Praha - Více než tři z deseti českých domácností doplatí na drahotu. Po nákupu potravin a zaplacení výdajů za bydlení jim totiž nezbyde ani polovina jejich měsíčního příjmu.

Právě tyto dvě položky stojí stále více a jejich ceny se mohou dostat na jakoukoliv úroveň, varoval už v srpnu expert České národní banky (ČNB) Jan Frait.

Vyšší ceny dopadnou na spotřebitele s nejnižšími příjmy, kteří dávají většinu peněz právě na nezbytné věci, jako je jídlo a bydlení. Takových domácností je v ČR podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) zhruba 34 procent. Podle Pavla Širmera z ČSÚ se jedná o domácnosti nezaměstnaných či důchodců, ve kterých chybí ekonomicky aktivní člen.

Loni měly domácnosti důchodců v Česku podíl 30 procent, v případě domácností s nezaměstnanou osobou v čele to bylo 3,9 procenta, ukazuje šetření Příjmy a životní podmínky domácností 2012.

Kromě potravin hrají roli i služby

Většina domácností si ovšem nepohorší tak, jak by se mohlo zdát. Jak ukazují statistiky, dohromady za potraviny a bydlení loni Češi v průměru utratili jen 42,1 procenta svých příjmů.

 "Ještě v první polovině 90. let jednoznačně dominovala vydání za potraviny. Podíl na nákupech se ale v letech 2000 až 2010 průběžně snižoval," uvádí Širmer z ČSÚ ve své analýze. Místo potravin dají podle něj Češi stále více ze svého příjmu na bydlení a energie nebo na dopravu.

"Potraviny jsou sice klíčová součást spotřeby domácností, ale jejich váha na celkové spotřebě je menší než čtvrtinová - i po započtení alkoholických nápojů a cigaret," zdůrazňuje ředitel sekce měnové politiky a statistiky ČNB Tomáš Holub.

Z tohoto důvodu nedává ČSÚ těmto pravidelným nákupům zásadní váhu ani při výpočtu inflace. V takzvaném spotřebním koši (viz box) mají výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje váhu jen 14,98 procenta.

Podrobnější přehled, kolik dá průměrná domácnost ze svého příjmu na potraviny, ukazuje tabulka:

Pokud by měl spotřebitel mzdu 25 101, což je český průměr za rok 2012, tak by podle procentních vah ve spotřebním koši vypadaly jeho výdaje následně:

Pokud by měl spotřebitel mzdu 25 101, což je český průměr za rok 2012, tak by podle procentních vah ve spotřebním koši vypadaly jeho výdaje následně:

 "Váhy ve spotřebním koši odpovídají struktuře výdajů průměrné domácnosti a musí se v nich vyskytovat i položky jako automobily či elektronika, které sice domácnosti nekupují často, ale když už k tomuto nákupu přistoupí, jde o velký jednorázový výdaj," myslí si Holub z ČNB.

"Váhy měníme ob rok, od roku 2014 budou nové, z nejnovějších dat, tedy z roku 2012," dodává Jiří Mrázek z ČSÚ. Současná struktura spotřeby se ale podle něj nijak výrazně upravovat nemusí. "Změny nejsou tak dramatické, jak by se zdálo, ono se to za celý rok vždy srovná," říká na adresu zdražování.

Méně kávy i plynu

Spotřebitelské ceny se loni v Česku zvýšily o 3,3 procenta, zatímco průměrná mzda vzrostla jen o 2,7 procenta. To znamená, že si běžný Čech nekoupí z výplaty totéž co dříve.

Například chleba. Podle aplikace ČSÚ si ho loni mohl pořídit o 3,25 procenta méně než v roce 2011 a o 15,5 procenta méně než v roce 2010.

Ještě více je zdražení vidět u kávy - v posledních dvou letech si jí lidé mohou koupit z výplaty o třetinu méně. Podobně u cen energií. Kdyby domácnost utratila celou výplatu za plyn, tak ho má o 19,4 procenta méně než v roce 2010, stejně tak se snižuje kupní síla u pohonných hmot.

 "V případě, že spotřebitelské ceny rostou, aniž by byl tento růst doprovázen náležitým růstem mezd, je namístě hovořit o drahotě," komentuje ekonom Partners Pavel Kohout.

Tu podle něj ještě zesílí zásah ČNB, která se 7. listopadu pustila do oslabování koruny na hodnotu okolo 27 korun za euro. Intervence totiž povede ke zdražení některého zahraničního zboží, například elektroniky či potravin.

Podle ekonomů z ČNB ceny v Česku plošně klesají a hrozí, že lidé začnou odkládat nákupy, aby si počkali na ještě levnější příležitost. Slabá poptávka by pak podle nich dopadla na výrobce, kteří by museli začít propouštět nebo snižovat mzdy. Což by způsobilo další pokles utrácení.

"Pravděpodobnost vzniku dlouhodobé deflace sice jistě nebyla stoprocentní, ale dostatečně velká a alarmující na to, aby centrální banka zasáhla a udržela ekonomiku v bezpečné vzdálenosti od ní," varovala ČNB s tím, že příští rok budou zboží a služby i tak zdražovat nejpomaleji za poslední desetiletí.

ČNB nemá podporovat české turisty

"Krok ČNB je spíše impuls k tomu, aby lidé podpořili ekonomiku svou spotřebou. Hlavně u zboží dlouhodobé spotřeby. Cílem není zvýšit inflaci u potravin, ale podpořit nákup nového bytového vybavení, bydlení jako takového nebo aut a elektroniky," komentuje Kozub.

Samotná ČNB přitom na svém webu zdůrazňuje, že intervence má podpořit nákup českých výrobků či služeb. "Zdražování se bude týkat cen dováženého zboží. Což je pro spotřebitele důvod zamyslet se, zda nekoupit srovnatelný výrobek z domácí produkce," uvádí.

Kohout ale proti tomuto argumentu důrazně vystupuje  - nesouhlasí s tím, aby Češi „museli" kvůli slabé koruně jezdit lyžovat do Krkonoš místo do Alp a v létě místo do Chorvatska k Máchovu jezeru. "Kde to jsme, že Česká národní banka musí fungovat jako podpůrná organizace Klubu českých turistů?" dodává.

Krok ČNB označuje za "nezdůvodnitelný - ani ekonomickou teorií ani zdravým rozumem". Nebezpečné zlevňování je podle něj mýtus a obava z deflační spirály "nesmysl zjevný každému, kdo o deflaci něco ví". Skutečně by podle něj ekonomiku ohrozila monetární nebo úvěrová inflace, to znamená obrovský nárůst peněz v ekonomice nebo zvyšování objemu bankovních úvěrů.