Elektromobily jsou staré v podstatě jako samotný automobilismus. První model elektroauta vznikl už v roce 1835, na elektrické tříkolce se člověk ulicemi Paříže proháněl poprvé v roce 1881 a elektromobil byl i prvním vozidlem, které v roce 1899 překonalo rychlost 100 km/h. Nepřekvapí tak, že s bateriovým pohonem experimentovali i konstruktéři v Československu. Dlouho ale vznikaly jen prototypy, za socialismu byla náplň výroby tak nějak daná, a tak až počátkem 90. let přijel první "sériový" český elektromobil.
Cesta k Favoritu pojmenovanému Eltra byla nicméně poměrně trnitá. Začala těsně před revolucí, kdy Švýcaři, na jejichž trhu v tu chvíli byly elektromobily výrazně zvýhodněné, začali poptávat i nějaký ten dostupnější model. Prvním pokusem byla v roce 1990 Škoda Shortcut, jinými slovy brutálně zkrácený Favorit se dvěma místy k sezení a téměř kolmou zadní částí. Za jeho realizací stál propagátor elektromobility Jaromír Vegr, kolik přesně Shortcutů vzniklo, je ale otázkou. Jeden červený pro švýcarského zákazníka, podle dobových fotek byl i minimálně jeden bílý prototyp s nezkrácenou přední částí.
Shortcut každopádně dokázal zaujmout a vedl k tomu, že přistála objednávka na větší množství elektrických Favoritů.
V roce 1991 se tak rozjel vývoj plnohodnotného osobního elektromobilu na bázi nezkráceného Favoritu. Ochrannou ruku nad projektem držela Škodovka, ovšem ne ta boleslavská, ale plzeňská ve formě svého dceřiného závodu v Ejpovicích. Tam zamířily Favority, z nichž byl vymontován klasický benzinový motor a nahradil jej 15,5kW elektromotor a především sada čtrnácti šestivoltových olověných akumulátorů. Dojezd s nimi byl kolem 80 kilometrů, ovšem výrazné navýšení hmotnosti si vybralo svou daň.
Maximální rychlost byla jen 80 km/h, navíc se i výrazně snížila užitečná hmotnost auta, takže dovnitř se usadili jen čtyři cestující. A elektrický Favorit měl i další specifika. Například na elektromobil netradiční manuální řazení, které zůstalo po původním voze s benzinovým motorem, ovšem se zablokováním pátého rychlostního stupně. Ten při nízkém výkonu ani nebyl potřeba. Důvodem zachování převodovky je couvání, elektromotor v Eltře se točí pouze jedním směrem.
Vizuálně ale elektrický pohon vlastně ani poznat nešel. Jistě, když se podíváte na fotografie auta v galerii, výrazné nápisy E-Mobil nebo Elektromobil uhodí do očí na první pohled, nicméně bez nich to byl vlastně úplně normální Favorit. První prototypy vycházely ještě z původní podoby auta s asymetrickou maskou, následně byly do elektrické podoby přestavěny modely po modernizaci v roce 1991 (vzhledem k sériové výrobě od roku 1992 je to logické) a nakonec několik kousků vycházelo i z auta po výraznějším faceliftu zkraje roku 1993. Právě takový vůz má ve své sbírce i mladoboleslavské muzeum Škodovky.
Ani v kabině se kdoví jak velké změny neodehrály, jen místo otáčkoměru zaujal ukazatel stavu elektrického pohonu a na středovém panelu je malý digitální ukazatel stavu baterie. Ovladače, rychloměr nebo volant jsou ale zcela sériové a bez jakýchkoliv zásahů. Jen mírně se zmenšil kufr, pod jehož podlahou byly spolu s prostorem pod kapotou umístěné akumulátory.
V roce 1992 se k hatchbacku Eltra 151L přidal i užitkový model Eltra 151 Pick-up, odvozený vlastně úplně stejným způsobem jako klasický Favorit od svého benzinového sourozence.
Eltra podle dostupných informací doplatila na to, že její vývoj byl poměrně dlouhý a ve Švýcarsku, které mělo být hlavním odbytištěm auta, se mezitím změnilo zvýhodnění pro nákup elektromobilů. Původně plánovaná, zhruba tisícikusová série se nikdy neuskutečnila. Tomáš Reitinger se ve své knize věnované Tatře Beta krátce zmiňuje právě i o elektrickém Favoritu.
Podle něj se v Česku prodalo celkem 43 kusů obou verzí Eltry: 42 kusů šlo České poště a dalším firmám, jeden pak fyzické osobě. Čtyři vyrobená auta dokonce podle něj skončila v Kanadě, další třeba ve Velké Británii, Švédsku, Německu nebo nakonec i ve Švýcarsku. Celkem se podle Reitingera vyrobilo 191 elektrických Favoritů, což odpovídá i další zdrojům hovořícím o výrobě zhruba dvou stovek kusů.
Vývoj a výrobu nakonec přerušila akvizice Škody německým Volkswagenem. Podle některých informací Němci příliš nechtěli pokračovat v podpoře elektromobilu, který by přímo konkuroval jejich elektrickému Golfu CitySTROMer, a to navzdory tomu, že Eltra uspěla dokonce i na zkouškách v Německu. V roce 1993 každopádně - i když jen malá - produkce v Plzni skončila.
Chvíli to vypadalo, že by elektrický pohon mohla dostat nová dodávka Beta, později prodávaná pod značkou Tatra, kterou ještě souběžně s Eltrou vyvíjela opět plzeňská Škoda v Ejpovicích. Ačkoliv se počítalo s několika variantami dojezdu a užitečného zatížení, masovějšího rozšíření se dodávka dočkala se spalovacím motorem. Nejprve s motorem Škoda, většina Bet má ale benzinový motor původem od Hyundai, s jehož Accentem ostatně dodávka z Příbora sdílela řadu dalších komponentů.
Podle dostupných informací pak dokonce v jediném kuse vznikla i elektrická Škoda Felicia Pickup. Vyrobili ji na technické univerzitě ve slovinském Mariboru, ovšem čistě jako studijní projekt.
