Do Ruska bychom se už nevrátili, nedá se tam pořádně žít. Česko je ve srovnání s Ruskem ráj na zemi, shodují se Rusové žijící v České republice.
Ruských občanů žije v Česku přes čtrnáct tisíc. "Chtěl jsem v Rusku začít čestně podnikat, ale nešlo to. Bez úplatků a podvádění se tam prosadit nedá," říká Sergej Levický, který žije v Praze dvanáctým rokem.
Živí se jako spisovatel a příležitostný novinář, vydává ruskojazyčný časopis Grafoman. Občas si také přivydělá právními konzultacemi pro své známé, protože se za dvanáct let už dobře vyzná v české legislativní houštině.
Ruská společnost i politika jsou podle něj v beznadějném stavu.
"Hlavní problém je v tom, že 140 miliónů lidí v Rusku nechápe, v jaké době žijou. Mentalita Rusů je oproti Západu hodně pozadu," říká Levický. O Putinovi ale mluvit nechce. Stejně jako většina českých Rusů se bojí, že by mohl mít problémy.
Velká politika podle nich není pro obyčejné lidi. Z Kremlu prý ještě zcela nezmizelo myšlení ani praktiky KGB, takže by se jim nějaké politické komentáře nemusely vyplatit.
Čechy jsou všech Rusů ráj
Mnohem ochotněji proto Rusové vyprávějí o tom, jak se jim v Česku žije. Většinou si nemůžou Českou republiku vynachválit.
Igor Táborský je v Česku od roku 1991, kdy dostal jako artista angažmá v cirkusu Kludský. Na cirkusové umění má dokonce diplom, v Moskvě vystudoval obor režisér cirkusového a varietního umění. Se smíchem tvrdí, že je jediný cirkusový umělec v Čechách, který na to má razítko.
V Praze se ale nevěnoval jenom žonglovacím míčkům, devět let pracoval jako moderátor v ruské redakci Svobodné Evropy. Dnes prodává potraviny v Ruském salónu na Vinohradech.
Na Českou republiku nedá dopustit. "Já jsem v Čechách doma a je mi tady dobře. Nikam už neodjedu a asi tu budu i pochován," říká Táborský. Mrzí ho jenom to, že ho Česká republika ještě nepřijala za svého, tak jako on jí.
"Mám tady více než deset let trvalý pobyt, pracuju, umím česky a cítím se být Čechem. Když hrajeme hokej, tak fandím Čechům, a ne Rusům. Přesto mi zatím pokaždé odmítli dát občanství," vysvětluje Táborský.
O jeho přidělení rozhodují úředníci ministerstva vnitra. Zákon jim ale nijak neukládá, aby své záporné rozhodnutí zdůvodnili. Pan Táborský proto dosud neví, proč byl odmítnut. Žádost si prý jistě podá znovu.
Na pobyt čekají deset let
Přesto na české úřady nezanevřel. Podobně jako jeho krajané. Shodují se, že ten, kdo má zkušenost s ruskými úřady, nemá si na ty české proč stěžovat. Občasné výtky směřují jenom na cizineckou policii. "Jsou tam občas dost nepříjemní, nikdo pořádně neumí cizí jazyky, informace jsou většinou jenom v češtině," říká Táňa Matoušková, která se do Čech provdala ještě v době socialismu.
Pražské Rusy rozčiluje také to, že ačkoli žijí v Čechách dlouhodobě, musí si každoročně obnovovat povolení k pobytu. Šanci na statut cizince s trvalým pobytem mají až po deseti letech strávených nepřetržitě v Česku.
Podle Sergeje Levického nemají takto tvrdé podmínky žádný smysl. Když si bude chtít někdo trvalý pobyt v Česku zajistit, ten ho získá, tvrdí. České úřady podle něj totiž vůbec neznají ruskou realitu a naivně si myslí, že represí něčemu zabrání.
"Když byl v roce 1999 přijat nový zákon o pobytu cizinců v ČR, tak okamžitě vznikly "firmy", které vám za několik hodin zajistily všechny potřebné papíry," říká Levický.
Falešný řidičák? Není problém
"V Rusku neexistuje dokument, který by nešel vyrobit. Na počkání dostanete v metru třeba vysokoškolský diplom, pas nebo řidičák," vysvětluje.
Černý trh s dokumenty je podle něj ale pochopitelný. "Když chcete v Česku výpis z rejstříku trestů, dojedete na Pankrác a za patnáct minut ho máte. V Rusku si podáte žádost a pak musíte měsíc čekat. A ještě k tomu přidat úplatek," vysvětluje Levický. "Ruské úřady tak přímo vybízejí k tomu, aby se člověk obrátil na černý trh," dodává.
V napjatých česko-ruských vztazích začala po roce 1989 nová kapitola. Dříve byli Rusové díky svým vojskům nejsilnější skupinou cizinců v Československu. Dnes jsou se 14 000 hlavami na šestém místě.
Jejich počet vzrostl v roce 1995, kdy byla zrušena vízová povinnost. Do Čech se tehdy podle pražských Rusů dostala řada ruských zločinců, kteří otravovali atmosféru v hlavním městě. "Člověk se tehdy skoro bál jít po Václaváku a promluvit rusky, aby ho nepoznali," říká Igor Táborský.
V květnu 2000 byla vízová povinnost znovu zavedena.
