Praha - Pražská čistírna odpadních vod je v provozu od roku 1964 a její technologie je morálně i fyzicky zastaralá. Praha přitom produkuje třetinu všech odpadních vod v České republice, čímž vytváří Vltavě a Labi významný zdroj znečištění, které proudí do Německa.
Metropoli reálně hrozí, že po roce 2015 bude platit významné pokuty EU za nezvládání limitů dusíku a fosforu.
Jiří Batěk, s nímž jsme o čističce mluvili, se profesně zabývá procesy čištění odpadních vod již téměř půl století.
Potřebuje Praha novou čistírnou odpadních vod, nebo ne?
Tou otázkou jsem zaskočen, jako by se mě někdo zeptal, jestli opravdu potřebuji splachovací WC v mém novém domku, jestli by mi nestačila ta romantická budka se srdíčkem ve dveřích. Považuji stav čištění splašků ve městě za stejně vypovídající jako úroveň veřejných toalet. Investičně se skutečně jedná o náročnou stavbu, ale ta pak bude sloužit několik desetiletí. Proto je třeba, aby se postavila dobře a moderně. Mimo to je mnohem levnější než kanalizace, kterou naši předci přesto postavili a slouží dodnes.
Miniprofil
RNDr. Jiří Batěk, CSc.
- Se dlouhodobě věnuje problematice technologie čištění odpadních vod. Hlavní náplní jeho práce byly návrhy procesů čištění odpadních vod, vyhodnocování procesů čištění a provádění modelových pokusů simulujících čištění odpadních vod.
- Podklady sloužily pro projekty čistíren odpadních vod (ČOV) např., pro Ružomberok, Žilinu, Olomouc, Ostravu, Karvinou, nebo návrhy procesů čištění koksárenských a jiných průmyslových odpadních vod.
- V současné době pracuje jako specialista pro Ostravské vodárny a kanalizace a.s., zpracovává návrhy procesů čištění a vyhodnocení ČOV pro Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. a další firmy a obce.
- Jiří Batěk se také věnuje pedagogické činnosti. Řadu let přednášel pro vodohospodářský institut, který pořádala Státní energetická inspekce pro podnikové vodohospodáře. Dále do roku 2008 externě přednášel mikrobiologii na Vysoké škole báňské, se zaměřením na problematiku životního prostředí a čištění odpadních vod. Je zakládajícím členem Asociace čistírenských expertů České republiky, kde byl po několik funkčních období jejím místopředsedou.
Ale vážně. Současná ÚČOV již dlouho nevyhovuje kapacitně ani koncepčně a i když byla průběžně vylepšována, není schopna zajistit další rozvoj města. Problémy jsou i s plněním zákonných limitů na kvalitu vyčištěné vody.
Uvádí se, že pražská čistírna čistí dobře, ale nezvládá limity dusíku a fosforu. Je technicky možné "opravit" pouze tyto limity, aniž by se stavěla nová čistírna?
Pro odstranění dusíku je potřeba značné množství aktivovaného kalu, takže bude nutno přistavět další objemy aktivačních nádrží. Nezbytné jsou také organické látky, jejichž zdrojem mohou být samostatné odpadní vody, nebo se musí do procesu čištění dávkovat, např. metanol, což je nákladné. Je proto žádoucí maximální využití organických látek z odpadní vody. Z tohoto důvodu je vhodné provádět odstranění dusíku jako součást čištění odpadních vod.
Jiná je problematika odstranění fosforu. Ten lze z odpadní vody odstranit buď biologicky, nebo chemicky. Při biologickém čištění bakterie v sobě akumulují fosfor. Protože jsou z procesu čištění pravidelně odstraňovány, tak se s nimi odstraní i v nich obsažený fosfor. V tomto případě je odstraňování fosforu součástí procesu biologického čištění. Při chemickém srážení se do čištěné vody dávkují chemikálie, s nimiž fosfor vytváří nerozpustnou sraženinu, která se pak z vody oddělí. To lze provádět současně s biologickým čištěním, nebo samostatně až v biologicky vyčištěné vodě. V NVL se počítá se srážením fosforu ve vyčištěné vodě.
Pokud by se Praha rozhodla znovu otevřít debaty o jiných koncepcích, je reálné stihnout rok 2015?
Diskuze mohou být užitečné, ale také kontraproduktivní, protože se nepochybně objeví i řada méně vhodných návrhů, které bude obtížné vyvracet a celá předchozí práce tak může být znehodnocena. Podle mého názoru má koncepce NVL, tj. kaskádová aktivace (technologie ALPHA) řadu výhod. Jedná se o vyšší účinnost odstranění dusíku, maximální využití organických látek z odpadní vody, menší nároky na objem aktivačních nádrží i na interní čerpání.
Pokud by se nicméně měla hledat jiná koncepce, tak se domnívám, že by se jednalo o podobnou technologii, s jakou se počítá pro rekonstrukci dnešní ÚČOV, tj. že se hlavní část dusíku odstraní v biologickém čištění. Zbývající dusík se odstraní v dalším stupni čištění. Do tohoto stupně bude ale nutno dávkovat organické látky. Domnívám se, že by to byl krok zpět v technologii čištění.
Rok 2015 je reálný i pro případné přepracování projektu.
Jaké jiné technologické varianty vůbec existují? Jak široký je výběr?
Čištění odpadních vod je vědní a technický obor, kde bylo publikováno bezpočet technologických uspořádání procesu. Podle mého názoru však kaskáda, tak jak je navržena pro NVL, je optimálním řešením. Navrhl jsem deset rekonstrukcí ČOV, kdy se původní řešení přestavělo na kaskádovou aktivaci. Vždy se jednalo o soutěž, kdy byl můj návrh konfrontován s návrhy jiných firem.
Nevím, jestli projektant posoudil možnost biologického odstranění fosforu. Ušetřily by se tím provozní náklady na srážecí chemikálie, snížilo by se množství vznikajícího kalu a do řeky by se nevnášely další chemikálie. To se potvrdilo při čištění odpadních vod kaskádovou aktivací v Opavě, kde je sice i chemické srážení, to však slouží spíše jako pojistka pro případ rozmarů mikroorganismů aktivovaného kalu. Pro biologickou metodu jsou však vhodné zejména odpadní vody, které obsahují dostatek organických látek. V toto ohledu si technologie odstranění dusíku a fosforu konkurují a je třeba najít rovnováhu obou procesů.
Při čištění odpadních vod se také často musí řešit dilema investičních a provozních nákladů. Vyšší investiční náklady mohou přinést následnou úsporu provozních nákladů a naopak. Biologické odstranění fosforu by si vyžádalo výstavbu dalších objemů a tím i zvýšení investičních nákladů.
Uvádí se, že navržená koncepce NVL je ověřená v řadě evropských měst. Znáte tyto provozy a výsledky, které vykazují?
Kaskádová aktivace je známou a používanou technologií. V současné době máme i u nás již dostatek zkušeností. Tento systém jsem navrhl pro ČOV Opava, Frýdek-Místek, Havířov, Krnov, Nový Jičín, Lanškroun a Orlová, které jsou již dlouhodobě v provozu a podle mých informací dosahují projektových parametrů. Ve výstavbě je ČOV Slovenská Ĺupča (farmaceutické odpadní vody) a projektově je připravena rekonstrukce ÚČOV Ostrava. Nejvyšší požadavky na kvalitu vyčištěné vody byly pro největší ČOV, tj. Opava, Frýdek-Místek a Havířov. Všechny tyto ČOV vlastní Severomoravské vodovody a kanalizace, a. s. Podle mých informací jsou výsledky čištění vynikající a koncentrace dusíku ve vyčištěné vodě je pod požadovaných 10 mg/l. Provoz ČOV je bezproblémový, bez zvýšených nároků na provozovatele.
Kaskádové aktivace jsou i na ČOV v Přerově a Lipníku nad Bečvou, které provozuje Společnost Vodovody a kanalizace Přerov,a.s. Tyto ČOV vykazují velmi dobré provozní výsledky, viz www.vakprerov.cz.
Jaká je podle vás role Bruselu v záležitosti pražské ÚČOV?
Na tuto otázku neznám odpověď, protože jsem se nezúčastnil přípravy rozšíření ÚČOV ani příslušných jednání. Vím však, že jsou problémy s dotacemi z EU v těch případech, kdy ČOV provozuje soukromá firma.
Veřejnost si pamatuje především různá prohlášení o předražené čističce. Jaký je váš odborný pohled?
Základním podkladem pro stanovení ceny je rozpočet, který je obvykle součástí projektu a ve kterém jsou uvedeny objemy použitých hmot, hmotnosti kovových konstrukcí, objemy výkopů atp. včetně jednotkových cen podle platných ceníků. Ceny strojů jsou v nabídkách dodavatelů těchto zařízení. Domnívám se proto, že cena stavby by měla být kontrolovatelná.
Mimo zařízení, které přímo slouží k čištění vody, vznikají však další náklady spojené např. s ochranou životního prostředí, tj. zejména snížení hluku a zápachu, nebo na estetické řešení stavby. Mimořádně důležité je i zabezpečení stavby při povodních a jiných krizových situacích.
Důležitou položkou je i potřebná provozní rezerva zařízení. Ta by měla zvládat nejen špičkové zatížení ČOV, ale mít i rezervu pro výhled, protože životnost díla bude několik desetiletí a její nízká kapacita může limitovat rozvoj připojené aglomerace. Nejedná se jen o komunální odpadní vody, ale i o vody průmyslové, které mohou být v budoucnu napojeny na veřejnou kanalizaci.
Význam má i charakter lokality, kde je ČOV umístěna. Zrovna v Praze by bylo asi problémem postupné dostavování chybějících kapacit.
V neposlední řadě je nutno mít na zřeteli, že ČOV je nejen stavební inženýrské dílo, ale jeho účinnost závisí na činnosti složitého společenstva mikroorganismů, jehož výsledné vlastnosti se mohou měnit, a to často bez možností ovlivnit tyto změny obsluhou ČOV. Jak jsem kdysi četl, „chováme-li mikroorganismus za konstantních podmínek, tj. teploty, tlaku, atd., tak si dělá, co chce". I tyto možné výkyvy musí jistit dostatečná rezerva v kapacitě objektů.
Z vlastní zkušenosti musím říci, že když byly ČOV rekonstruovány na kaskádu, tak se tím současně získala i kapacitní rezerva, cca 25%. Pokud se kaskáda navrhla v souladu s normou a postavila se „na míru", tak byly dosaženy horší výsledky než v předcházejícím případě.
