky) pověsila kariéru v korporátu na hřebík a během péče o děti se začala věnovat renovaci nábytku. Sezení u počítače tak vystřídalo kouzlení s barvami a bruskou. I když začátky byly krušné, neměnila by. Jak sama říká, někdy je nutné utéct od reality do světa vlastních myšlenek.
Příběh nejstrašnějšího zločinu první republiky, který otřásl Československem. Tak by se daly popsat brutální vraždy spojené s údajným kanibalismem, které se v roce 1919 odehrály v Kohnově mlýně v Třebíči. Odhalit se je povedlo díky upovídanému opilci, a to až o dlouhých šest let později.
Vůně seškrábané barvy, jílu a hlíny vítá všechny, co vejdou do momentálně rekonstruovaného podniku Moe, který na pražské Letné koncem dubna nahradí dříve slavné Bistro 8. Do puntíku a s velkým nadšením ho plánuje a zařizuje Kristýna Doupovcová. Ta se zamilovala do kvalitního jídla i tohoto místa. I když cesta k němu byla trnitá.
"Paříž je město plné příběhů," říká básník a spisovatel Ivan Pohorský. V jeho případě to rozhodně není jen fráze. Prochází ulicemi, v mapě vyznačuje ty, kde už byl, a hlavně: zná příběh téměř každého domu. Ví, kde kdysi zloděj ukradl Leninovi kolo, kam chodila nakupovat královna Marie Antoinetta, kde zemřel Jim Morrison z kapely The Doors i kde má hrob malířka Toyen. To vše popisuje ve své knize.
Jeden z nejúžasnějších sklářských příběhů odstartovaly rodinné tragédie. Ty nesl Leopold Blaschka těžce, proto se rozhodl odcestovat lodí, která však uvízla na Azorech. Právě díky tomu si mohl detailně prohlédnout mořské tvory, které následně přetvořil v unikátní skleněné skvosty. Tomuto řemeslu se začal věnovat i jeho syn, se kterým vyrobil věhlasné skleněné rostliny pro Harvardskou univerzitu.
Pouto mezi lidmi a medvědy se u nás nejvíce pojí s večerníčkem Méďové, který mapuje život osiřelých medvíďat Vojty, Kuby a Matěje. V Polsku se s tímto milovaným i obávaným tvorem pojí trochu jiný příběh, a to osud medvěda Wojtka. Ten byl sice stejně jako naši medvědi adoptován, jeho cesty však nevedly do poklidného Berouna, ale k armádě. Jaký život vedl tento hrdina i věrný přítel po válce?
Odmala toužila vařit, protože jídlo bylo jazykem lásky její babičky i maminky. Diplom z architektury strčila do šuplíku, sebrala všechnu odvahu a vykročila vstříc vysněnému povolání. Ačkoliv nyní vládne vlastním kulinárním projektům plných úžasných vůní i chutí, cesta k milované práci byla trnitá. Kvůli sebezapření a stresu onemocněla, což jí ovlivnilo celý život.
Naposledy mě matka fyzicky napadla, když mi bylo 30 let. Držela jsem v ruce svého sedmiměsíčního chlapečka a v duchu si říkala, že to snad ani není možné. To je střípek výpovědi, s nímž se do debaty o fyzickém trestání dětí rozhodla vstoupit i spolupracovnice Aktuálně.cz. Redakce se její zpověď kvůli dodnes trvajícímu traumatu rozhodla zveřejnit anonymně.
