Když přišla Daniela Razimová do americké centrály tabákového koncernu Philip Morris, vzbudila pozdvižení. Sukně jejího kostýmku končila pět centimetrů nad koleny. Překulila se právě druhá polovina devadesátých let a dress code ve velkých korporacích byl nedotknutelný.
"Byla jsem z Evropy. Sice mi odpustili, ale řekli, že mé oblečení vnímají jako problém," popisuje s úsměvem setkání s nejpřísnějším dress codem ve své kariéře někdejší personalistka výrobce cigaret a současná šéfka HR skupiny Home Credit.
Dnes mimo jiné přemýšlí o tom, že by do firemní kultury oblékání pustila třeba tenisky. "Umím si je představit jako letní variantu. Bílé tenisky nejsou prohřešek," tvrdí Razimová. Tenisky mají vedle pohodlí podle ní ještě jednu výhodu: v rozlehlých kancelářích neklapou. Přestože Home Credit prý oblečení svých zaměstnanců podrobně nekontroluje, občas přece jen musí upozornit na přešlap − třeba na zmíněné příliš krátké sukně.
Zásady oblékání se mění
Home Credit má podobně jako další velké korporátní firmy vnitřním předpisem určené, co se sluší nosit a co je už za hranou. Postupně však uvolňuje dříve obecně sešněrovanou módu velkých společností. Například dress code poradenské a auditorské společnosti Deloitte měl v roce 2009 osm stran s velmi konkrétními požadavky.
"Nesměl se nosit třeba motýlek a dámy měly na milimetry danou minimální délku sukně," říká personální ředitelka Deloitte Martina Schiestlová. Loni firma oblékání zjednodušila a podstatně rozvolnila − dnes má dress code popsán ve dvou větách. Upravuje pouze nošení džínů a letních žabek.
V některých firmách je brožura týkající se dress codu stále aktuální, má však zaměstnancům spíše pomoci.
"Máme nyní pro všechny zaměstnance k dispozici desetistránkovou elektronickou brožuru, která shrnuje tři základní styly zvlášť pro muže a pro ženy. Přísnost pravidel vychází z jednotlivých stylů, ale brožura je pouze vodítkem, které má pomoci zaměstnancům při každodenním výběru oblečení do práce," vysvětluje Markéta Tesařová z poradenské firmy KPMG.
Nové trendy v oblékání sleduje i konkurent KPMG, který loni také zmodernizoval svou příručku. K jejímu vytvoření navíc přizval některé pracovníky. Ani jedna z obou poradenských a auditorských firem na oblečení svým zaměstnancům nepřispívá a dress code již nevynucuje.
Přestože je oblékání daleko víc barevné než před patnácti lety, stále dominují tlumené barvy. "Barevnost byznysového stylu košil se v čase téměř nemění. Převládá bílá a světle modrá, doplněná o vzory v podobě tenkého modrého proužku. Ale třeba Slováci se častěji pouští do barevných kousků," uvádí Andrea Burgerová, mluvčí online prodejce módy Zoot.cz.
Velké firmy úlevy z přísného korporátního stylu oblékání umožňují i proto, že Češi přijali předepsanou módu za svou. A jsou to právě nadnárodní firmy, které je to poslední čtvrtstoletí učí.
"Dokud jsem byla v české pobočce HP, tak jsme s kolegou dělali takovou show, kde jsme ukazovali, co se má nosit a co ne. Učili jsme rozdíl mezi styly oblékání a jak správně přečíst, jaký styl stojí na pozvánce na večírek," vzpomíná Senta Čermáková, která dvacet pět let působila na vrcholových postech nadnárodního výrobce informačních technologií Hewlett-Packard.
Zatímco dříve běžně vídala ženy v kalhotových kostýmcích, posledních pár let je tato kombinace spíše raritou. "Klasický kostýmek jsem už dlouho neviděla. Naopak jsem potkala manažerky, které mají místo saka koženou bundu a nikdo to neřeší," uvádí Čermáková.
A zatímco Amerika je dnes podle ní symbolem uvolněné kultury oblékání, kde jde spíš o osobitou, decentní a vkusnou módu, na opačném konci stojí země Blízkého východu nebo Rusko. "Tam podle mě dress code ustrnul v 90. letech, kdy se u nás nosily kostýmky," hodnotí Čermáková. Větší důraz na oblečení prý musela klást, i když jela na jednání do Francie nebo Británie.
Na přísnou britskou módu vzpomíná i zakladatel platebního portálu Twisto.cz Michal Šmída, který tři a půl roku pracoval jako manažer pro investiční banku Barclays Capital. "Kultura tam byla taková, že když jdete za klientem, tak musíte mít perfektně padnoucí sako a drahou kravatu. A taky tam platí pravidlo, že prvních pět let by člověk neměl mít vousy," tvrdí Šmída, který se do Česka vrátil před pěti lety.
Tento přístup se ale podle něho musí změnit − už jen proto, že mladá generace ze začínajících firem na motýlky a kravaty moc neslyší. "Lidé ze start-upů potom vnímají jejich nositele jako starého a stereotypního bankéře," myslí si.
Podobné je to i v právnické branži - formální oděv je sice vyžadován, ale dá se přizpůsobit podle situace.
"Právnická profese je celkově velmi konzervativní a klienti očekávají konzervativnější dress code, ale dokážeme se přizpůsobit. Oblečení tedy volíme dle situace. Něco jiného je jít například na schůzku s investory, která probíhá ve velmi formálním duchu, a naopak třeba s mladými startupisty, kde si můžete dovolit i uvolněnější a méně formální oblečení," říká Michael Mullen z advokátní kanceláře PwC Legal a dodává, že v pátek mívají ve firmě "smart casual": "To sice neznamená, že můžeme být v tričku a šortkách, ale sako s kravatou můžeme nechat protentokrát doma."
Páteční "smart casual" potvrzuje i ředitel personální agentury McRoy Tomáš Surka.
"Není potřeba dodržovat tak přísně formální oblečení, opouští se až na výjimky kravata, není potřeba oblek nebo dámský kostým 5 dní v týdnu. Zcela běžné jsou ve firmách pátky bez dress-codu, kdy zaměstnanci mohou přijít v džínách a tričku. Tohle oblečení je běžné i ve všech dalších dnech týdnu pro kreativní, IT či supportní pozice. Uvolněnější než dříve jsou i letní měsíce."
Z Colomba podnikatelem
Podle Radka Chládka, ředitele oděvního družstva Vývoj a bývalého krejčího exprezidenta Václava Havla, se volnější styl oblékání už propracoval i mezi topmanažery. Ti mají navíc k dispozici daleko kvalitnější věci. "Dnešní materiály jsou téměř dokonalé. Na rozdíl od doby před dvaceti lety mají takovou schopnost regenerace, že se přes celodenní používání oblek přes noc zase narovná a druhý den není zmačkaný," vysvětluje.
Přestože firmy obecně slevují z přísných zásad oblékání, k jejich úplnému zrušení zřejmě nedojde. Podniky si uvědomují význam prvního dojmu, který podle statistik trvá deset minut. Špatný dojem pak nepadne jen na nevhodně oblečeného manažera, ale i na celou firmu.
"Jednou jsem upravila dress code podnikateli, který chodil na jednání v dlouhém šedém plášti à la detektiv Colombo a nebyl brán vážně. Stačilo obléct padnoucí oblek, na jednání vzít dvě asistentky a vnímání se zlepšilo," popisuje Pavlína Langerová, jednatelka a lektorka ve společnosti Audica, která se zaměřuje na firemní vzdělávání a osobní poradenství.
