Mácha zemřel již před několika týdny, 30. září, teprve dnes se však podařilo z několika nezávislých zdrojů zprávu ověřit. Jako první s ní přišel týdeník Euro.
Rodák z Višňové u Příbrami, za války protinacistický odbojář spolupracující se sovětskými zpravodajskými výsadky na Podbrdsku, působil na přelomu čtyřicátých a padesátých let jako velitel Instruktážní skupiny Státní bezpečnosti. Speciální tým vyšetřoval ve valdické věznici číhošťského faráře Josefa Toufara, želivského opata Víta Tajovského a další zatčené v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem a útokem komunistického aparátu proti katolické církvi.
Mácha jako velitel skupiny vyšetřovatelů sadisticky týral číhošťského kněze, který po bezmála měsíčním mučení zemřel 25. února 1950 a byl pod falešným jménem tajně pohřben v Praze-Ďáblicích. Od nadřízených za to Mácha obdržel důtku a byl přeřazen do školícího odboru Ministerstva vnitra. Později byl povýšen na kapitána a při zaměstnání vystudoval právnickou fakultu.
Po vyhazovu z ministerstva vnitra v roce 1963 působil v zahraničním obchodu a na ministerstvech. V roce 1968 byl kvůli vyšetřování číhošťského případu zatčen a čtrnáct dní strávil ve vazbě, ale následně byly jeho skutky klasifikovány jako promlčené a byl propuštěn.
V sedmdesátých letech působil Mácha jako ředitel sekretariátu ústředního ředitele Československého rozhlasu a vyučující na vysokých školách.
Teprve v devadesátých letech se případem začal zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Mácha nakonec stanul před senátem Obvodního soudu Praha 6 při hlavním líčení 23. listopadu 1998. Ten uznal obžalovaného vinným ze spáchání několika trestných činů a vyměřil mu trest v trvání pěti let nepodmíněně. Obžalovaný se proti tomuto verdiktu odvolal.
Městský soud v Praze potvrdil závěr Obvodního soudu, Máchovi však snížil trest odnětí svobody na dva roky nepodmíněně. Obžalovaný odmítal nastoupit výkon trestu ze zdravotních důvodů a skrýval se. Nakonec byl v lednu 2002 zatčen a eskortován do ruzyňské věznice. Po uplynutí poloviny trestu byl podmínečně propuštěn.
Svůj život dožíval, zajištěn vysokým důchodem, v Českých Budějovicích a ještě v letošním roce poskytl autorovi textu krátký rozhovor ke své minulosti. V něm znovu potvrdil svá dřívější stanoviska: "Řídil jsem se rozkazy svého velitele a soudruha prezidenta Gottwalda a mým úkolem bylo ochraňovat socialistickou společnost od nekalých živlů."
