Legacy je akční hrou s prvky strategie, odehrávající se v reálném čase a z pohledu třetí osoby. Jste to vy, kdo vykonává všechny činnosti, od spouštění motorů, po palbu z palubních zbraní. Tohle někteří opravdoví zažranci kritizovali, protože kdo kdy viděl kapitány Picarda, nebo Archera zasednout k ovládání fotonových torpéd, nebo dokonce opravovat Enterprise.
#hodnoceni
Pět Star Treků v jednom
V Legacy se dostanete do role některých velmi známých kapitánů z různých sérií ST - začínáte za Archera, hlavní postavu zatím poslední série Enterprise, která mapuje úplné začátky Star Treku. V průběhu tutoriálu, který toho o příběhu příliš neprozradí a o ovládání hry nakonec taky ne, se dozvíte o ztrátě jedné lodi a bude vaším úkolem jí hledat. Příběh se začne pomalu rozvíjet a vy začnete zjišťovat, že všechno není tak, jak se zdá. Tu'erell, vulkánská vědkyně, totiž má za ušima mnoho tajemství a vytahuje je postupně, jak procházíte hrou.
Vždy po určitém čase se totiž vaše role změní - nejdříve Archer a pak další známé postavy z ostatních sérií (původní série Star Trek, The Next Generation, Deep Space Nine, Voyager). Navíc, aby byla autenticita co největší, jsou k dabingu použity i původní hlasy herců. Bohužel William Shatner je už docela starý a je to znát, ale atmosféra je každopádně věrohodná a vtáhne vás do děje.
A začínají problémy
Bohužel, po chvíli hraní přijdou problémy. To první, co nejspíše pocítíte, je nedořešené ovládání. Hra vychází totiž jak na PC, tak i na konzole a vývojáři jakoby se nedokázali rozhodnout, pro jaký typ ovladače jí optimalizují. Výsledek je ten, že se hraje špatně jak na klávesnici / myši, tak na gamepadu. Rozhraní je celkem novátorské, ale také frustrující - každé menu si totiž musíte stiskem klávesy vyvolat na obrazovku a poté klikat na požadovanou volbu. Tento systém je celkem náročný na paměť, ale když se budete snažit, vše zvládnete.
Problematická je také kamera. Pokud jen tak poletujete vesmírem, můžete s ní volně otáčet, nicméně ovládání zůstává stále fixované na směřování lodi. V průběhu boje je možné kameru uzamknout, takže vidíte loď pouze zezadu. Když se ale pohnete, tak se "uvolní". Výsledkem tohoto systému je mírné zmatení, které ale postupem času trochu odezní.
Nepřítel na třech světelných hodinách
Ačkoliv samotný Star Trek nepřekypuje velkolepými střety obrovských vesmírných lodí, v Legacy si jich užijete více než dost. Setkáte se snad se všemi známými rasami a jejich bojovou technikou. Některé bitvy jsou opravdu gigantické, což je v rozporu s tím, co jsme měli možnost vidět v televizních seriálech, kde šlo vždy spíše o ojedinělé střety několika málo plavidel.
Do bojů samozřejmě nepůjdete sami. Před každou misí máte možnost zvolit další lodě do letky, takže jich nakonec místy ovládáte až pět. K lepšímu přehledu v bojové situaci poslouží taktická mapa, na níž můžete také udílet rozkazy. Bohužel, hra nenabízí hrubý popis mise před výběrem lodí, takže se tu a tam spletete, nicméně na tom tolik nesejde. Navíc systém bojů se postupně stává opravdu jednoduchým - pomocí phaserů zničit štíty, pak rozstřílet torpédy. Pokud utrpí nějaké poškození vaše vlastní technika, stačí po boji vydat rozkaz k opravám, což musíte bohužel nepochopitelně dělat u každé lodi a každého subsystému zvlášť.
Dalším problémem, se kterým se setkáte, jsou totiž palebné úhly jednotlivých zbraní. Phasery dovedou pálit pouze v určitém kuželu - co dělat, když se loď najednou ocitne nad vámi, nebo pod vámi? Samozřejmě, stačilo by se třeba otočit pouze kolem vlastní osy. Ačkoliv se pohybujeme ve vesmíru, kde není žádná gravitace a aerodynamika, takovéhle základní manévry provádět nejdou (kde asi udělali federační inženýři chybu?). A vzhledem k tomu, že jde o celkem velké koráby, trvá běžné manévrování docela dlouho. Další mínus a další frustrující moment.
Ach ta fyzika
Ještě větší rozčarování přináší fyzikální model. Autoři v touze po větší přístupnosti masám vzdali jakoukoliv realističnost tím, že veškerý vesmír, včetně lodí, nezná kolize. Když narazíte do nějaké lodi, nenastane nic jiného, než že ta vaše prostě změní směr a obletí jí. Trapné. Stejně tak planety bývají třikrát tak větší než Enterprise, což při pohledu zblízka působí vesele. Korunu tomu všemu nasazuje nereálná grafika - po některých bojích vypadají lodě jako hromada hořícího šrotu, i když reálné poškození je třeba dvacetiprocentní. Nemluvě o animaci zanikající lodě nebo vesmírné stanice. Zatímco ve filmech a seriálech jsme měli možnost vidět efektní animace výbuchu a následné rázové vlny, tady sice přijde exploze, ale všechny objekty se po ní rozlamují na geometrické útvary jak podle pravítka.
Úkoly jsou bohužel také navržené bez nějaké velké invence. Většinou jde o prosté Search & Destroy, ale sem tam se vloudí mise průzkumná. Ani ty však nejsou bůhvíjak zábavné, jde totiž o prohledávání vesmírného balastu, mlhovin, trosek a podobně. Tak v půlce hry se dostaví mírná rozladěnost a přetrvá až do konce. Poslední kapkou do poháru trpělivosti mnohých hráčů bude dozajista nemožnost ukládat pozici v průběhu misí, které jsou dost dlouhé a občas dost těžké. Pokud zapátráte na internetu, zjistíte, že se fandovským patchem tato možnost dá do hry "přihrát". To ovšem nejsou jediné chyby. Engine není optimalizovaný, všechno se tak nějak táhne, včetně kurzoru myši, který má jak ve hře, tak na taktické mapě docela velkou setrvačnost. Když připočítáme malé možnosti grafického nastavení (nemožnost v menu vypnout anti-aliasing apod.), vyjde nám nepříliš povedený mix nedodělávek a krátkého betatestování.
Bohužel, hra, na kterou čekaly stovky hráčů jako na smilování, přes všechna očekávání propadla. Kdyby se výrobce nesnažil stihnout termín vydání a dal si na čas s testováním, mohlo být hodnocení o tři měsíce později daleko vyšší. Takhle bohužel zůstává na následných záplatách a úpravách samotných hráčů, aby hru alespoň trochu vylepšili a zpřístupnili i širšímu publiku.
