Mezi takzvané účelně vynaložené náklady patří například poštovné, kopírování dokumentů nebo poplatky za různé administrativní úkony. Půjde třeba jen o stokoruny, nikoliv tisíce až desetitisíce jako nyní.
Změnit by se tak měla praxe, kdy si banky často účtují například ušlý zisk, například části úroků, o které předčasným doplacením úvěru podle nich přicházejí, a kdy klienti také ani předem jasně neví, kolik v takové situaci zaplatí. Podle názoru ČNB je to v rozporu s principy ochrany spotřebitele.
Sjednotit by se tak měl doposud nejednotný postup bank vůči klientům při předčasném splacení.
Nepřehlednou situaci do předčasného splacení hypotéky vnesl nový zákon o spotřebitelském úvěru v roce 2016. Ten totiž přesně nedefinoval, co banky lidem smí a nesmí za předčasné splacení účtovat. Určil pouze, kdy je to zdarma: například v případě vážné nemoci či úmrtí, na konci fixace nebo mohou jednou ročně k datu uzavření smlouvy splatit až čtvrtinu zbývajícího dluhu. A také, že pokud člověk byt či dům zatížený hypotékou prodává, nesmí mu banka naúčtovat více než procento ze zbytku úvěru.
Předčasné splacení se využívá i při refinancování, tedy změně banky v průběhu splácení úvěru. Češi nyní na hypotékách dluží přes 900 miliard korun, podle údajů ministerstva pro místní rozvoj dohromady mají více než 650 tisíc hypotečních úvěrů.
Novinkou se banky musí začít řídit okamžitě, jinak se vystavují hrozbě, že jejich postup bude podle výkladu ČNB v rozporu se zmíněným zákonem. Jako protizákonný ho centrální banka pak bude při dohlídkách v bankách vyhodnocovat.
