Brno, Praha - Jak se vede pacientům v psychiatrických léčebnách? Jak kde. Někde celý den chodí v pyžamu, na toaletě nemají dveře a nemohou u sebe mít ani mobil.
Kancelář veřejného ochránce práv tvrdí: "Psychiatrie je v České republice dlouhodobě nedostatečně financovanou oblastí. Nedostatkem jsou pak zvlášť citelně postiženi pacienti trpící demencí a těžce mentálně postižení."
Jenže hrstka českých odborníků už dvacet let upozorňuje na to, že problém je jinde než v nedostatku peněz. Špatný je podle nich celý systém psychiatrické péče.
Systém, v němž jsou v psychiatrických léčebnách hospitalizováni i ti, kteří by mohli žít mezi zdravými lidmi.
Umělé světy
"I kdyby do jednotlivých zařízení natekly potřebné miliardy, pořád to budou umělé světy, které neumožňují, aby tito lidé byli integrovaní. Naopak, můžou být více agresivní a neklidní, než kdyby byli v domácím prostředí," míní psychiatrJan Pfeiffer, který pracuje v britské Childern's High Level Group, jejíž zakladatelkou je světoznámá autorka knih o Harry Potterovi J. K. Rowlingová.
Podle Zelené knihy Evropské komise směřuje do psychiatrické péče v Česku, spolu se Slovenskem, nejméně peněz z celé unie. Jsou to pouhá tři procenta všech výdajů na zdravotní péči, ve zbytku Evropy je průměr asi šest procent.
"Bezesporu, je to málo peněz. Jenže tady neexistuje prevence a péče v komunitě tak, aby ti lidé v léčebnách vůbec být nemuseli," tvrdí Pfeiffer.
Podle odhadů ředitelů psychiatrických léčeben by jejich zařízení nemusela hospitalizovat přibližně šest až sedm procent stávajících klientů. Jiné výzkumy hovoří až o třiceti procentech. A jsou země, kde psychiatrické léčebny neexistují vůbec.
Zkušenosti z ostrovů
Pfeiffer vychází ze svých zkušeností z Velké Británie, kde pracoval jako člen týmu, který se staral o klienty podobné těm, kteří u nás žijí v léčebnách.
Jeho britští klienti žili buď sami doma, nebo v sociálních bytech, případně v takzvaných skupinových domech.
Každý z pracovníků týmu měl na starosti sedm až deset klientů. Někdo pomoc svého garanta potřeboval denně, někdo jen jednou za týden. V léčebně nemusel být nikdo. Jen kdyby se něčí psychický stav hodně zhoršil, mohl by využít takzvaného akutního lůžka.
Přitom i v Británii dříve fungovaly velké psychiatrické léčebny, jak tomu je v Česku. Politickým rozhodnutím ovšem v šedesátých letech začaly pozvolné změny. V osmdesátých letech se už komunitní péče o psychiatrické pacienty stala národní politikou.
Podle šéfa Denního psychoterapeutického centra Ondřejov Martina Jarolímka jsou dnes v Británii pouhé tři léčebny, ve kterých jsou místa jen pro "nepropustitelné", těžké případy. Do komunitní, tedy terénní, domácí péče o psychiatrické pacienty plyne polovina všech prostředků.
Změny v Česku? Nepatrné
V Česku devadesát procent peněz na psychiatrii spotřebují léčebny. Je jich kolem dvaceti a lůžka sice redukují, ale velmi pomalým tempem. Jen ojediněle vznikly různé denní stacionáře nebo chráněné bydlení pro psychicky nemocné.
"U nás bylo po revoluci 1290 lůžek, dnes je to jen 830. Některé pacienty se nám podařilo umístit do ústavů sociální péče nebo domovů pro seniory. Spolupracujeme také se sdruženími Práh a Lotus, které pacienty integrují zpět do společnosti," chlubí se ředitel brněnské psychiatrické léčebny v Černovicích Marek Radimský.
Pfeiffer i Jarolímek tyto aktivity vítají, ale jsou podle nich nesystémové a roztříštěné. Pacienti v odlehlých regionech se k nim nedostanou vůbec. Apelují proto na změnu celého systému.
"Nemůžeme doufat, že změna přijde z odborné psychiatrické obce. Většině psychiatrů současný stav vyhovuje, protože je živí," říká Jarolímek.
Je to na politicích
Podle Pfeiffera je změna možná jen cestou politické vůle. A právě zpráva ombudsmana z návštěv psychiatrických léčeben by mohla politiky pošťouchnout.
"Očekával jsem ale, že ombudsman více zdůrazní lidskoprávní rozměr léčeben. Zaráží mě, že se věnuje jen otázce peněz," mrzí Pfeiffera.
Zpráva ochránce práv se o debatách ohledně změny systému psychiatrické péče věnuje jen ve dvou odstavcích. Konstatuje, že diskuze o změnách v Česku existuje, ale tvrdí, že ochránci nepřísluší do ní zasahovat.
"V této rovině nese zodpovědnost jednak politická, a jednak zdravotnická reprezentace," uzavírá zpráva rozvahu o změně systému.
Ani politici, ani zdravotníci se ovšem za dvacet let na potřebné změně systému psychiatrické péče neshodli.
