Pro různé generace Čechů bylo Rusko postupně bratrem, šiřitelem komunistického nebezpečí, osvoboditelem, okupantem, dobrým obchodním partnerem.
Nejvýraznější vzpomínkou všech, kteří prožili alespoň malou část života v totalitě, je rok 1968 a sovětský podíl na více než čtyřiceti letech komunismu v Československu.
Nechuť k Rusku u těchto generací pramení z toho, že Moskva byla patronem československých komunistů a sovětské (ruské) tanky před osmatatřiceti lety rozbily sny o tom, že je možné žít bez příkazů z Kremlu.
Klaus už nechce žít rokem 1968
Václav Klaus v rozhovoru pro ruský deník Kommersant v předvečer Putinovy návštěvy uvedl, že na dnešní Rusko se nedívá optikou roku 1968.
"Současná Ruská federace pro mě není následníkem ani pokračovatelem brežněvovského Sovětského svazu. Mám ji za svébytný útvar a nemám ani nejmenší důvod vést s jejími politiky spor o událostech ze srpna 1968. Ty, kdo se u nás dosud nenaučili na tuto otázku pohlížet tímto způsobem, pokládám za málo zralé a v sebe nevěřící lidi," řekl český prezident.
Dodal ale, že po okupaci zůstala v české národní paměti hluboká rána, která v ní bude navždy.
Hokejovou rivalitu opustila politika
Co naopak navždy nezůstalo, je rivalita přenesená do ledního hokeje. Na ledové ploše se při soubojích se Sovětským svazem kompenzovala frustrace z okupace a podřízenosti.
Výrazně například v roce 1969, kdy oslavy vítězství nad sovětskými hokejisty na mistrovství světa přerostly v mohutné manifestace, včetně památného vymlácení výlohy pražské kanceláře Aeroflotu na Václavském náměstí.
Dnes už souboje ztratily dřívější vypjatost a větším rivalem se stala politicky "nevinná" Kanada.
Infobox
RUSKÝ PREZIDENT
PO 13 LETECH
- Putin je po třinácti letech prvním ruským prezidentem, který Prahu navštíví.
- Jeho předchůdce Boris Jelcin se v roce 1993 setkal s prezidentem Václavem Havlem.
- O Putinově návštěvě v Česku se v minulých letech mluvilo několikrát neoficiálně. Termín však nikdy nebyl definitivně dohodnut.
- Moskva podrážděně reagovala na protesty, které zněly z Česka k ruskému tažení v Čečensku.
- Jisté ochlazení ve vztazích provázel vstup Česka do NATO i zavedení víz pro ruské občany po vstupu do EU.
- Nyní tyto problémy považují obě strany za překonané.
V české politice panuje ve vztahu k Rusku určitá rozpolcenost. Václav Havel i jako prezident neskrýval svůj odstup od Moskvy. V roce 2004 pak podepsal takzvaný Dopis sta, v němž západní intelektuálové označili vývoj v Rusku za nedemokratický. Václav Klaus naopak dopis odsoudil.
Když loni Putin prohlásil, že rozpad Sovětského svazu byl největší tragédií 20. století, Havel zareagoval: "Nechápu, jak mohl říci takovou hloupost."
Václav Klaus a Miloš Zeman viděli v Rusku především obchodního partnera.
Rusko je velkým a cenným polem pro působení českých firem. Zastoupení jich mají v Rusku stovky. Ekonomické propojení podtrhuje i česká závislost na dovozu ruské ropy a zemního plynu. Ropa z Ruska pokrývá celkovou českou spotřebu zhruba ze 70 procent.
V Polsku to mají Rusové horší
Jakkoliv je vztah mnoha Čechů k Rusku problematický, není tak vyhraněný jako v sousedním Polsku. Je příznačné, že Putin navštíví během své středoevropské cesty jen Maďarsko a Českou republiku. Polsko vynechává.
"Pohled na Rusko je v Polsku rozhodně kritičtější než v České republice, o tom není sporu. Pro Poláky začaly násilné konflikty s Ruskem už na konci 18. století," uvedl pro Aktuálně.cz polský publicista Aureliusz Pedziwol, který se zabývá Střední Evropou.
"A Rudá armáda například dovolila nacistům v roce 1945 zničit Varšavu, i když tomu mohla zabránit. Dnes je nechuť a nedůvěra k Rusku nadále hluboce zakořeněná, více než vůči Němcům. Vztahy k Ukrajincům se změnily, hlavně po oranžové revoluci. K Rusům ale příliš ne," míní polský novinář.
Panslavismus je mrtev, ale...
Nepřátelství vůči Rusku způsobeného rokem 1968 by se jistě neradi dožili příslušníci generace, která Rusy naopak o století dříve oslavovala. Řada českých politiků spatřovala v Rusku slovanského bratra, který Čechům pomůže v zápase s germánskými sousedy.
Panslavismus a slavjanofilství později vyprchaly. Byť pocity sounáležitosti s Ruskem jako přirozeným českým partnerem sdílel i první československý premiér Karel Kramář, jehož manželka byla Ruska.
Masarykovské meziválečné Československo otevřelo svoji náruč těm Rusům, kteří po roce 1917 utíkali před bolševickým režimem. Zakotvilo jich tu na 25 tisíc. Měli tady své fakulty, gymnázia, knihovny, nakladatelství, časopisy.
Mnozí potomci těchto emigrantů jsou už dnes více Čechy než Rusy. V roce 1945 však řada exulantů skončila v rukou Stalinovy tajné policie NKVD a navždy zmizela v sovětských gulazích.
Myšlenka sblížení s Ruskem, byť oproti 19. století podstatně "aktualizovaná," není zřejmě v české politice zcela mrtvá. Prokázal to minulý týden na pražském Žofíně Miloš Zeman.
Ve svém projevu vyzval ke spojení Evropské unie a Ruska proti islámu, který na rozdíl od Václava Klause považuje za hrozbu pro západní civilizaci.
