Brno - Připravit otevření čtyřhvězdičkového hotelu za jediný týden? V hoteliérské branži by se takovému požadavku většina lidí vysmála. Ředitel nejmodernějšího brněnského hotelu Comsa Brno Palace ale ví, že to jde, před rokem si to vyzkoušel na vlastní kůži.
Martin Benada se stal týden před plánovaným otevřením prvním členem personálu. Čerstvě rekonstruovaný hotel se navíc otvíral uprostřed krize, která drahým noclehům zrovna nepřála.
Rok od svého otevření vystavily jeho finanční výsledky vedení dobrou vizitku: hotel je v zisku a v lednu byl obsazený téměř ze 70 procent, což by byl dobrý výsledek i mimo krizi.
A.cz: Jak mohlo vůbec dojít k situaci, že vlastník neměl týden před otevřením žádný personál?
Společnost Comsa hotel původně vůbec provozovat neměla, je to španělská stavební a developerská společnost, která se specializuje na rekonstrukce historických budov. A to bylo také to, co s budovou Městského dvora původně zamýšlela udělat - rekonstruovat ji, přizpůsobit potřebám hotelového provozu a prodat ji hotelovému řetězci.
A.cz: Budovu koupila Comsa za 32 milionů korun od města Brna, za 18 milionů eur ji rekonstruovala. Hotel je pár kroků od historického centra. To o něj nikdo nestál?
Partnera hledala společnost od začátku rekonstrukce v červnu 2006. Když budovu od města kupovala, bylo dohodnuto, že hotel musí otevřít do tří let, jinak byla stanovena sankce. Od počátku bylo jasné, že půjde o hotel čtyř až pětihvězdičkový. Nakonec se na spolupráci domluvila Comsa se španělským řetězcem Barceló, který se od podzimu 2008 podílel i na dokončovacích pracích, designovém dotažení, dispozicích jednotlivých pokojů tak, aby hotel provozovateli vyhovoval. Měl se stát nejkrásnějším a nejluxusnějším hotelem řetězce.
A.cz: Co se tedy stalo?
To nikdo neví. Když se koncem května 2009 měla podepisovat konečná smlouva, kterou vlastnictví hotelu a veškerého jeho vybavení přecházelo na společnost Barceló, partner couvl. Pouze oznámil, že odstupuje od smlouvy, žádný důvod neudal. Podle smlouvy s městem bylo třeba hotel otevřít do 8. června 2009 a najednou nebyl partner. Comsa nikdy předtím žádný hotel neprovozovala, ale majitelé společnosti se rozhodli, že to zkusí.
A.cz: A co licence nebo oprávnění k takovému provozu?
Ta jsem zajistil já, když jsem nastoupil. Ale problém byl, že jsme neměli žádné jiné lidi. Společnost Barceló sice personál najala, ale chvíli poté, co odstoupila od smlouvy, jim všem dala výpověď. Včetně šéfkuchaře z Nového Zélandu. A přesvědčovat lidi, které jedna španělská společnost nalákala z jejich dosavadních míst, často v zahraničí, do exkluzivního hotelu v Brně, pak je bez varování vyhodila, že tahle jiná španělská společnost už provoz hotelu myslí vážně, bylo dost obtížné.
A.cz: Kolik lidí je vůbec potřeba, aby hotel se 119 pokoji rozhýbali?
Přibližně dvacet, to je minimální počet, ke kterému jsme v propočtech došli. Asi polovina z nich byla původně najatá Barceló. Od nich jsme samozřejmě žádné kontakty nedostali, ale část lidí jsme znali, protože jsme je potkávali v hotelu. Měli jsme štěstí a přesvědčili jsme i šéfkuchaře Liama Claringbolda, aby u nás zůstal. A pak jsme vyzkoušeli všechny kontakty, abychom našli další lidi.
A.cz: S jakým předstihem se obvykle otevření hotelu připravuje?
Ředitel hotelu a obchodní oddělení obvykle nastupuje tak pět až šest měsíců předem, kontaktují cestovní kanceláře, budoucí partnery, udělá se vzorový pokoj, spustí se internetové stránky. Pak asi čtyři měsíce před otevřením nastupuje šéf údržby, který je u dokončovacích prací, u předávání celé stavby, sleduje, jak co funguje. Tohle všechno jsme přeskočili. Ten týden před otevřením jsme všichni trávili v hotelu kolem dvaceti hodin denně. Hlavní bylo spustit počítačový systém, který propojuje jednotlivé části provozu hotelu. Na úklid jsme museli najmout externí firmu. Celé léto bylo hektické
A.cz: Předpokládám, že 8. června nebylo všechno stoprocentní. Přišli na něco hosté?
Všichni hosté, které jsme v prvních měsících měli, dostali patřičnou péči. Ale měli jsme paradoxní štěstí, že hlavní ulice kolem hotelu byla až do konce léta rozkopaná. Zvenčí to mohlo vypadat jako prokletí, protože jsme neměli prakticky žádné hosty. Ale pro nás to bylo požehnání, které nám poskytlo čas navíc, kdy jsme mohli doladit vše, co bylo zapotřebí.
A.cz: Co například?
Bylo zapotřebí například doplnit personál. Pak tu je v čerstvě rekonstruované budově komplikace s úklidem - musíte pořád všechno cídít znovu a znovu, protože se všude víc práší. A když jsme měli za sebou stres s otvíráním, přišla na kontrolu Česká obchodní inspekce.
A.cz: Dostali jste pokutu?
Ani jedinou. Ale výhrady samozřejmě měli. Tu jsme měli špatně vystavený ceník, tam chybělo upozornění, že nezletilým nenaléváme. Systém tiskl přihlašovací formuláře jen v angličtině. A podobné věci, které na tom obrovském seznamu nutných úkolů byly až někde úplně dole. Ale všechno jsme stihli napravit ve lhůtě, kterou nám dali.
A.cz: Předpokládám, že hotel si na sebe ještě nějakou dobu nevydělal.
Náklady na údržbu této budovy jsou samozřejmě velké, stejně jako náklady na mzdy personálu. Ale majitel nás dotoval pouze dva měsíce. Poslední příspěvek jsme dostali v srpnu loňského roku, od té doby jsme soběstační. A v současné době dokonce v zisku.
A.cz: Jak jste na tom s obsazeností?
Loňský rok byl, samozřejmě i díky dvěma letním měsícům, kdy jsme byli prakticky prázdní, velmi slabý, obsazenost byla jen 35 procent. Ale za prvních pět měsíců letošního roku už byla 49 procent a za květen dokonce vystoupala k 70 procentům.
A.cz: Tenhle hotel je připravený na úroveň pěti hvězdiček. Vy máte čtyři premium, tedy čtyři a půl. Co vám chybí?
Nechybí nám nic. Ta půlka hvězdičky už představuje v podstatě pouze šíři služeb. Znamená to například, že restaurace, room service a třeba prádelna jedou 24 hodin denně. V prvním roce jsme chtěli raději zcela splnit standard čtyř hvězdiček, než zbytečně zvyšovat náklady nonstop provozem. Zatím o přidání páté hvězdičky neuvažujeme.
A.cz: Španělští majitelé jsou tedy s výsledkem spokojení?
Pokud vím, tak ano. Dobře se nám daří spolupracovat s městem, měli jsme tu na oběd i pana prezidenta při jeho jednodenní návštěvě Brna. Ale člověk musí být pořád ve střehu. Postupem let jsem se naučil, že dokud panuje mírné napětí, je to dobré. Jakmile jde všechno podezřele hladce, už je obvykle někde nějaký problém.
