Velké Meziříčí - Pro Ivo Kaštana jsou motorky vším. Devětkrát se na nich účastnil Rallye Dakar, dojel závod z Paříže do Pekingu a od roku 2009 je dokonce světovým rekordmanem, když na maličké motorce Honda Monkey uháněl po Bonnevilleské solné pláni v USA rychlostí přes 160 kilometrů za hodinu.
Dnes už sice nezávodí, ale rekreačně prý na motorkách jezdí prakticky denně. Navíc mu dvoukolové stroje přinášejí obživu - ve své dílně ve Velkém Meziříčí je montuje a renovuje.
V posledních letech ale začal uvažovat, co bude, až přes motorku nepřehodí kvůli bolavým kloubům nohu. Poznal i několik lidí, kteří už kvůli vážnému úrazu na motorce jezdit nemohou. A tak přišel s konceptem Rid-e - elektrické tříkolky složené z říditek s pohonem a z upraveného vozíku se sportovní sedačkou.
"Zrálo to ve mně delší dobu. Jednou jsem například jel do města nakoupit a cestou jsem potkal paní na elektrickém invalidním vozíku. No a když jsem jel zpět, tak jsem ji potkal znovu, pořád ještě na cestě tam. Takový vozík totiž jede maximálně šest kilometrů v hodině," popisuje Kaštan.
Podle něj přitom pro nepohyblivé lidi neexistuje alternativa - výrazně rychlejší vozítka se nevyrábějí. "Tak jsem ho vyrobil sám. Koupil jsem klasický mechanický vozík, přidělal řidítka, elektromotor a baterii. Následovalo několik měsíců testování, pokusů a omylů a bylo hotovo".
Vozítko Rid-e je dělané především pro lidi se zhoršeným pohybem. Podle Kaštana se o něj ale zajímají i zdraví nadšenci, kteří ho chtějí používat jako cestovní prostředek místo kola nebo skútru. Tříkolový invalidní vozík totiž umí jet až padesátkou - i když na komunikacích smí podle zákona jet maximálně poloviční rychlostí. Na jedno nabití dojede nejméně 80 kilometrů.
"Tak trochu se dá říct, že neprodáváme dopravní prostředek pro invalidy, ale vítr ve tváři. A je jedno, jestli si ho chtějí užít lidé, kteří už nemohou nasednou na klasickou motorku, nebo kdokoliv jiný," směje se Kaštan.
Řidítka s pohonem a sedačka s koly se navíc dají rozpojit, takže vozík může fungovat jako dopravní prostředek na silnici, i jako klasické vozítko do interiéru.
"Legislativně to sice není elektrický invalidní vozík, ale takzvaný aktivní invalidní vozík s elektrickým pohonem. Praktické využití je ale stejné. Snad s tím rozdílem, že náš stroj neváží přes sto kilo, ale jen osmdesát, a je výrazně rychlejší," popisuje Kaštan.
Musel zdražit, aby ho brali vážně
Prvotní vývoj Rid-e mu prý trval necelý rok. "Na podzim 2014 jsem se zavřel do dílny a v létě dalšího roku už jsem první stroj prodal. Od té doby jsme ho ještě postupně vylepšovali. Hrubá podoba ale už zůstala stejná," vzpomíná.
Za rok a půl od uvedení zatím Kaštan prodal asi 50 vozítek. Jedno smontuje ručně za den a pouze s pomocí brigádníka elektrikáře a manželky Vierky Kaštanové. Ta zařizuje nákup součástek a papírování. Nízkou cenou, jež začíná na 150 tisících korun bez daně, ale prý u několika distributorů v zahraničí narazil.
"Na veletrhu v Düsseldorfu se mi nejdříve vysmáli, že za takovou cenu dělají obdobná vozítka leda nekvalitní Číňané. Tak jsem začal v průběhu výstavy cenu navyšovat a teprve když jsem byl na dvojnásobku, tak zájemci začali říkat: Ruční evropská výroba za takové peníze? To je skvělé, to chceme," popisuje Kaštan.
První prodej Rid-e do zahraničí ale teprve chystá. Nyní školí zaměstnance obchodního partnera v Nizozemsku, který by měl vozítko začít oficiálně nabízet během několika měsíců. V plánu je také expanze do Německa, Rakouska, Belgie nebo Švýcarska.
"Všechno jsou to země, kde existuje velmi dobrý systém podpory handicapovaných a současně je tam perfektní síť silnic a cyklostezek. Hlavně v Beneluxu je trh s elektrickými vozíky tradičně silný. Tam je velká šance prorazit. Navíc je tam větší kupní síla. U nás je stále hodně lidí, kteří si Rid-e nemohou dovolit," vysvětluje.
Stačí jeden denně
Kaštan ale odmítá vybudovat velkou firmu s továrnou, aby mohl elektrická vozítka vyrábět ve velkém. Bojí se, že by jinak ztratil osobní přístup a kontakt se zákazníky. Jeho cílem je produkovat maximálně jedno Rid-e denně s tím, že montáž základních součástek by přenesl na subdodavatele.
"S Rid-e to dělám stejně jako s motorkami, které skládám. Když se ozve zájemce, tak ho požádám, aby nejdříve přijel za námi, abychom se o tom pobavili. Pomáhá mi to získat od zákazníků kvalitní zpětnou vazbu. Jejich zkušenosti pak můžu rychle využít při vývoji a konstrukci," vysvětluje.
