Jedním z nejznámějších míst spojených s čarodějnictvím byly třeba Petrovy kameny v Jeseníkách. "Lidé tam přicházeli několikrát do roka a uskutečňovali tam něco, co by moderní člověk pojmenoval 'orgie'. Oni tehdy říkali, že tam 'žrali, chlastali, skákali, tancovali a obcovali'. Bylo to něco úplně jiného," vysvětluje Čechura.
Všechny díly pořadu sledujte tady >>> My, kdysi
Často byli lidé obviněni z čarodějnictví kvůli tomu, že se vyznali v bylinkářství. "Dokázali připravit různé lektvary nebo zbraně, kterými dokázali člověka i zabít. Používali i různé byliny jako hypnotika nebo dokonce afrodiziaka," popisuje mikrohistorik.
V Čechách byly podle Čechury obviněny z čarodějnictví jednotlivé ženy kvůli tomu, že třeba ukradly hostii v kostele. "Odnesly ji domů a daly ji krávě, aby více dojila. To byl princip, který známe už od 16. století. Té hostii byly dávány magické účinky," uvádí expert na mikrohistorii.
Mikrohistorie
- Mikrohistorie je podle Jaroslava Čechury historickou disciplínou, která si klade za úkol poznat konkrétního člověka se vším všudy - jak žil, jak miloval, jak zabíjel, jak se učil.
- Základním principem je co nejkomplexnější pohled na jednoho konkrétního člověka.
- Oproti tradičním historickým přístupům je obor založen na tzv. malých faktech, která bývají většinou v archivních pramenech opomíjena.
- Nejdůležitějším zdrojem pro zkoumání jsou často prameny kriminální povahy.
- Mikrohistorie jako historická disciplína se začala vyvíjet v 70. letech 20. století, mezi jednoho z prvních mikrohistoriků patřil italský historik Carlo Ginzburg.
"Na Losinsku, Šumpersku a Jesenicku šlo o něco jiného - hromadné procesy, kdy před soudem stály desítky osob," doplňuje Čechura s tím, že je měl organizovat hlavní inkvizitor a vykonavatel spravedlnosti Jindřich František Boblig z Edelstadtu.
"Nejvíc mě překvapilo, že bylo porušeno to, co kdysi napsal Dostojevský - Zločin a trest. Oni vycházeli z trestu a pak až k němu hledali zločin," uzavírá.
