Přesto je životní úroveň penzistů ve všech třiceti členských zemích OECD poměrně vysoká. A čeští penzisté na tom s důchodem nejsou zdaleka nejhůře. Od ledna roku 2007 se mají díky rozhodnutí vlády zvýšit důchody průměrně o 500,- Kč, tedy o 6,2 %. Průměrný důchod se tak zvýší z 8 190,- Kč na 8 690,- Kč. V přepočtu tak průměrný český důchodce dostane měsíčně cca 300 eur. Jak se mají penzisté za našimi hranicemi?
Nejvyšší a nejnižší penze
Ve všech zemích je pro přiznání důchodu potřeba splnit dvě základní podmínky, tj. důchodový věk a potřebný počet let pojištění (placení sociálního pojištění).
V současné době dosahuje v průměru penze 70% čisté mzdy před odchodem do důchodu. Penze, na rozdíl od měsíční hrubé mzdy, však není ve většině zemí zdaněna.
Na Novém Zélandu a v Irsku dostávají důchodci nejnižší státní penze, protože jsou zde pouze základní schémata a výše státních náhrad nedosahuje ani 40 % mzdy. V USA a Velké Británii je čistá výše státních penzí poněkud vyšší, kolem 50 %.
Státem garantovaná minimální penze je nejvyšší v Lucembursku, kde má občan v důchodovém věku a při stanoveném počtu odpracovaných let nárok na penzi ve výši 1108 euro měsíčně, ať už byly jeho výdělky během jeho produktivního věku jakkoliv vysoké.
Penzijní bohatství
Nejvyšší penzijní bohatství, tedy úroveň, ve které jsou penze propláceny, věk, ve kterém mají lidé nárok na důchod, průměrná délka života lidí a způsob, jakým jsou penze upravovány po odchodu do důchodu s ohledem na růst mezd nebo cen, má také Lucembursko, naopak nejnižší Irsko, Mexiko, Nový Zéland a USA.
V těchto zemích jsou celkově nízké státem poskytované důchody, současně však občané během svého produktivního života přispívají méně do systému (odvádí nižší sociální pojištění než v ostatních zemích).
Nejdelší penze
Nejdelší penze mají ty státy, které musí občanům vyplácet přiznaný důchod nejdelší dobu a tj. v Japonsku, na Islandu, v Norsku, Švédsku a Švýcarsku. Průměrný věk dožití je ve všech zemích přes 80 let.
Ve všech zemích se ženy dožívají v průměru vyššího věku.
Evropané a hranice odchodu do důchodu
Životní úroveň penzistů v Evropě je v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi vysoká. Průměrný důchod v členských zemích Evropské unie činí více než 70 % příjmu před odchodem do důchodu. I to je však důvodem, proč se ve většině zemí Evropy nárok na důchod odsouvá do stále vyššího věku, což Evropanům samozřejmě nedělá příliš velkou radost.
V Evropě se věková hranice pro odchod do důchodu neustále prodlužuje. Ve třech zemích je již nyní 67 let pro muže i ženy (Dánsko, Island a Norsko) a další země o tom uvažují (Švédsko). Obyvatelstvo v Evropě je totiž nejstarší na světě. Počet penzistů rok od roku roste, vždyť každý šestý občan Evropské unie je starší 65 let.
Přičteme-li k občanům starším 65 let (pracuje jich již jen velmi málo) občany, kteří odchází do důchodu před dovršením důchodové hranice (tzv. předčasné důchody), vdovce či vdovy a občany pobírající invalidní penzi, zjistíme, že státy EU musí vyplácet penzi každému pátému občanovi, což státní rozpočty nesmírně zatěžuje.
Předčasné důchody
Možnost odejít do předčasného důchodu se v Evropě v průměru pohybuje od dvou do pěti let (nejčastěji tři roky), nejdříve mohou do předčasného důchodu odejít občané v 55 letech (Francie, Polsko, Portugalsko a Řecko).
Při předčasném odchodu do důchodu musí však občan počítat s nižší státní penzí (čím dříve, tím je nižší). Mnohdy je potom pravidelná měsíční státní penze nižší až o 20%. Využít možnosti odejít na předčasný důchod nemohou pouze občané Irska, Islandu, Malty, Nizozemí, Norska a Velké Británie, kde tato možnost není upravena zákonem.
