Zatímco na začátku minulého roku bylo nevyřešených dovolání týkajících se sporů firem na Nejvyšším soudu jenom něco málo přes tisíc, nyní je to už více než sedmnáct set případů.

Nejčastěji se podnikatelé hádají o placení faktur, zápisy do obchodních rejstříků či vymáhání peněz ze zkrachovalých společností.
A přestože soud jede naplno a snaží se řešit maximum případů, od začátku letošního roku se počet nevyřešených případů zvýšil o další dvě stovky.

Rychlý růst

Navíc se soudcům nedaří vyřizovat rychleji dovolání v obchodní agendě, při kterých Nejvyšší soud posuzuje, zda soudy nižšího stupně postupovaly při svém rozhodování v souladu se zákonem.

Neuspokojivě působí i čtvrtletní statistiky. Počet nově příchozích případů je stále vyšší než těch vyřízených. A tak ve třetím čtvrtletí letošního roku sice soudci rozhodli 304 sporů, nových případů bylo ale o stovku víc.

Mnohé spory přitom mají své kořeny v polovině devadesátých let a u některých doba jejich vyřešení převyšuje dva roky.

V roce 1997 tak má třeba začátek spor města Kunštát a ministerstva pro místní rozvoj o zaplacení částky 70 tisíc korun vyplývající ze smlouvy o reklamní spolupráci na představení knihy Františka Kožíka "Největší z pierotů".

Částku na reklamu uvolnil bývalý starosta Kunštátu  Alois Dobeš bez souhlasu zastupitelů a soudy se tímto problém zabývají už od roku 1999. Nejvyšší soud nakonec souhlasil s rozhodnutím Krajského soudu v Brně z roku 2004 a definitivně rozhodl, že bývalý starosta nesměl peníze uvolnit.

Až v roce 1994 má počátek i další případ, který nyní Nejvyšší soud posuzoval. V té době totiž dvě podnikatelky uzavřely smlouvy o vedení účetnictví. Kvůli porušení povinností vyplývající ze smlouvy ale padla ze strany jedné z nich žaloba o zaplacení částky převyšující tři sta tisíc korun.

Kdo za to může

Soudy vydaly rozhodnutí o zaplacení peněz v roce 2004, nyní ale Nejvyšší soud rozsudek zrušil a vrátil případ k novému projednání.

I v dalších obchodních sporech, které nyní soudci Nejvyššího soudu rozhodli, šlo o statisíce až miliony korun.

Soudci tak posuzovali například spor dvou firem týkající se dodávky zdravotnické techniky a s ním související částkou tři sta tisíc korun za opožděnou platbu faktury nebo spor o směnku ve výši dvou a půl milionu korun.

Právě délka obchodních sporů u Nejvyššího soudu byla jedním z důvodů, proč bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec navrhl odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové.

Němec v dopise prezidentu Václavu Klausovi napsal, že na konci listopadu 2005 měl Nejvyšší soud 56 obchodních případů starších dvou let. "V důsledku toho Nejvyšší soud v této významné agendě prakticky neplní svou roli," napsal Němec, podle kterého jde ve sporech o miliardy korun.

Brožová, která zůstala ve funkci po zásahu Ústavního soudu,  ale s Němcovými důvody nesouhlasila. Potvrdila, že došlo k dramatickému nárůstu dovolání v obchodních sporech, jejich vyřizování ale podle ní brzdí nedostatek soudců.

Její kritik Jaroslav Bureš, ve středu jmenovaný nový místopředseda Nejvyššího soudu, uvedl, že právě rychlost vyřizování obchodních dovolání považuje nyní za jednu z priorit.

Podle Bureše jde nyní o co nejrychlejší posílení obchodního kolegia. "V budově Nejvyššího soudu leží příliš velké množství dovolání v obchodní agendě, která nejsou rozhodnuta," uvedl Bureš.

Jsme průměrní

Průměrná délka obchodního sporu je v Česku 290 dní. Je tak sice delší než ve většině vyspělých zemích, ale výrazně kratší než v okolních postkomunistických státech

Ze statistiky Světové banky za rok 2005 vyplývá, že na Slovensku soudy řeší obchodní spory v průměru 565 dní, v Maďarsku 365 dní a v Polsku 980 dní.

Podnikatelské svazy ale přesto označují situaci v obchodních sporech za varující."Česko by se mělo srovnávat s jinými státy, než je Polsko. Situaci u nás proto považuji za varující," řekl prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Příkladem může být například délka konkursního řízení, která je v Česku v průměru delší než pět let. Přitom v Irsku, Belgii, Finsku a Norsku je kratší než jeden rok.