Lucemburk - Posílat zaměstnance do penze, i když s tím oni sami nesouhlasí, není diskriminace. Rozhodl o tom Evropský soudní dvůr v Lucemburku, nejvyšší soudní instance Evropské unie.
Povinný odchod do důchodu tak může požadovat každý stát EU.
Téměř dva roky trvající spor vyvolal Felix Palacios de la Villa, španělský zaměstnanec řetězce s módním oblečením Cortefiel, kterého jeho zaměstnavatel poslal do penze, i když s tím sám stěžovatel nesouhlasil.
Madridský soud, kam se Palacios de la Villa obrátil s žalobou kvůli diskriminaci na základě věku, konzultoval Lucemburk. Po eurosoudcích požadoval, aby řekli, zda praxe posílání do penze není v rozporu se směrnicí o rovném zacházení se zaměstnanci z roku 2000.
Čtěte v souvislostech
Podle bruselského soudu není možné věkovou hranici pro odchod do penze považovat za diskriminaci zaměstnance. Evropský soud ale ve svém nálezu zdůraznil, že by státy měly dbát na tzv. flexicurity, tedy flexibilní a zároveň sociálně únosný pracovní trh.
Také Evropský parlament nedávno doporučil, aby zaměstnavatelé pokud možno nenutili své pracovníky k odchodu z firmy jen proto, že dosáhli důchodového věku. Ten by se měl ve většině států EU postupně narovnávat na 65 let pro ženy i muže.
Některé země - například USA, Norsko, Švédsko nebo Island - ale uplatňují již nyní hranici 67 let.
Podstatně palčivějším problémem, než je situace lidí, kteří chtějí pracovat i v penzijním věku, je ale obtížnost získat práci pár let před penzí. O diskriminaci kvůli věku je podle průzkumu agentury STEM z letošního dubna v Česku přesvědčeno 87 procent lidí.
