Bez zbytečných řečí se pusťme rovnou do hry. Na počátku si zvolíte jednu z klasických ras fantasy her - elfa, člověka, trolla či goblina. Vyberete pohlaví vašeho charakteru a mírně (opravdu mírně) přizpůsobíte jeho vzhled volbou různé barvy vlasů a úpravou dalších částí těla. Postavu si pojmenujte a hurá do hry!
První co spatříte je naprostá destrukce. Jde o jakýsi úvod do hry v kombinaci s tutoriálem, který vás má za cíl zasvětit do základů ovládání. Příběh je trapný a fádní jako v 99 % všech obdobných her. Osa je totiž klasická: nepřátelé vtrhnou do vašeho rodného města/domova, které zničí/vypálí/zbourají/znesvětí, přitom stihnout zabít/znásilnit/unést/zranit kohokoli z vašich známých/rodiny a váš úkol (pokud ho přijmete) je dát těmhle zrůdám pořádně na zadek. V tomto konkrétním případě je to tak, že armáda nemrtvých opravdu napadne vaše město, jehož přeživší obyvatelé v čele s vámi utíkají do divočiny a budují tam kemp, pak následuje tak trochu partyzánská činnostAle co, příběh v akčním RPG hraje stejně velkou roli jako vzdělání u ukrajinského dělníka. Důležité je, jak to vypadá, a hlavně jak se to hraje.
Vývoj postavy
Pokud jste v úvodu při popisu tvorby charakteru pátrali po volbě jeho třídy, bylo to marné. Na začátku totiž nic takového navolit nejde a svou postavu dotváříte k obrazu svému až během samotné hry. To probíhá pomocí dodávání bodů do čtyř různých atributů - síly, mrštnosti, konstituce a magie, ale hlavně volbou schopností v jakýchsi "skill větvích". Inspirace je bezesporu brána z Diabla, neboť i tam jste mohli přidávat body do různých speciálních schopností a dovedností.
#hodnoceni
Můžete si tak například určit investici do zacházení s mečem a stát se klonem barbara Conana či narvat body do skillů, které vám umožní přivolat na pomoc magické obludy a být jakýmsi summonerem. Na výběr je ze tří hlavních větví (Boj, Magie a Ostatní), které mají tři podkategorie hned tak tedy všechny eventuality nevyčerpáte. Za výhodu lze považovat možnost modifikace přiřazených bodů. Za úplatu můžete totiž "uvolnit" již přiřazené body a věnovat je na vylepšení zcela jiné schopnosti.
Iluzorní svoboda
Nutno říci, že jsme zpočátku byli překvapení ohromnou volností a rozvětveností samotné hry. Kromě hlavního questu se totiž k dispozici dává nepřeberné množství (plus mínus deset, ehm) vedlejších úkolů, které jsou poměrně rozmanitého charakteru. Tu máte za úkol rozdrtit partičku gangsterů, onehdy zachránit ztracené občany vašeho zničeného města. Autorům tudíž nelze upřít jistou dávku fantazie, přesto však hra po chvíli upadne do stereotypu a neustále nově generovaná monstra na zábavě nepřidají. Svoboda je spíše jakýmsi zdáním, neboť později většina hráčů pravděpodobně přejde čistě k plnění hlavních questů a na postranní se vykašle.
Každá vaše činnost ovlivňuje to, jakým směrem budete orientováni. Můžete být buďto hipísáci, co objímají stromy (milovníci přirody) nebo high-tech pistolníci á la Neo z Matrixu (milovníci technologie). To je důležité, jelikož mnohé předměty vyžadují, abyste byl nakloněn na tu či onu stranu, a to ještě do určité míry.
Abychom se vrátili ke questům, kliknete-li na nějaký z nich v deníku, objeví se vám na mapce šipka ukazující k místu, kam se potřebujete vydat. Ačkoli se nám orientace nezdála nejjednodušší a nechyběly zmatečné situace, šipky se docela osvědčily a považujeme je za plus. Dialogy jsou, řekneme-li to mírně, stupidní a trapné. Některé z nich jsou namluveny, ale ani to jim nepřidá hlasy jsou amatérské a povětšinou nepříjemné.
Jak to celé vypadá?
Po cestě jsme se snažili monitorovat i grafickou úroveň hry. Pokud ji máte na nejvyšší detaily, až tak hrozně nevypadá, vzhledem ke krvavě vysokým nárokům však úroveň vizuálních efektů pravděpodobně snížíte, a to už začíná být výsledek docela bídný. Jednotlivé kraje se od sebe sice liší, ale v jejich rámci se vše opakuje dokola a působí fádně.
Animace postav jsou rozporuplné - tu vypadá úžasně plynule, aby se charakter po chvíli začal pohybovat jak retardovaný lumík. Často navíc narazíte na situace, kdy se postavy zaseknou o neviditelné překážky, to pocitu taky nepřidá. V bojích se střídají typy úderů, což po chvíli omrzí. Hlavně proto, že je pro výsledné poškození zcela jedno, zda nepřítele zrovna šviháte, sekáte nebo pícháte do žeber. Z rozsekaných oponentů tu a tam vypadávají předměty různé hodnoty, a podobně jako v Diablu, jsou zde i raritní kousky, které oplývají speciálními vlastnostmi.
(Za)bít či ne(za)bít?
Nápad rozhodně nebyl zlý, z počátku je hra i poměrně chytlavá, ale postupem velmi krátké doby ztrácí své kouzlo a začne nudit (a prudit). Občasné chybky lze jistě odpustit, neboť je pravděpodobně opraví nadcházející patche. Stupidní dialogy se snad dají překousnout, redundantní souboje už jsou však horší, a pokud máte slabý stroj, připravte se na zpomalený film a škubavé zážitky (my z toho málem dostali tiky, a to pořádné).
