Máte představu, jak dneska vypadá výuka finanční gramotnosti ve školách?
Finanční gramotnost není primárně na škole. Vždycky musí fungovat symbióza mezi rodinou a školou. Jsou věci, které nedokážete dítěti předat v rodině, a jiné mu zase nedokážete předat ve škole. Pakliže se rodiče s dětmi o penězích doma nebaví, tak to škola nezmění.
Druhá věc je, že se dneska v podstatě máme nejlíp, jak se kdy Češi měli. Další generace přichází do větší a větší hojnosti. Pakliže děti vychováváme v tom, že nic není problém a všechno se dá koupit, nemůžeme čekat, že budou schopné zacházet s penězi. Představovat si, že dítě pošlu do školy a tam ho to naučí, je naivní.
Jak mohou rodiče podpořit finanční gramotnost svých dětí?
Začíná to už tím, že s nimi o penězích mluví. Spoustu dětí si myslí, že máma jde prostě do bankomatu, který jí vydá peníze. Nechápou proces předtím. Nepřemýšlí nad tím, kde se tam peníze berou.
Dětem také musíme vštěpovat, že máme omezené zdroje. Učit je, že ne vše, co si koupí, je inteligentní volba. Já svým dětem pokaždé, když někam jdeme, přidělím rozpočet. Když neuměly počítat, tak jsem jim to představil názorně. Například na pouti jsem jim říkal, že za cenu jednoho balonku budou mít čtyři houpačky.
V některých rodinách panují finanční problémy. Mají se i tyto potíže řešit před dětmi?
Nemají se řešit před dětmi, ale s dětmi. Ne tedy tak, že se dva dospělí baví a dítě tam stojí a neví, která bije. Dítě by mělo být součástí situace, ať už kladné, nebo záporné.
Jak jsou na tom obecně Češi ve finanční gramotnosti? V čem nejvíce tápou?
Například mladé lidi je velmi těžké přesvědčit, že v důchodu může nastat problém, ačkoliv mnoho předchozích vlád tvrdilo, že to bude v pohodě. Jsme zvyklí, že kdykoli jsme navštívili babičku nebo dědečka, přistála nám stovka nebo víc. Hodně těžko dnešním mladým vysvětluji, že toto je nejohroženější skupina lidí, protože oni přece "vždycky mají". Už si nepřeberou, že jim babička sice dá pomalu všechno, co má, ale pak týden nejí.
Od kdy mají rodiče děti učit o financích?
Čím dřív začnou, tím lépe. Zhruba od tří až čtyř let. Děti sice nechápou, jestli je 160 korun za nějaký balonek hodně, nebo málo, ale chápou, že buď budou mít balonek, nebo půjdou čtyřikrát na houpačky.
Samozřejmě s nimi nemají řešit sofistikovanou úrokovou míru a duraci dluhopisů, ale děti jsou schopné chápat, že když je něco drahé, musí si něco jiného odepřít. Nejvíc záleží na naší vlastní rodičovské důslednosti.
Pavel Najman
Je členem představenstva Assetio Management, přes dvacet let působí jako finanční poradce. Spoluvytvořil online hru Život podle vás, která učí finanční gramotnost a se kterou objíždí školy. Lidé se v ní učí o důsledcích svého jednání. Spolupracuje také na projektu Zodpovědné hraní, který se soustředí na snižování rizik způsobených nadměrným hraním hazardních her.
Jaké jsou nejdůležitější finanční dovednosti, které by měly děti získat?
V zásadě to jsou dvě věci. První věc je, že zdroje jsou omezené a že peníze se jen tak v bankomatu neobjeví, ale že tomu předchází výplata. A druhá věc je, že čas nevrátíte. To znamená, že na hodně situací v životě je potřeba se finančně připravovat výrazně dopředu. A to nejen na důchod, ale i například na pořízení bydlení.
Svým klientům, kteří ještě nemají děti, vysvětluju, že na začátku jsou dva lidi na dva příjmy, pak mají děti, a tudíž najednou jsou tři lidi na jeden příjem, protože žena je na mateřské. Takže rozpočet zkrátka nemůže vycházet stejně jako bez dětí.
Žijeme sice ve fantastickém státě, který nám vždycky umožní přežít díky spoustě programů a sociální pomoci, ale většina mladých rodin ve chvíli, kdy žena nechodí do práce, spíše přežívá, než že by si užívaly života. V podstatě čekají jako na vysvobození, až se do práce vrátí a přibyde druhý příjem.
Jaký je význam finanční gramotnosti pro budoucí finanční stabilitu člověka?
Naprosto klíčový. Nějakým způsobem se to dá dohnat v dospělosti, ale vždycky samozřejmě záleží na konkrétním jedinci. Jestliže vystuduje člověk pedagogickou fakultu, pak půjde dělat tělocvikáře, do pětatřiceti let vyhází všechny úspory za výlety s kamarády nebo za tuning na autě a pak v pětatřiceti přijde přítelkyně a řekne, že je těhotná, tělocvikář to bude těžce dohánět. Naopak IT expert nebo projektový manažer s platem sto tisíc měsíčně to je samozřejmě schopen dohnat.
Jak se vůbec díváte na kapesné? Dává smysl, případně jak s ním nakládat?
Dítě by mělo dostávat kapesné od chvíle, kdy si začne samo něco kupovat. Tím myslím například svačinu cestou do školy nebo školní potřeby. Samozřejmě to může rodič pojmout výukově a dávat kapesné už od čtyř let, když si dítě chce koupit něco, co mu rodič koupit nechce. Může mu tím vysvětlit, že když si bude rok odkládat do prasátka, tak si našetří půlku a druhou půlku doplatí rodiče. Obávám se ale, že to ve většině případů zůstane jenom u toho "Na, tady máš peníze" a chybí tomu edukace.
Jaké jsou kromě toho nejčastější chyby, kterých se rodiče dopouští?
Takové to kupování si dětí. Když mají rodiče pocit, že když dítěti dali pětikilo, že s ním nemusí být celý týden doma a ono se nějak zabaví u telefonu. Další problém bývá, že jsou děti odtrženy od ekonomické reality rodiny, která s nimi žádné plány neřeší. Proč by třeba dvanáctileté dítě nemohlo vědět, že se bude kupovat pozemek jako investice?
Děti musí pochopit, že jde o normální běžné téma, o kterém se baví, protože jinak si přinesou do života zkušenost, že finanční věci s nikým nesdílí. A to pak bohužel ani s partnerem. Prostě pak najednou zjistíte, že váš partner dluží půl milionu a vy o tom nevíte.
