„Musím říct, že o nějakých změnách, jestli nás čekají, zatím moc nevím. Z úřadu mi zatím jenom napsali, že už mi od ledna nebudou automaticky posílat peníze, ale že si můžu znovu zažádat. Ovšem tu žádost že můžu podat až 2. ledna 2013. Tak si říkám, že to pak bude pro úředníky docela těžký. Ale třeba těch pěstounů není tolik, aby se to nestihlo," říká pěstounka Petra.
Pěstounka Petra neví o změnách, které přináší novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí skoro nic. Není ovšem sama. Naopak. Ptáme se už kolikátý týden na všech stranách - a informovanost o zákonných změnách je mezi pěstouny, neziskovými subjekty i odborníky velmi malá. „K novele se zatím nebudeme vyjadřovat," zní ze všech stran. Nebo dokonce: „A vy víte, co vlastně nakonec platí?"
„Vnímám, že je s tímto zákonem spojována řada věcí, které v něm vůbec nejsou," říká Miloslav Macela z MPSV. Rozhodně se nijak nemění hierarchie kroků, podle kterých se má vůči ohroženému dítěti postupovat. Tu zpřesňuje nový občanský zákoník, který nabude účinnosti 1. ledna 2014. Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí," říká Macela, „je spíš takovou organizační normou, která má zajistit, aby se základní principy opravdu dodržovaly."
Principy jsou podle výkladu MPSV v podstatě dva: první mluví o hierarchii opatření (na prvním místě je pomoc původní, biologické rodině dítěte, pak práce se širší rodinou dítěte, pak teprve jakákoliv náhradní péče, primárně náhradní rodinná péče, a pak vše ostatní - zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ústavní péče atd.); druhý princip hovoří o tom, že pokud bude dítě odcházet ze své původní rodiny a nepůjde o osvojení, jde vždy o dočasné opatření.
„Což znamená," říká Miloslav Macela, „že ústavní péče v České republice bude nařizována na dobu určitou, umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) bude vždy nařizováno na dobu určitou a pěstounská péče bude v principu také opatřením na dobu určitou." Ostatně, i tuto oblast zpřesní od roku 2014 nový občanský zákoník, podle nějž se bude pěstounská péče nařizovat jen po dobu, kdy rodiče nejsou schopni naplňovat svou rodičovskou odpovědnost. Jinými slovy: předpokládá se, že se mezitím bude intenzivně pracovat s původní rodinou na nápravě poměrů, aby bylo možné co nejdříve vrátit dítě do původní rodiny.
Samozřejmě, že je zde řada dalších věcí a podstatných detailů, které rozhodnou o úspěchu reformy „v terénu". „Absolvovali jsme státní kurzy přípravy pěstounů," říká pěstounka Petra, „ale navíc jsme si zaplatili ještě další u Natamy. Ze spolupráce s nimi jsem nadšená. Jejich kurz byl výtečný, tam každý opravdu zjistí, jestli se na pěstounství cítí, nebo ne. Hodně nám dal i Rozum a cit, do jejich klubů jsme chodili skoro rok. Tam jsem se hodně dozvěděla i o biologických rodičích, o tom, že i oni mohou mít rádi své dítě, i když péči o ně nezvládají, a proč je pro dítě důležité, aby s nimi mělo kontakt... Ne že by byl státní kurs špatný, ale lidi by se měli stejně dál učit a zjišťovat si další informace, protože bez nich pak péči nezvládají a děti vracejí."
Jak vyplývá (nejen) ze zkušeností pěstounky Petry, stát se i nadále bude muset spoléhat na služby různých neziskových organizací. Zjevně to i ví. A o to pečlivěji by měl volit slova - a jejich rychlost.
(Článek vyšel v Edici Otvíráme IV/2012)
