Mnoho lidí u nás si nicméně myslí, že dřevěný dům není tak kvalitní jako zděný. V živé paměti mají ještě dřevostavby budované v minulých desetiletích. Jejich problémem však nebyl materiál, ale špatné stavební projekty a postupy.
Normy pro stavby
Traduje se, že dřevěné budovy mohou také snáze "lehnout popelem". Je jistě pravdou, že dřevo hoří lépe než cihla, respektive hlína. Stejně tak však platí, že všechny domy musí při kolaudaci splňovat nejpřísnější protipožární parametry.
Nově koncipované tepelně technické a energetické požadavky na stavební konstrukce a budovy totiž už vytvářejí předpoklad vyváženého řešení dřevostaveb bez rizika vad a poruch, s nízkými provozními nároky a příznivým vnitřním prostředím. Sledují i trend daný směrnicí EPBD o energetické náročnosti budov.
Výstavba domu
Ke zvyšující se oblibě dřevostaveb přispívá i rychlost jejich výstavby. Ta se oproti klasickým zděným stavbám zkracuje z několika měsíců na pouhých pár týdnů. A budovat se dají dokonce i v zimním období.
Finančně nás ani tolik nebudou zatěžovat některé platby - podstatně se například sníží náklady na přepravu materiálu, za používání těžké mechaniky na zemní práce či případnou likvidaci. Další předností takové stavby je i možnost různého členění jejího vnitřního prostorného interiéru.
Klasický versus nízkoenergetický dům
Řada lidí se domnívá, že postavit nízkoenergetický dům je velmi nákladná záležitost a investice do takové budovy má návratnost až za několik desítek let. Ve skutečnosti však majitelé klasických staveb musejí při stoupajících cenách energií často provádět dodatečná zateplení a vylepšení. Při konečném součtu jim tak investice dosáhne mnohem vyšší hodnoty, než kdyby dům projektovali a stavěli jako nízkoenergetický.
Úspory nákladů
Provoz staveb na bázi dřeva se rozhodně vyplatí majiteli nového rodinného domu. Úspory získané při stavbě domu (při použití vyspělé technologie) může použít kupříkladu na lepší vybavení interiéru nebo na rychlejší splácení hypotéky.
Rovněž náklady na vytápění takovýchto domů z moderních konstrukcí jsou podle zkušeností až o několik tisíc korun měsíčně nižší než u domků z klasických silikátových materiálů.
Bydlení v dřevostavbě
Dřevěné domy mají zaručeně svůj charakter a kouzlo. Lidé, kteří se pro ně rozhodnou, myslí nejen na zdraví své rodiny, ale i na příjemné prostředí, rozumné zacházení s energií či smysluplné použití přirozených stavebních materiálů. Dům se dá i přizpůsobit rázu okolní krajiny nebo lehce nastavovat, aniž by se radikálně zasahovalo do jeho základu.
V současné době navíc najdeme na trhu obrovskou škálu materiálů a ochranných prvků pro maximální zvýšení požární odolnosti dřeva, ale třeba i na snížení rizika hnilobných faktorů.
Hra nejen pro architekty
Předností dřevostaveb je i to, že umožňují lidem realizaci jejich architektonických snů. Pokud však touží po skutečně nízkoenergetickém domě, je zapotřebí pracovat i s místem, na kterém se bude nacházet. Architekt jej musí co nejlépe zasadit do prostředí tak, aby co nejefektivněji získával energii ze slunečního záření a přitom byl i chráněn před úbytkem energie třeba vlivem severních větrů.
Panelová konstrukce
Základním stavebním prvkem dřevěných rodinných domků bývají nejčastěji předem zkompletované stavební díly. Jedná se o panely obvodových stěn z dřevěného nosného rámu vyplněného tepelnou izolací z minerální čedičové vaty.
Rám se z vnitřní strany oplášťuje a vyztužuje aglomerovanou deskou, proti prostupu vodní páry a vzduchu z interiéru do konstrukce jej chrání párotěsná folie a povrch tvoří sádrokartonové desky. Z vnější strany jsou pak na dřevěný rám připevněny tepelně izolační desky zakončované kupříkladu omítkou.
Dřevo je dřevo
Stále větší oblibě se však při stavbě domů těší dřevo. Dá se o něm i říci, že patří mezi nejperspektivnější materiály celého tisíciletí. Předností jsou zajisté jeho malá objemová hmotnost, vysoká pevnost v tahu a tlaku, snadná opracovatelnost, flexibilita či šetrnost k životnímu prostředí, neboť se může snadno biologicky likvidovat a je obnovitelné i jako surovina. A při jeho zpracování je také zapotřebí jen malé množství energie.
Používání dřeva
Dřevo se používá ve své přirozené podobě a v surovém stavu, a to opracované i neopracované. Nejvyhledávanější jsou smrkové a jedlové, z tvrdých pak především dubové a bukové. Kvalitu přitom určuje jejich barva a počet suků, přičemž nejkvalitnější kusy jsou takové, které mají světlejší odstín a obsahují nejméně suků.
Kvalita smrkových trámů
Mnoho srubových domů stavěných u nás se vyrábí ze smrku. Jeho trám je totiž lehčí než borovicový a má i méně suků. V průběhu doby zůstává navíc světlejší a příliš netmavne (jako například borové dřevo). Neabsorbuje ani tolik vlhkosti (jako kupříkladu borovice).
Vlastnosti obvodového pláště
Teplo uniká z domu nejčastěji obvodovým pláštěm. Ten by proto měl mít co nejmenší plochu vůbec nejideálnější by byla stavba ve tvaru koule. Takové řešení se však dnes příliš nevyužívá, spíše se setkáváme s půdorysem obdélníku nebo čtverce.
Každopádně by měl být obvod nízkoenergetických domů co nejjednodušší a bez zbytečných zákoutí. Vzhledem ke snadnému přenosu energií platí stejné pravidlo i pro jejich vnitřní uspořádání.
Aby teplo neutíkalo
Nejlepších tepelně izolačních parametrů obvodového pláště se dosáhneme masivním zateplení střechy, podlahy i obvodových stěn a volbou správného zasklení a rámů oken a dveří. Zaměřit se je nutné i na místa možného vzniku tzv. tepelných mostů. Tudy se z interiéru do exteriéru odvádí teplo a naopak se tím do domu dostává chlad.
Jejich vzniku zabráníme vhodně zvolenou stavební technologií a precizně provedenou stavbou budovy. V dřevostavbách se výrazně zkracuje i doba potřebná k jejich vytopení - nečekáme tedy dlouho, než se zahřejeme. Okamžité tepelné ztráty jsou přitom velmi nízké a nízká je i potřeba energie pro temperování stavby.
Vhodný vytápěcí systém
Hlavní předností staveb na bázi dřeva je tzv. sendvičová konstrukce vnějšího pláště objektu, který vykazuje vysoký tepelný odpor, což se projevuje v nízké tepelné ztrátě stavby a jde tedy o domy s nízkými energetickými náklady na tepelně technický provoz. K jejich výtopu se hodí především nízkoteplotní otopné soustavy.
Ideálním řešením je teplovzdušné vytápění, kdy je zdrojem tepla tepelné čerpadlo vzduch-vzduch, které může v létě fungovat i jako klimatizace. Měsíční náklady veškerých energií takového domu se pak pohybují cca kolem 2500 korun.
Kontrolované větrání domu
Nezbytností při provozu domu je i jeho větrání. Především jeho obyvatelé totiž vyprodukují veliké množství vlhkosti, která musí být domem absorbována a přebytek odveden ven. Jestliže dům tuto funkci neplní, zákonitě se to musí projevit nejen ve zhoršených životních podmínkách v domě, ale i tvorbou plísní.
Nejlepším řešením je proto instalace tzv. rekuperační jednotky, která většinu tepelné energie odcházející se znečištěným vzduchem navrací s čerstvým vzduchem zpět do domu.
Využití netradičních zdrojů
Bohaté upotřebení u dřevostaveb mají i sluneční kolektory či různé hybridní systémy zaměřené na ohřev vody a výrobu energie. Odpadá tak i závislost majitelů domů na dodávkách z vnějších systémů tj. třeba z parovodů či plynovodů.
Někteří výrobci pak ke svým stavbám nabízejí i celé systémy pro využití dešťové vody a tomu, že jde o nemalou úsporu, nasvědčuje fakt, že průměrná rodina spotřebuje jen na splachování WC až 60.000 litrů pitné vody ročně!
Využívání sluneční energie
Mnohé finance se dají uspořit i využitím tzv. skleníkového efektu, kdy se velké množství sluneční energie v interiéru domu mění na tepelnou. Zapotřebí je však vhodně opatřit dům rozsáhlejším zasklením jeho jižní strany. A chceme-li ještě zvýšit akumulaci takto získaného tepla, hodit se nám budou těžké materiály - kupříkladu hliněná cihla (pálená i nepálená), kámen či beton.
Ty se totiž v době intenzivního působení sluneční energie nahřejí a později, kdy již přímý sluneční svit v interiéru není, pozvolna uvolňují teplo do prostoru.
Kdy je dům nízkoenergetický
Pro posouzení, kdy je dům skutečně nízkoenergetický, slouží odborníkům parametr zvaný měrná potřeba tepla na vytápění. Udává potřebu tepla v kWh na vytápění 1m2 vytápěné plochy budovy za rok (tedy ve zkratce kWh/m2.a).
Tato hodnota může u nízkoenergetické stavby činit maximálně 50 kWh/m2
Tabulka č. 1: Měrná potřeba tepla na vytápění podle ČSN 730540:2 Kategorie budovy Potřeba tepla na vytápění kWh/m2.a Starší budovy Často více než dvojnásobek hodnot pro obvyklé novostavby Obvyklá novostavba (podle aktuálních závazných požadavků) 80-140 Nízkoenergetický dům < = 50 Pasivní dům < = 15 Nulový dům < 5
Pasivní dům
Tento poněkud výjimečný typ domu označuje stavbu s přísně stanovenými parametry. Jeho měrná potřeba tepla na vytápění smí být maximálně 15 (kWh/m2.a), celková potřeba primární energie (tj. potřeba primární energie na vytápění, ohřev TUV, větrání, chlazení, elektrospotřebiče a osvětlení v kWh vztaženou na 1 m2 posuzované plochy budovy za rok) maximálně 120 kWh/m2.a a celková neprůvzdušnost n(50) (tj. intenzita výměny vzduchu v objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa za jednu hodinu) maximálně 0,6 1/h.
Někdy se přihlíží i k měrnému tepelnému příkonu (určuje, jaký má být příkon topného zdroje pro vytápění, vztažený k ploše vytápěného prostoru, přičemž jde o rozhodující hodnotu pro možnost teplovzdušného vytápění domu na odpovídající úrovni) s tím, že může být maximálně 10,0 W/m2.
František Zálešák
ředitel projetku HONKATALOT
|
