V žebříčku porovnávajícím rovné postavení žen a mužů na trhu práce v zemích OECD se ČR dále propadá, zaujímá 21. místo z 33 zkoumaných zemí.
"Práce českých žen je nadále podhodnocená, vydělávají v průměru o pětinu méně než muži na stejných pozicích," uvedla expertka PwC na řízení lidských zdrojů a rovnost odměňování Andrea Linhartová Palánová. Právě velké rozdíly v odměňování podle ní český trh srážejí nejvíce.
"Za posledních 20 let se tak tento rozdíl téměř nezměnil, v roce 2000 byl rozdíl v platech 22 procent. ČR patří v tomto směru mezi nejhorší země v rámci OECD," řekla Linhartová Palánová.
Horší je situace podle PwC jen v Japonsku, Estonsku a Koreji. Nejlépe je na tom ze sledovaných zemí Lucembursko, kde je rozdíl jedno procento. Do pětiprocentního rozdílu se vešly ještě Řecko, Nový Zéland, Belgie a Itálie. Průměr zemí OECD činí 14 procent.
I v zastoupení žen v představenstvech společností Česko zaostává. Ženy podle studie tvořily v roce 2020 jen 10,4 procenta, což je pokles z předchozích 13,3 procenta. Hůře na tom v posledním posuzovaném roce byly jen Mexiko, Jižní Korea, Chile a Maďarsko.
Naopak nezaměstnanost nepředstavuje pro český trh žádný zásadní problém. V tomto směru mají české ženy naopak jednu z nejlepších pozic na světě, lepší je jen Japonsko, tvrdí PwC. "Český trh se potýká spíše s opačným problémem, tedy nedostatkem lidí," upozornila Linhartová Palánová.
V důsledku pandemie se zastavilo i postupné přibližování pracovních podmínek mužů a žen. "V tomto směru se vracíme minimálně o dva roky zpátky, rozdíly v rovných příležitostech se opět mírně prohloubily," vysvětlila Linhartová Palánová. Hlavním důvodem byl vysoký nárůst nezaměstnanosti žen v některých zemích světa, během pandemie podle ní ztratilo zaměstnání přes pět milionů žen. Jedním z důvodů ztráty zaměstnání byla potřeba větší péče o děti, například kvůli uzavřeným školám, uvedla.
Žebříček PwC porovnává postavení žen v práci podle několika faktorů, mezi které patří dostupnost práce, výše odměny či počet žen ve vedoucích pozicích. Nejlepší podmínky podle tohoto žebříčku mají ženy na Novém Zélandu a v Lucembursku.
Neplatí přitom, že země střední a východní Evropy musejí nutně zaostávat. Například Slovinsko je na třetím místě, Polsko je těsně pod první desítkou. Naopak ještě více zaostávají Maďarsko i Slovensko, ale za ČR jsou i země jako Rakousko, Spojené státy či Francie. Na úplném chvostu v rámci zemí OECD jsou Chile, Mexiko a Jižní Korea.
Největší rozdíl jsou kolem čtyřicítky
V Česku funguje projekt ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) 22 % k rovnosti. Na jejich webu si může každý zaměstnanec po zadání pár klíčových dat díky funkci mzdová a platová kalkulačka zjistit, jaký je rozdíl v odměňování právě v jeho oboru.
Zjistit si to mohou i sami zaměstnavatelé. "Díky analytickému nástroji Logib si mohou otestovat míru rovnosti a férovosti odměňování žen a mužů v rámci vlastní organizace, a to bez nutnosti s kýmkoliv sdílet citlivá data," vysvětluje Lenka Simerská, hlavní gestorka projektu.
Podle ní pomůže rychlejšímu přibližování mezd žen a mužů evropská směrnice transparentnosti v odměňování, jejíž návrh je ale momentálně na úrovni členských států. Platná by mohla být zhruba za tři roky.
Nejčastěji se přitom rozdíly v odměňování podle informací MPSV objevují u zaměstnanců mezi 35. a 44. rokem, kdy mnohé ženy pečují o děti a následně se po rodičovské dovolené vracejí na pracovní trh.
Mezi nejběžnější důvody, proč jsou ženy hůře placené, patří jejich vyšší koncentrace v hůře placených oborech - tedy například v sociálních službách, zdravotnictví, školství, gastronomii a hotelnictví - a také výrazně nižší zastoupení právě na vysokých postech.
Nižší příjmy žen navíc vedou k nižším důchodům, a tak se ženy častěji ocitají na hranici příjmové chudoby.