Trh s energiemi přehledně: Jak je může nabízet i ten, kdo nemá dráty ani elektrárny?

Adéla Očenášková Adéla Očenášková
25. 10. 2021 6:09
Prudce rostoucí ceny energií jsou zásadní pro domácnosti i firmy. Řada z nich se musí vyrovnat s vynucenou změnou dodavatele, přestože energie stále proudí. Cena, kterou zákazník uvidí na vyúčtování, vzniká složitým procesem, do kterého vstupují nejen výrobci, ale i energetické burzy, obchodníci nebo distributoři. Následující přehled představuje jejich role.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Shutterstock

1. Jak fungují energetické burzy?

Pro trh s elektřinou i plynem je klíčová existence energetických burz, které fungují na stejných principech jako jakékoliv jiné burzy. Střetává se tu nabídka s poptávkou. Když není poptávka uspokojena, cena šplhá vzhůru - to se stalo i nyní, a jde tak o jednu z příčin, proč energie zdražují.

Pro Česko je stěžejní dění na burze European Energy Exchange v německém Lipsku, protože se tu tvoří největší objem obchodů pro střední Evropu. "Pro celou Evropu jsou důležité i další burzy, kde vznikají ještě větší objemy obchodů, pro Česko je ale směrodatný středoevropský trh," vysvětlil analytik společnosti ENA Jiří Gavor.

Důležitou roli hraje také pražská burza Power Exchange Central Europe, což je dceřiná firma lipské burzy. Obchoduje se tu elektřina i plyn. Dále funguje ještě Českomoravská komoditní burza Kladno. "Na ní mohou elektřinu a plyn nakupovat třeba obce, ministerstva nebo firmy," doplnil Gavor. 

Jak dále vysvětlil expert, do celého procesu vstupují ještě přeshraniční přenosové kapacity. "To je důvod, proč ceny například v Česku a Německu nejsou naprosto stejné, protože se musí platit za přeshraniční kapacity přenosu," řekl.

2. Kdo zaručuje, že elektřina vždycky doputuje ke koncovému spotřebiteli? 

O to, aby energie doputovaly ke koncovým zákazníkům, se starají provozovatelé distribuční soustavy (v Česku jde u elektřiny o ČEZ, PRE, EG.D a u plynu o Pražskou plynárenskou, GasNet a EG.D). Někteří velcí průmysloví odběratelé jsou podle Gavora přímo napojení na přenosovou síť, většina zákazníků je ale na distribuční síti. 

Za technický stav svých distribučních soustav odpovídají distributoři. Bilancování celé elektrizační soustavy v Česku má pak na starosti provozovatel energetické přenosové soustavy - státní firma ČEPS. "Když je nedostatek elektřiny, právě ta musí nakoupit podpůrné služby, zaktivovat záložní zdroje," řekl Gavor. 

Mluvčí ČEPS Hana Klímová vysvětluje roli společnosti jednoduše: zajišťuje přenos elektřiny od výrobců a mezinárodní přenos.

3. Kdo hlídá obchodníky, aby prodali jen ten proud, který mají? 

Do trhu s energiemi vstupuje také takzvaný Operátor trhu s elektřinou, který organizuje obchodování na denním a vnitrodenním (tedy krátkodobém) trhu.

"Operátor je důležitý především pro obchodníky. Ti musí mít nakoupeno tolik elektřiny nebo plynu, jaká je spotřeba zákazníků. Na trhu operátora pak dorovnávají svoji pozici, protože na něm mohou odprodat nadbytečnou energii nebo naopak odkoupit energii, které se jim nedostává," sdělil Gavor. 

Expert současně připomněl, že se na tomto trhu tvoří tzv. spotová cena. Nejde tedy o velkoobchodní ceny. Obchodníci mohou s odběratelem uzavřít dohodu, že budou nakupovat na základě těchto cen. 

To byl podle Gavora těsně před ukončením svojí činnosti i případ společnosti Bohemia Energy. "Firma neměla nakoupené dlouhodobé kontrakty, takže je přesmlouvala tak, že bude nakupovat na základě spotového trhu," uvedl Gavor. V této době ale na spotovém trhu dokupovala za velmi vysokou cenu, takže nebyla schopná splnit cenu, kterou nasmlouvala zákazníkům. 

Operátor působí na trhu s elektřinou v Česku od roku 2001 a na trhu s plynem od roku 2010. Jediným akcionářem je ministerstvo průmyslu a obchodu. 

4. Jak je to s konečnými cenami?

Výslednou cenu za energie, kterou lidé vidí na své faktuře, tvoří dvě hlavní části - regulovaná a neregulovaná částka. Regulovanou určuje státní Energetický regulační úřad a nepodléhá tak tržním mechanismům.

Zatímco neregulovanou (tržní) cenu platí zákazník dodavateli za samotnou silovou elektřinu, tu regulovanou (distribuční) část dodavatel následně přeposílá vlastníkovi konkrétní sítě, tedy "drátů", po nichž proud do domácnosti doputuje.

Právě majitelé "drátů" jsou těmi v současnosti často skloňovanými "dodavateli poslední instance".

"Úřad nastavuje ceny výhradně pro regulovanou činnost, tedy cenu za přenos, distribuci, podporu obnovitelných zdrojů energie atd. Regulátor trhu ale neřídí trh s komoditou, nýbrž odpovídá za to, aby regulovaní hráči (přenosová a distribuční soustava) dostali přiměřené množství peněz za svoje zákonné oprávnění," vysvětlil Gavor. 

5. Proč nemůže být výrobce, dodavatel i distributor jen jeden, jako tomu bylo dříve? 

V Česku existuje výrobců (například ČEZ), dodavatelů (například E.ON) i distributorů (například PRE) více. "Určitě by to bylo jednodušší, kdyby fungoval jen jeden podnik, ale to bychom se dostali zpátky do socialismu. Byl by jeden státní podnik, který by měl na starosti vše - výrobu, přenos, distribuci, obchod, stanovoval by ceny atd.," řekl k tomu Gavor. 

Ještě v 90. letech 20. století byla většina vnitrostátních trhů s elektřinou a se zemním plynem stále ovládána monopolně. Evropská unie a členské státy se tehdy rozhodly tyto trhy postupně otevřít hospodářské soutěži. Právě konkurenční prostředí a možnost si dodavatele vybrat totiž tlačí na konečnou cenu, která je pak pro zákazníka mnohem výhodnější, než když ji stanovuje monopol.

První směrnice o liberalizaci byly přijaty do právních systémů členských států v letech 1996 a 1998. Postupně se tak v Evropě vybudoval systém, do kterého se v roce 2004 začlenilo i Česko. Průmysl i domácnosti si tak nyní mohou své dodavatele plynu a elektřiny svobodně zvolit z širší nabídky konkurenčních podniků. Ty zase mohou elektřinu nakupovat a prodávat bez ohledu na to, že samy nevlastní elektrárny či distribuční síť.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy