Vystavěl největší bankovní impérium světa, na jehož dnešní valné hromadě se rozloučí s funkcí předsedy správní rady a předá ji nynějšímu výkonnému řediteli, Charlesi Princovi. Završí tak svou padesátiletou kariéru v bankovnictví.
"Je to konec jedné éry. On je opravdu jedinečný a nejúspěšnější finančník, architekt projektu největšího finančního kolosu naší doby," nešetřil chválou na Weilla v pro server Economic Times Online Michael Holland, manažer peněžních toků a dlouholetý Weillův známý.
Od ničeho na vrchol
Weill začínal jako nýmand. V padesátých letech pracoval pro banku Bear Stearns na newyorské burze za pouhých 150 dolarů na měsíc. Na počátku další dekády si ale už otevřel vlastní brokerskou firmu.
Časem pracoval také například v čele poskytovatele platebních karet American Express či zachraňoval tonoucí firmu Commercial Credit.
V devadesátých letech spustil akviziční horečku, která vyvrcholila v roce 1998, když pod jeho taktovkou pořádaly "svatbu" finanční instituce Travelers Group a Citicorp. A Citigroup byla na světě. Celkově provedl na stovku akvizicí, aby rozšířil své impérium.
Finanční supermarket - splněný sen
Jeho představa byla jasná- vytvořit finanční supermarket. "Zákazník musí přijít a dostat jakýkoliv finanční produkt, který si zamane, na jediném místě," znělo Weillovo heslo. Dokonce lobbing Citigroup změnil zákon, který neumožňoval spojovat bankovní a pojišťovací služby.
Jeho představa se ale v posledních letech začala pomalu rozpadat. Citigroup se dostala do řady problémů a Prince se rozhodl jednat.
Odprodal tak například pojišťovací divizi MetLife za 11,5 miliardy dolarů. Redukční dieta pokračovala, když se Citigroup rozhodla prodat divizi správy aktiv investiční společnosti Legg Mason.
Analytici tyto kroky schvalovali. Dlouhodobě se totiž o Citigroup hovořilo jako o neřiditelném kolosu. Ostatně banka zaměstnává na 300 tisíc lidí ve stovce zemí světa. Centrální management tak často neví, co se děje v jednotlivých divizích.
Série skandálů zasáhla banku
To se projevilo také v sérii skandálů, které bankovní dům postihly. Citigroup byla zapletena do několika účetních skandálů, kdy jí například investoři zkrachovalého telekomunikačního gigantu WorldCom vyčítali, že kryla účetní machinace managementu.
Vloni se s nimi banka mimosoudně vyrovnala 2,6 miliardami dolarů, a nemusela tak přiznat pochybení. Podobná kauza Enron banku vyšla na dvě miliardy.
Nepříjemnou publicitu si Citigroup pořídila i v Japonsku, kde kvůli nedovoleným machinacím tamního managementu musela na čas zavřít některé své pobočky. Tyto "kauzy" musel řešit už Prince, ale kořeny spadají ještě do doby panování Weilla.
"Až v této chvíli je to jen Princova banka, až teď se tento kolos posouvá do nového období," míní Mark Batty, analytik PNC Advisors.
Byl tvrdý, ale i milosrdný
Weill si šel za svým cílem vždy tvrdě. Pokud se původní přátelé ukázali nepohodlní, neváhal se jich zbavit. Spolu s Princem byl Weillovým "pobočníkem" také Jamie Dimon. Ten prohrál boj o moc v Citigroup hned zpočátku a nyní řídí konkurenční JPMorgan Chase.
Weill však dokázal také ocenit schopnosti nepřátel. Důkazem je současná šéfka financí Sallie Krawchecková. Ta ostře kritizovala fúzi Travelers a Citicorp. O pár let později Weill na tuto její "mladickou nerozvážnost" zapomněl a najal ji, aby řídila jednu divizi.
Do důchodu neodchází třiasedmdesátiletý Sandy Weill "jen se zlatými hodinkami a poplácáním po zádech", jak píše list The New York Times. Za své působení v bance si vydělal asi 1,4 miliardy dolarů (více než polovina je v akciích Citigroup).
Kromě toho bude dostávat penzi jeden milion ročně. Kromě toho má poradenský kontrakt se svou bankou. Po deset let jí bude radit až 45 dní ročně za taxu 3846 dolarů na den.
Své bohatství si ale neužívá sám. Spolu se svou ženou Joan věnují tučné obnosy na charitu. To patrně ocenil i papež Benedikt XVI., když Weillovým údajně loni poslal požehnání ke zlaté svatbě. A to přesto, že se Vatikán světu podnikatelů lehce straní.
