S touto strategií přežil Alan Greenspan (79) v čele Federálního rezervního systému tři prezidenty a 18 let, zažehnal několik krizí a stal se vzorem snad všech centrálních bankéřů světa.
Dnes naposledy usedá tento "plachý, obrýlený účetní" - jak Greenspana popsal sloupkař Christopher Hitchens - do křesla nejvlivnějšího bankéře světa. Do důchodu se však ve svých 79 letech nechystá. Své zkušenosti totiž hodlá využít ve své vlastní konzultační firmě.
Mocné rty bankéřovy
"Vím, že si myslíte, že rozumíte tomu, co říkám, ale nejsem si jistý, že je vám jasné, že to, co ode mne slyšíte, je to, co si myslím," smál se finančním trhům, které mu visely na rtech pokaždé, když vystoupil s nějakým prohlášením. Pokaždé své kroky vysvětloval snahou dosáhnout inflačních cílů Fedu, jeho opatření ale obvykle měla daleko hlubší příčiny.
Když dvakrát ročně přednášel v Kongresu zprávu o stavu ekonomiky a finančního sektoru, experti z projevu analyzovali snad i předložky. A ostatně, když se George Bushe během boje s Johnem Kerrym zeptali, co udělá jako první v případě nenadálých událostí, odpověděl současný prezident lakonicky: "Spojím se s Alanem Greenspanem."
I mrtvý Greenspan by mohl řídit svět
Podobný význam přikládá Greenspanovi i americký senátor John McCain, který doslova řekl: "Já bych Greenspana nikdy nevyměnil. Kdyby se náhodou stalo - Bůh odpusť - že by zemřel, prostě bych mu nasadil černé brýle a nechal bych ho sedět tam, kde je, jak nejdéle by to šlo."
Maestro, jak se díky schopnosti hry na klarinet a saxofon Greenspanovi říká, totiž svými rozhodnutími dokázal "přebruslit"
nejednu krizi. Ta americké burzy v druhé polovině 80. let byla jen začátkem. V době, kdy sousední Mexiko (1994) a později
(1997/98) Rusko s jihovýchodní Asií trpěly finanční nákazou, táhla už americká ekonomika nakonec devítileté období konjunktury.
Třešničkou na dortu pak byla Greenspanova role v záchraně trhů po kolapsu investičního fondu Long-Term Capital Market, který v roce 1998 během čtyř měsíců prodělal 4,6 miliardy USD a jehož pád mohl podle expertů rozkolísat celou americkou ekonomiku.
Technologickou bublinu nezvládl
Kritici naopak Greenspanovi vyčítají neschopnost zabránit technologické bublině, která na konci tisíciletí vyvolala nejprve burzovní horečku a následně i vlnu krachů. Greenspan nicméně dlouhodobě dával najevo, že nevidí úkol centrální banky v tom, aby potvrzovala nebo vyvracela správnost burzovního růstu, a koncentroval se především na to, aby správně zareagoval v případě náhlého zlomu. To se mu podařilo. V posledních letech svého mandátu pak vystupoval především proti protekcionismu v obchodní politice Spojených států.
Od saxofonu do banky
Alan Greenspan se narodil 6. března 1926 v židovské rodině v New Yorku. Zpočátku se věnoval hudbě, dokonce studoval saxofon na prestižní konzervatoři Juilliard, ale poté co, jak sám řekl, zjistil, že by byl pouze průměrný profík v hudebním byznysu, vrhl se na studia ekonomie.
Zájem o ekonomii v něm vzbudil jeho otec, burzovní spekulant, který mu už v mládí daroval svou knihu o nutnosti státních zásahů do ekonomiky. Matematicky vysoce nadaný Alan sice tuto myšlenku později příliš nezastával, vztah k ekonomii mu ale zůstal. Bakalářský, magisterský i doktorandský (v roce 1977, 27 let po magisterském) titul si odnesl z Newyorské univerzity.
Nejlepší centrální bankéř v dějinách USA?
V padesátých a šedesátých letech si podle vlastních vzpomínek užíval idealismu a společně s filozofkou Ayn Randovou pracoval
pro její hnutí Objektivistů. Zároveň ale pracoval i pro svoji konzultační firmu. Do politiky vstoupil až v polovině sedmdesátých let.
Měsíc před koncem aféry Watergate (odstoupením prezidenta Nixona) přijal prezidentovu nabídku, aby vedl výbor jeho ekonomických poradců. Za Forda v této pozici zůstal, Carter si však již vybral jiného koně. Na začátku osmdesátých let dva roky pracoval pro prezidenta Reagana, který jej v roce 1987 jmenoval šéfem Fedu - podle řady expertů jedním z nejlepších v dějinách americké centrální banky.
