Za druhé světové války v roce 1941 vstoupil Alois Dubec do protektorátního vládního vojska. V roce 1944, když se východní fronta blížila k bývalým československým hranicím, byla většina vládních vojáků nasazena do Itálie, píše na svém webu ministerstvo obrany.
Alois Dubec s několika dalšími vojáky však z vládního vojska zběhl - nejdříve do hor k italským partyzánům a pak do Švýcarska, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Přes Francii se dostal do Británie, kde ho vybrali pro pilotní výcvik v RAF. Protože válka v Evropě se chýlila ke konci, byli letci školeni speciálně pro boj na Dálném východě. Domů do vlasti se Dubec vrátil v srpnu 1945.
Po válce nejprve pracoval jako civilní zaměstnanec Vojenského zeměpisného ústavu, ale později byl nucen odejít do Stavoprojektu, odkud byl na hodinu vyhozen v únoru 1948. Aby uživil rodinu, pracoval postupně v kamenolomu, v dolech na Ostravsku, na melioracích, na stavbách silnic a železnic. Bydlel v maringotce, odloučen od rodiny.
Smutná zpráva, v noci na dnešek nás opustil br. Alois Dubec, nositel Řádu Bílého lva, vládní voják, partyzán v Itálii a nakonec příslušník RAF, který na konci války prodělával pilotní výcvik. Čest jeho památce.
Zveřejnil(a) Československá obec legionářská dne 19. July 2019
V roce 1968 s manželkou emigroval. Za opuštění republiky byl v nepřítomnosti odsouzen na dva roky a sedm měsíců nepodmíněně.
Ve Švýcarsku začal pracovat jako technik na stavbách. Svou pracovitostí, slušností a poctivým přístupem k životu se vypracoval na úspěšného kantonálního úředníka švýcarské samosprávy.
Po roce 1989 začal Československo pravidelně navštěvovat, po roce 2000 se vrátil natrvalo. Obec Vlachova Lhota na Zlínsku mu udělila čestné občanství za hrdinství v protifašistickém odboji za druhé světové války. V roce 2016 mu prezident republiky udělil nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva.
