V zákonech nenajdeme žádné konkrétní ustanovení o maximální výši úroku jako odměny za poskytnutí půjčky nebo úvěru. Zdánlivě je tedy možné požadovat jakékoliv úroky, pokud na ně druhá strana přistoupí. Přesto v praxi existují zásadní omezení.
Hned na začátku zdůrazněme, že slovo úrok má v souvislosti s peněžními půjčkami dva významy. Prvním je úrok z prodlení - vlastně sankce, která nastupuje v případě, kdy půjčka (nebo její část) není splacena řádně a včas. Druhým úrokem se pak rozumí zmíněná odměna věřitele - tedy fakticky zisk toho, kdo peníze půjčuje.
Úrok z prodlení
Ze dvou výše uvedených typů upravují právní předpisy podrobněji pouze úrok z prodlení. Konkrétně občanský zákoník stanoví, že je-li dlužník v prodlení s placením peněžitého závazku, má věřitel automaticky právo na úrok z prodlení v zákonné výši.
Pro věřitele je příjemné, že takový úrok může požadovat přímo ze zákona i tehdy, jestliže jej zapomněl zmínit v původní smlouvě s dlužníkem. Je však limitován částkou určenou nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (podrobnosti níže), vyšší úrok si dokonce nemůže sjednat ani smluvně.
Oproti tomu řídí-li se peněžní závazek obchodním zákoníkem, mohou si smluvní strany dohodnout i vyšší částku úroku z prodlení. Nedohodnou-li se, platí úprava občanského zákoníku.
Občanský, nebo obchodní zákoník?
Nejspíš se teď ptáte, kdy tedy platí hranice podle občanského zákoníku a kdy neregulovaná úprava podle obchodního zákoníku.
Občanský zákoník použijeme vždy, když jedna ze smluvních stran není podnikatelem. Tedy typicky když jedna fyzická osoba nebo nebankovní subjekt půjčuje běžným občanům. (Strany si přesto můžou dohodnout, že jejich vztah se bude řídit obchodním zákoníkem. Jestliže by však tato dohoda zhoršila postavení spotřebitele, je neplatná, takže například místo vyšších úroků z prodlení by stejně platila jen výše stanovená občanským zákoníkem).
Naopak obchodní zákoník se automaticky použije vždy, když jsou obě smluvní strany podnikatelskými subjekty (třeba když banka půjčuje podnikateli nebo když jedna společnost půjčuje druhé). Použije se také při vztazích mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb.
Aby to však nebylo příliš jednoduché: Pokud jde o "smlouvu o úvěru," řídí se vždy obchodním zákoníkem (narozdíl od smlouvy o půjčce). Nicméně že pro spotřebitelské úvěry platí občanský a nikoliv obchodní zákoník, potvrdilo nedávno také důležité rozhodnutí českobudějovického krajského soudu. Podrobnosti jsme přinesli v samostatném článku.
Důležitá repo sazba
První pomoc
Musíte platit úroky, které zcela neadekvátním způsobem přesahují míru obvyklou na trhu? Nebo dokonce věřitel při uzavření smlouvy zneužil vaší tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení? Obraťte se co nejdříve na některou z bezplatných poraden, na advokáta, na policii nebo přímo na soud.Zmíněná výše úroku z prodlení podle občanského zákoníku (či přesněji nařízení vlády) se odvíjí od repo sazby stanovené Českou národní bankou. Úrok z prodlení pak získáme jejím zvýšením o sedm procentních bodů. Činila-li tedy repo sazba například 3,5 procenta, po připočtení sedmi bodů z ní dostaneme roční úrok z prodlení ve výši 10,5 procenta z dlužné částky.
Pozor však na to, že úrok z prodlení se takto počítá samostatně vždy za každé kalendářní pololetí, v němž prodlení trvá. Rozhodující je přitom repo sazba, platná první den příslušného pololetí (tedy k 1. lednu nebo 1. červenci). Zatím naposledy snížila ČNB tuto sazbu k 6. únoru 2009, a to na 1,75 procenta.
Úrok jako odměna za půjčení
Ohledně úroků jako odměny za samotné půjčení peněz však zákony nestanoví bližší podrobnosti. Do značné míry proto platí smluvní volnost bez ohledu na to, zda se smlouva řídí občanským nebo obchodním zákoníkem.
Jestliže se zájemci o půjčku nelíbí výše úroku, neměl by tedy takovou smlouvu vůbec podepisovat. Pokud však na výrazně nevýhodné podmínky přesto přistoupí, může se později bránit. Ve sporu by pak rozhodoval soud, a to vždy podle okolností konkrétního příkladu.
| Čtěte také: Boj proti lichvě: Lidovci a ČSSD chtějí předběhnout ODS Soud se zastal dlužníka. Snížil mu úrok o 15 procent |
Předem tedy určitě nelze říci, která částka je ještě přiměřená a která už nikoliv. Záleží především na souladu smlouvy (úroku) s "dobrými mravy". Zjednodušeně řečeno má šanci takový dlužník, který byl v době uzavření nevýhodné půjčky v tísni a věřitel toho nad určitou mez zneužil.
O nutnosti jednání v souladu s dobrými mravy hovoří občanský zákoník v § 3 a § 39. Jde o jednu ze základních právních zásad, nadřazenou konkrétním ustanovením o závazcích či půjčkách. Přestože rozhodující budou vždy konkrétní okolnosti daného případu, určité vodítko poskytují dosavadní rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Značný význam má zejména úroková míra obvyklá v dané době na trhu. Například v prosinci 2004 Nejvyšší soud konstatoval, že při sjednávání úroku jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu v tísni (tedy pro něj obtížné situaci).
Nepřiměřeným je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání. Při posuzování "obvyklé situace na trhu" soud přihlíží zejména k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
Nicméně Nejvyšší soud připustil, že pro nebankovní subjekty a zejména pak pro fyzické osoby je poskytování půjček výrazně rizikovější než pro klasické banky. Není pro samo o sobě nepřiměřené, jestliže je takový nebankovní úrok třeba i trojnásobně vyšší než je v dané době běžné u bank.
"Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem," konstatoval Nejvyšší soud. Takto například v roce 2007 na žádost dlužníka zrušil smluvní povinnost platit úrok ve výši deseti procent denně, což byl v porovnání s obvyklou úrokovou mírou peněžních ústavů téměř 250krát více.
Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je tedy podle § 39 občanského zákoníku neplatná. A záleželo by pak na názvu smlouvy, zda by měl věřitel nárok alespoň na "přiměřený" úrok (jako je tomu v případě smlouvy o úvěru, nikoliv však smlouvy o půjčce). Každopádně by mu přímo ze zákona zůstal alespoň nárok na úrok z prodlení ve výši odvozené od zmíněné repo sazby.
Hrozí i vězení
Za nepřiměřeně vysoké úroky hrozí věřiteli až pětileté vězení. K trestnému činu lichvy však nestačí samotný požadavek těchto úroků. Je nutné i naplnění druhé podmínky podle § 253 trestního zákona: Věřitel musel při uzavření smlouvy vědomě zneužít dlužníkovy tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo rozrušení. Soud samozřejmě rozhoduje vždy podle konkrétních okolností.
| Čtěte také: Boj proti lichvě: Lidovci a ČSSD chtějí předběhnout ODS Soud se zastal dlužníka. Snížil mu úrok o 15 procent |
