Pohledem analytika - Cena zlata v poslední době láme jeden rekord za druhým. V březnu se dostala až na historické maximum 1 032 amerických dolarů za unci, které po výrazném propadu z poloviny roku dokázala znovu překonat již začátkem října. Celý říjen se pak zlato drželo nad hranicí tisíce dolarů, dnes se vyšplhalo dokonce nad 1 100 USD za unci. To vše v prostředí rostoucích cen akcií, komodit, dluhopisů a snad všeho co má cokoli společného s finančním sektorem.
Zatímco ale například ceny akcií nadále zůstávají hluboko pod hodnotami, kterých dosahovaly ještě před dvěma lety, cena zlata se jen za poslední dva roky zvýšila o 70 %. V poslední době proto začínají čím dál silněji zaznívat hlasy, podle kterých jsme svědky pouze další z mnoha bublin. Skutečně je ale růst cen zlata jen další bublinou, která již brzy splaskne?
Jak praskají bubliny
Nafouknutí bubliny, stejně jako její následné splasknutí, nikdy nepřichází bezdůvodně. Ceny samovolně prudce nerostou, aby mohly náhle ještě rychleji klesat. K jejich růstu a pádu je vždy třeba určitého impulsu.
Podíváme-li se na poslední bublinu na americkém nemovitostním trhu, impulsem k jejímu vzniku byla kombinace monetární expanze americké centrální banky a celé řady legislativních úprav a existence vládou podporovaných entit, které zvýhodňovaly investice do bydlení.
Úvěrová expanze, kterou vyvolal Fed snížením úrokových sazeb na 1 %, proto měla za následek, že naprostá většina nově vytvořených peněz putovala do ekonomiky prostřednictvím nových hypoték, což tlačilo ceny nemovitostí vzhůru. Cesta k vytvoření bubliny na trhu s nemovitostmi se proto otevřela.
Zvrat nastal poté, co se zvýšení peněžní nabídky začalo promítat do růstu cen spotřebitelského zboží. Fed totiž musel reagovat zvýšením úrokových sazeb, což do problémů dostalo velkou většinu domácností, které si na základě dočasného snížení úrokové míry začaly brát hypotéky často i na několik desítek let. Zvýšení úrokových sazeb ale vedlo u velké části domácností k růstu jejich platební neschopnosti a následný propad cen nemovitostí rychle dolehnul na většinu finančních institucí. Bublina na trhu s nemovitostmi splaskla.
Také v případě prudkého zvýšení cen komodit z minulého roku můžeme hledat jasný důvod jejich růstu a náhlého pádu. V prvních osmi měsících minulého roku byla finanční krize stále ještě v plenkách. Ceny akcií se však zdály být již příliš vysoko, likvidity byl ale relativně dostatek a obchodníci proto hledali lepší možnosti, kde zhodnotit své finanční prostředky. Jednou z takových se zdály být komodity.
Největší světové ekonomiky totiž ještě začátkem roku 2008 stále rostly, což pomáhalo zvyšovat poptávku po komoditách. Výsledkem dostatku likvidity (horkých peněz) na trhu, rostoucí poptávky po komoditách a jejich omezené nabídky, byla v polovině loňského roku ropa na 150 dolarech za barel, pšenice na 1 350 USD za bušl a celá řada dalších komodit na svých historických maximech.
I prudký růst cen komodit však odezněl stejně rychle, jako přišel, a proto si dnes jen málokdo vzpomene na titulky s názvy „potravinová krize", které ještě nedávno lemovaly hlavní světová média. Poté, co se problémy finančního sektoru začaly promítat také do reálné ekonomiky, poptávka po komoditách prudce klesla, likvidity začal být nedostatek a ceny komodit se jednoduše zřítily na svá několikaletá minima.
Přebytek likvidity
Jaké jsou však příčiny prudkého růstu ceny zlata? Stejně jako v předchozích dvou případech se jedná o kombinaci dvou faktorů, z nichž jedním je výrazný přebytek likvidity na finančních trzích. Tu obstaraly centrální banky snížením úrokových sazeb téměř k nule a masivním pumpováním nových peněz do finančního systému. V historii dosud nevídaná celosvětová monetární expanze přitom netlačí nahoru pouze ceny zlata, ale i ceny ostatních komodit a finančních aktiv jako jsou akcie a dluhopisy.
Co by se stalo, pokud by byl z jakéhokoli důvodu likvidity náhle opět nedostatek? Světová ekonomika se dostane do problémů a ceny akcií, dluhopisů a komodit začnou znovu klesat. Cena zlata však klesat rozhodně nebude. Paradoxně pravý opak může být pravdou. Zlato je totiž dlouhodobě vnímáno jako bezpečný přístav v dobách nejistoty a jakékoli nové problémy ve světové ekonomice by jeho hodnotu ještě zvyšovaly.
Druhým faktorem je samotný růst poptávky po zlatě, které historicky vždy sloužilo jako uchovatel hodnoty. Tato funkce nabývá obzvláště na významu v poslední době, kdy řada investorů ztrácí důvěru v papírové měny, které díky expanzivní politice centrálních bank ztrácejí rychle na své hodnotě. Zlatu se navíc velmi daří i díky stále přítomné krizi, jejíž důsledky byly, díky expanzivní fiskální a monetární politice, zatím s úspěchem pouze odsouvány do budoucna.
K tomu, aby i tento růstový impuls pro cenu zlata odezněl, proto není třeba nic menšího, než aby se náhle zvýšila důvěra investorů v papírové měny a reálnou ekonomiku, která by musela nastoupit na cestu rychlého, zdravého a především neinflačního růstu. O reálnosti tohoto nezbytného předpokladu, nechť si každý udělá svůj názor sám.
Cena zlata těsně pod hranicí 1 100 USD není bublinou, která brzy splaskne, ale výsledkem snahy řešit vzniklé problémy stejnou medicínou, která současnou krizi způsobila - inflací. Přestože korekci ceny zlata po takto silném růstu nelze nikdy vyloučit, jen stěží bude tato korekce připomínat cokoliv blízkého splasknutí bubliny. Naopak, jakýkoli náhlý propad ceny zlata mohou obchodníci začít velmi rychle využívat k jeho opětovným nákupům.
| Jaroslav Brychta autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
