Zdroj: Shutterstock

Úroveň životního prostředí v Česku se meziročně mírně zlepšila. Jedná se ale o změnu minimální. V loňském ročníku jsme se totiž umístili na 23. příčce. „Česku se například daří mírně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu. Naopak ale čím dál víc zaostává v omezování emisí,“ popisuje Milan Mařík, analytik Evropy v datech.

Nejlepším životním prostředím se stejně jako vloni může pochlubit Švédsko. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o osm příček. Za touto změnou stojí přibližně poloviční nárůst vyprodukovaných emisí skleníkových plynů na obyvatele či snížení podílu recyklovaného odpadu.

S vysokými emisemi skleníkových plynů se potýká i Česko. Například tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1932 kilogramů na obyvatele, což odpovídá meziročnímu nárůstu o zhruba 11 procent. Vloni tak Česku v tomto indikátoru náleželo 17. místo, zatímco letos se už jedná o místo 19. Český průmysl vypustí v přepočtu na obyvatele do atmosféry 9. nejvyšší emise v EU.

Bohatnutí Česka se zadrhlo. Srovnávat se však může s Itálií, ukazují podrobná data

Jednou z příčin nadprůměrných emisí je podle Davida Navrátila, ekonoma České spořitelny, skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 procent více energie než Německo, které je také průmyslové jako my,“ uvádí. Řešením je podle něj zvyšování energetické soběstačnosti a případná diverzifikace zdrojů energie.

Důraz na soběstačnost

Jednou z možností, jak snížit emise, a tak i zlepšit kvalitu ovzduší, by mohla být energetická přeměna. Podle dat operátora trhu s elektřinou a plynem OTE se fosilní paliva v roce 2021 podílela na výrobě energie v Česku z 54 procent.

Vhodnou náhradou by přitom mohla být kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. Takové řešení by totiž podle analýzy podstatně snížilo znečištění vzduchu a současně i zvýšilo energetickou bezpečnost a soběstačnost Česka. Celkovou situaci podle analytiků zlepšuje i zvýšený zájem velkých i menších firem o společenskou zodpovědnost a zapojování se do udržitelných hnutí.

V případě domácností data ukazují, že Češi spotřebovávají o 16 procent více energie, především na vytápění a ohřev vody než Švédsko. „Nejen firmy, ale i domácnosti mohou výrazně snížit náklady na energie investicemi do energetické soběstačnosti. Například v roce 2021 jen 10 procent domácností mělo tepelné čerpadlo, 5 procent solární termický systém a 2 procent fotovoltaiku. V loňském roce se výrazně zvýšil instalovaný výkon fotovoltaiky, ale třeba v Polsku byl nárůst na obyvatele několikanásobný.“

Meziroční růst emisního ukazatele není podle analytiků dlouhodobým trendem, ale vrácení na úroveň před covidem. „Hlavní příčinou zvýšení emisí v průmyslu je obecně řečeno návrat na úroveň průmyslové výroby před covidovou pandemií. K největšímu meziročnímu nárůstu přitom došlo v odvětvích chemického průmyslu a zpracování kovů,“ říká Lucie Ješátková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Oduhelnění Česka

Za velkou částí emisí, které se v Česku ročně vyprodukují, pak stojí uhlí. Podle Ješátkové je spalování uhlí zodpovědné přibližně za 40 procent emisí skleníkových plynů v Česku. Rychlá dekarbonizace, tedy ukončení využívání uhlí v sektoru energetiky do roku 2033, představuje podle mluvčí největší příležitost pro snižování emisí v Česku. „Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun oxidu uhličitého ročně do roku 2030,“ dodává Ješátková.

Česko vede v bezpečnosti a zdravotní péči. Horší je to s bydlením, uvádí srovnání EU

Vysoké emise se odráží i ve statistice úmrtí, za kterými stojí špatné ovzduší. Podle mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci (Institute for Health Metrics and Evaluation) kvůli němu v Česku ročně zemře přes 3200 lidí. V přepočtu na obyvatele se jedná o 21. nejvyšší hodnotu ze 27 unijních zemí. I když se jedná o vysoké číslo, situace v některých evropských zemích je podstatně horší. Například s velmi špatným ovzduším se potýká Balkán, jmenovitě třeba v Bulharsku v přepočtu na obyvatele zemře více než dvakrát více lidí než u nás.

Špatná ovzduší však trápí většinu státu. Upozornila na to například letošní rozsáhlá australská studie, podle které pouze na 0,18 procenta rozlohy zemské pevniny lze celoročně dýchat vzduch, který můžeme označit za zcela bezpečný. V těchto oblastech žije přibližně 80 000 jedinců z celkové osmimiliardové světové populace. Studie poukazuje i na to, že ačkoliv situace v Evropě není optimální, došlo v ní během posledních dvou dekád ke zlepšení.

Češi, experti na odpady

Kde se naopak daří situaci v Česku zlepšovat, jsou odpady. Meziročně u nás totiž vzrostl podíl odpadů, který se povede znovu využít o tři procentní body, a to na 43 procent. Česká republika si tak v tomto indikátoru polepšila o šest příček a v současnosti se tak u nás recykluje 13. nejvyšší podíl odpadu v EU.

Za tímto posunem stojí pravděpodobně efektivnější vybírání bioodpadu. „Ve skutečnosti jsme zaznamenali jen mírné zlepšování, města a obce zavádí třídění biologicky rozložitelných odpadů, u ostatních komodit neregistrujeme žádné výrazné změny,“ komentuje Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu cirkulární ekonomiky.

Hlavní složkou směsného odpadu tak stále zůstává odpad, který by šel recyklovat. „Z našich analýz vyplývá, že ve směsném komunálním odpadu stále končí přibližně 70 až 80 procent odpadu, který by v něm končit neměl a měl by být vytříděn k recyklaci. Největší podíl ve směsi tvoří biologicky rozložitelný odpad, především pak kuchyňský bioodpad,“ dodává Novotný.

Ne všechen odpad však lze znovu využít a samotný proces, kdy se z odpadu vyrábí „nový“ materiál, může být náročný na zdroje i energii. Efektivnějším řešením je tak podle studie snižování množství produkovaného odpadu.