Praha - Snímek planet, které je možné vidět pouhým okem, vyhrál únorové kolo soutěže Astronomická fotografie měsíce, kterou vyhlašuje Česká astronomická společnost. Samozřejmě, v tomto případě autor - Luděk Hamr - planety fotografoval s pomocí dalekohledu.
Vlastní zážitek je jiný
Zkusme si prolistovat nějaký dnešní astronomický časopis. S velkou pravděpodobností se spolu se skleněnýma očima kosmických sond dostaneme až těsně k blízkým či vzdálenějším planetám, pokud si již spolu s dopadovým modulem nesedneme přímo na pevný povrch planety nebo nevnikneme hluboko do jejího plynného tělesa. V internetových aplikacích můžeme dokonce procházet modely krajin vytvořenými díky detailním snímkům citlivých kamer sond. Pohled je to opravdu úžasný. Až se zdá, že se mu téměř nic nevyrovná.
Zkusme si však také počkat na temnou bezměsíčnou noc, teple se oblékněme a přes objektiv dalekohledu se na planety podívejme sami. Hustými mraky pokrytý Jupiter točící se ve víru svých měsíců nebo prstenci obklopený Saturn, jak vykouzlený nebeskou laternou magikou, nám dozajista vyrazí dech. A co teprve pohled na namodralou nadýchnutou kuličku Uranovu, vznášející se v mrazivých hlubinách periferie Sluneční soustavy. A to vše na vlastní oči.
Ne vždy však můžeme vyběhnout do noci a namířit dalekohled na jasnou hvězdičku na nebi, ve skutečnosti skrývající pod svým svitem krásnou planetu. Díky vítěznému snímku únorového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Luďka Hamra se můžeme i v takovém případě planetami pokochat.
Pět, s výborným zrakem i šest planet
Jeho kompozice všech šesti očima viditelných planet nám přináší pohled odpovídající reálnému vzhledu ve větším dalekohledu.
Obvykle se říká, že pouhým okem můžeme vidět pouze pět planet - Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. „Když ale má člověk opravdu ostrý zrak, dívá se na oblohu někde na horách, kde jsou výborné pozorovací podmínky, a samozřejmě ví, kde přesně hledat, může zahlédnou také planetu šestou, Uran," ujišťuje Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici, který je členem poroty soutěže astrofotografů.
Jejich fotografie však nevzniká snadno. Filmové políčko ani digitální čip nemají totiž tu úžasnou schopnost oka vybrat si ze skutečného obrazu, často pokaženého chvěním vzduchu, vzácné okamžiky ostrého pohledu se všemi jemnými detaily. V případě fotografie takového objektu pak musí nastoupit technika, důmyslné metody zpracování mnoha jednotlivých snímků a hlavně zkušenost a trpělivost. Výsledkem mnoha hodin práce je nakonec jeden, ale zato krásný a ostrý snímek oběžnice Slunce, takový, jako na snímku vidíme.
Luděk Hamr tvrdí, že ho čeká ještě minimálně fotografování Neptunu. A nezapomeňme, že za deset let nastane další poměrně příznivá opozice Marsu, jehož nový portrét jistě změní vzhled této kompozice.
