Přiznám se, že kdyby mně někdo před rokem 2000 začal přesvědčovat, že poker je sport, určitě bych tomu dotyčnému jemně naznačil, že to asi nemá v hlavně v pořádku. I já jsem byl tehdy přirozeně ovlivněn vžitou a perfektně zafixovanou představou, že sport je něco, co souvisí pouze a jen s tělesnou aktivitou, popřípadě se soutěžením sportsmanů, tedy sportovně vyspělých a fyzicky zdatných lidí. Sport jsem si zkrátka představoval jen jako hru, či jinou soutěživou činnost, která zásadně vyžaduje fyzické úsilí a určitou tělesnou obratnost.

Což o to, samozřejmě, že jsem nežil v úplném bludu nebo v nějaké hloupé představě. Můj názor na problematiku sportu byl ale tehdy povrchní a jednostranně vlastně ovlivněný veřejným míněním. Formulovala ho tehdy nepotřebná a tedy nedostatečná informovanost, která zabránila tomu, aby byl korigován. Trochu bych tu situaci přirovnal k tomu, jak se dnes absolutně drtivá většina lidí v Česku dívá na poker jako karetní hru. Pouze nepatrný zlomek naší populace má o dnešním moderním pokeru nějakou solidnější představu, takže široká veřejnost považuje stále tuto hru hlavně za hazardního bubáka, který snad straší i dospělé. Je s podivem, že toto nemorální stigma nese velmi okázale poker na svých bedrech u nás i dnes, plných 18 let poté, kdy to bylo vlastně socialisticky normální.

Většina lidí v naší zemi o pokeru nic neví, takže je zcela přirozené, že také většina lidí bude považovat tvrzení, že poker je sport, za opravdu dokonalý nesmysl. Navíc, obecné vnímání termínu sport je ve své jednostrannosti natolik rozšířené, že je pro pokerového analfabeta rovnice poker=sport již z principu nepřijatelná. Zkusme si ale říci, jak se na tuto problematiku dívám dnes já a také většina z těch špičkových pokerových hráčů, které z našich i světových pokerových heren osobně znám a pro které je v současnosti moderní poker výbornou zábavou a často i dobrým zdrojem finančních prostředků.

Především je nutné si trochu vyjasnit význam slova sport.
U hesla sport je v Novém akademickém slovníku vydaném Nakladatelstvím Academia v roce 2006 napsáno: 1.pohybová činnost (tělesná cvičení, hry aj.) prováděná zprav. soutěživou formou; druh této činnosti. 2. jiná činnost provozovaná ze záliby, pro zábavu: filatelie je jeho sport. Oxfordský slovník angličtiny definuje výraz sport jako aktivitu, která zahrnuje fyzické úsilí či obratnost a spojuje tuto činnost se soutěžením jednotlivců resp. týmů. Podle téhož slovníku musí zkrátka sport vykazovat atributy:
soutěživosti
fyzické námahy
mentální dovednosti

Pokud bychom se tedy podívali na pokerovou hru prizmatem právě uvedeného, došli bychom k následujícím závěrům:

1. moderní poker obzvláště ve své turnajové formě vykazuje atributy soutěživosti v míře více než vrchovaté. Jestliže hrajete pokerový turnaj třeba čtyři hodiny a daří se vám v desítkách mini soubojů s protihráči neustále se takticky posouvat do popředí startovního pole, tak aby jste stále měli ještě šanci na konečné vítězství, potom se nejedná o nic jiného, než o jasné soutěžení. Ve smyslu psychické náročnosti se v tomto směru dokonce poker více než vyrovná i mnohým z tzv. adrenalinových sportů. To jistě potvrdí každý, kdo se někdy po nervy drásajících pokerových herních maratónech dostal až do závěrečného souboje jeden na jednoho o první místo.

2. poker přirozeně nelze považovat za sportovní činnost, která by snad mohla přispívat ke zvyšování aerobní kapacity plic. Na druhou stranu, nelze ani říci, že by hraní pokeru nemohlo být fyzicky náročné. Zkuste hrát celý týden šestnáct hodin denně důležité turnaje a dost možná, že vám předchozí věta bude připadat velmi korektní. Profesionální poker je o zkušenosti, kterou doma v posteli nezískáte. Jestliže se podíváte na oficiální stránky olympijského hnutí , potom vedle zimních a letních sportů narazíte také na sporty recognised, čili uznané. Otázka zní: proč mezi těmito sporty není také poker, když zde nechybí hry jako šachy a bridž? Zdá se, že tuto otázku jako první nedávno zodpověděly státní orgány v Rusku, které prostřednictvím Ministerstva sportu oficiálně uznaly pokerovou hru za sport. Poker tak dostal v Rusku jako intelektuální sport absolutní zelenou a jeho hra tedy nebude vázána kasinovými omezeními, která začnou v Rusku platit v roce 2009. Pokud snad někdo této informaci nevěří a náhodou vládne azbukou, může se podívat na stránky PokerFederation.ru.

3. jeden z legendárních pokerových šampiónů Doyle(Texas Dolly) Brunson byl v mládí vynikajícím hráčem košíkové a zároveň i výborným atletem - vysokoškolským šampiónem v běhu na jednu míli. Když se ho jednou zeptali, co si myslí o pokeru jako sportu, odpověděl:"Myslím, že existuje hodně věcí, které poker a sport spojují. K dobré pokerové hře je například nutná psychická a tělesná výdrž. Musíte být zkrátka takovým mentálním atletem, abyste mohli hrát se slušnými výsledky. Je třeba mít hru kvalitně a dlouhodobě natrénovanou. Já mám například tu zkušenost, že když se několik týdnů pokeru nevěnuji, vracím se potom ke hře méně připraven a dělám chyby. Silnou stránkou nejlepších pokerových profesionálů, je právě jejich mentální odolnost a disciplína tedy vlastnosti, s kterými se můžeme setkat i u špičkových atletů".

Kdyby poker nebyl hrou mentálních vyzrálostí a dovedností, neexistovali by stále titíž hráči, se skvělými umístěními na velkých světových turnajích. Kdyby poker nebyl hrou, v níž v delším časovém intervalu vyhrává zásadně umění nad náhodou, neexistovali by proslulí a několikanásobní světoví pokeroví šampióni.

I když poker samozřejmě není sportem v tom klasickém slova smyslu, nepovažovat tuto hru vůbec za sport je ale opravdové nedorozumění, které má své kořeny v naprosté neznalosti problematiky.

Autor je členem České pokerové asociace