Praha - Češi nejčastěji spoří svým dětem 300 až 700 korun měsíčně, říká Petr Šimčák ze skupiny Pioneer Investments. Tyto peníze mají sloužit především na studia, dále na "velké události", jako je svatba nebo založení rodiny.
Nejčastějším produktem je podle Šimčáka nyní stavební spoření.
Pokud by rodič ukládal po dvacet let tři stovky (za předpokladu, že státní podpora činí 2000 Kč, úroková sazba 2 procenta, vstupní poplatek zhruba 1000 Kč a roční poplatek za vedení účtu 330 Kč - jak nyní platí u Českomoravské stavební spořitelny), dostal by potomek v době, kdy skončí vysokou školu, okolo 130 tisíc korun.
Jestliže bude měsíční úspora činit 700 Kč a ostatní parametry spoření se nezmění, budou mít rodiče podle našeho výpočtu pro dítě přes 247 tisíc korun.
Spoření nebo investování?
Podle zástupců Pioneer Investments lze ale měsíční vklady zhodnotit více, pokud si rodiče namísto klasického spoření vyberou nějaký investiční produkt.
"Potom se na stejnou částku dospoří s poloviční měsíční platbou. Když budu posílat pětistovku do akciového fondu, tak se dostanu ke stejné sumě, jako kdybych posílal tisícovku do státního spoření," říká Šimčák.
Nevýhodou podobných produktů ovšem zůstává vyšší riziko, které souvisí s celkovým vývojem finančního trhu, stejně tak s hospodařením jednotlivých fondů. Ty totiž ve světě investují do rozličných produktů od státních dluhopisů přes spekulační cenné papíry po tranše ze sekuritizací, které mohou zahrnovat nekvalitní hypoteční úvěry.
| Čtěte také: Nižší podpora neodradila, stavební spoření dál láká Další krok k reformě: Pojistné na důchodové spoření Zájem o Kalouskovy dluhopisy klesá. Prodá všechny? |
Samotný klient má přitom minimální možnost hospodaření daného fondu kontrolovat. Na rozdíl od spoření nebo vkládání peněz například na terminovaný účet navíc investice nejsou pojištěné, takže je nutné počítat s hrozbou ztráty.
Více rizika, když peníze nepotřebujeme
Petr Zajíc z Pioneer Investments ale zastává názor, že pokud zákazník vkládá peníze do fondu dlouhodobě a po malých částkách, tak jej případné výkyvy nezasáhnou tolik jako při jednorázových nákupech akcií.
Říká také další věc. V době, kdy je dítěti pět nebo deset let, rodina naspořené peníze běžně nepotřebuje. Může je tedy podle vkládat do rizikovějšího produktu, kde sice hrozí momentální ztráta, ale delší časový horizont by ji případně měl narovnat a zajistit lepší zhodnocení než klasické spořicí produkty.
Ke konci investičního období je potom naopak lepší přejít ke konzervativnější strategii, aby měl investor jistotu, že o prostředky náhle nepřijde.
"Ve věku dvaceti let je ta pravděpodobnost, že si dítě o peníze řekne, výrazně větší. Třeba se může stát, že vám přijde dcera domů s tím, že se bude vdávat. Nebo najednou zavedou školné. Takže tam už jsou ty výdaje nasnadě," doplňuje Zajíc.
