Profesor Josef Koutecký založil dětskou onkologii v Československu v roce 1964, do té doby tento lékařský obor v zemi neexistoval.
Zprvu se Koutecký staral Na Karlově o všechny děti s nádorovým onemocněním. Pak získal jednu vyhrazenou onkologickou postýlku, pak jeden pokoj se čtyřmi postýlkami a v roce 1971 byl jmenován prvním onkologickým ordinářem. Zpočátku děti sám přijímal, vyšetřoval, většinu i operoval, sám prováděl chemoterapii a léčil komplikace.
Ze tří procent přežití na osmdesát
Po třech letech vznikla stanice dětské onkologie při klinice dětské chirurgie a v roce 1983 stanul v čele první samostatné onkologické kliniky. Po roce 1989 byl Koutecký po čtyři funkční období děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, zastával také funkci univerzitního prorektora.
S velkou lítostí oznamujeme, že včera 5. 7. 2019 ve večerních hodinách nás opustil profesor Josef Koutecký. pic.twitter.com/GjpbgC3wdw
— Fakultní nemocnice v Motole (@FnMotol) July 6, 2019
"Pracovali jsme skutečně v hrozných podmínkách, dnes už je pro mladé lékaře těžké si je představit," řekl jednou. Veřejnost mohla stav kliniky posoudit po revoluci v roce 1989. V té době vznikla nadace Národ dětem, díky které mohla klinika nakoupit chybějící přístroje, ale i další vybavení. Dnes se tu snaží "nejen" zachránit život, ale dopřát pacientům život kvalitní. Aby nemocné děti odcházely vyléčeny a také aby se necítily méněcenné, aby mohly normálně žít, pracovat, mít rodinu.
Zatímco na počátku přežívala tři procenta dětí, které onemocněly rakovinou, dnes je to 80 procent.
Důraz na komplexní péči
Lékař, který zemřel v pátek, necelé dva měsíce před 89. narozeninami, se celý život snažil o prosazování komplexní péče - od diagnostiky přes léčbu po rehabilitaci a psychologickou pomoc. "Naši pacienti potřebují péči trvale," říkal Koutecký.
Nemoc a její léčba působí těžké komplikace dětskému tělu i duši, které musejí s pomocí lékařů zvládat mnoho komplikací. "Všechno, co děláme, je na ostří nože. Ale nemáme na vybranou," říkal doktor s renesanční duší, milovník hry na klavír i obrazů.
Koutecký, proslulý svými motýlky, napsal také dětskou knížku nazvanou Vodníček Buližníček. Příběhy vodníka z vltavské tůně pod prameny této řeky původně vyprávěl svým třem dětem, když byly malé. "Myslím, že člověk, který zasvětil svůj život bádání o životě, musí ho vnímat nejen po stránce somatické, po stránce jeho poruch, ale i jako výraz a projev krásy. A to i krásy arteficiální, kterou nám dávají múzami políbení jedinci," řekl profesor, právem označovaný za renesanční osobnost.
Mezi bývalými pacienty Kouteckého jsou vrcholoví sportovci i umělci. On sám mimo jiné zasedal v Radě Národního divadla, Nadaci Národní galerie v Praze, Nadaci Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar či Učené společnosti ČR. Publikoval i stovky vědeckých článků, byl autorem desítek učebnic či monografií.
Za své snažení dostal profesor Koutecký řadu vyznamenání, včetně medaile Za zásluhy, kterou mu v roce 1996 předal Václav Havel. "Reprezentuje nejlepší tradice české lékařské vědy," stálo v laudatiu. V roce 2010 obdržel hlavní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie a v roce 2014 převzal Cenu J. E. Purkyně. "Je to nejvyšší ocenění, kterého lékař u nás může dosáhnout… nikdy bych si nepomyslel, že ji jednou sám získám," řekl tehdy Koutecký.
