Hrdlořezy (Praha) - Nic takového tu nikdy nezažili. Nastěhovali se sem před šesti lety, dávno poté, co se Prahou prohnala velká voda v roce 2002.
O byty v rezidenční čtvrti Smetanka na okraji pražských Hrdlořez byl tenkrát velký zájem - komplex není velký, postavili ho uprostřed zeleně s hezkými předzahrádkami, na klidném místě. V přírodě, přímo na břehu potoka Rokytka...
Právě potok, který sem nové rezidenty nalákal, je ale nepříjemně překvapil.
Už o víkendu začala jeho hladina rychle stoupat. V noci na pondělí kulminovala.
Plynaři museli vypnout plyn, nefunguje elektřina, neteče teplá voda.
"Máme jen studenou, nic jiného," říká pán v modré šusťákové bundě, který se představil jako Václav. Teď střídavě přebíhá mezi potokem - co se mezitím změnil v dravou řeku - a vjezdem do areálu bytových domů.
Hlídá potok, podzemní garáže a vůbec celý areál Smetanky. Garážová vrata jsou totiž ve všech domech dokořán.
Před nimi jsou sice vyrovnané pytle s pískem, garáže jsou přesto plné vody.
"Čekáme teď na hasiče, slíbili nám čerpadla," vysvětluje Václav a ukazuje vnitřek jedné z garáží. Spíš než místo na parkování připomíná obří bazén plný nevábně hnědé vody.
Auta se povedlo zachránit, až na jediné. To teď stojí odstavené za domem. Samozřejmě - nejezdí.
Hasiči na Smetanku přijeli už v noci - dovezli písek i pytle. Než dorazili, plnili zdejší obyvatelé a lidé, co jim přišli na pomoc z nedalekých, výše položených domů, pytle pískem z dětského pískoviště.
"Voda sahala až sem," ukazuje Václav na schody u mostku přes Rokytku. "Hlídky jsme drželi asi do dvou hodin v noci, než začala hladina klesat," říká.
Vchodové dveře domů se každou chvíli otvírají. Někdo vyjde a zamíří k autu, často maminky s malými dětmi. Právě mladých rodin tu bydlí většina.
Do aut pak nakládají děti i velké, plné tašky. "Bydlí tu asi 70 rodin, určitě dvacet z nich už odjelo," říká Václav, sám taktéž otec, který svou rodinu poslal pryč.
Proč tu taky zůstávat? Školky a školy jsou zavřené, nefunguje nic...
"Ano, opravdu všichni odjíždějí," říká jedna z maminek, kolem níž pobíhají děti v pláštěnkách. "Kdo ví, jak dlouho to bude trvat," krčí rameny.
Cesta podél Rokytky bývá za normálního počasí oblíbeným cílem pro projížďky s kočárky nebo pro cyklisty nejen z východu Prahy. Jedním směrem se dá dojet až ke Kyjskému rybníku, tím druhým nahoru na Žižkov.
Hned na břehu je krásné, trochu zastrčené dětské hřiště. Kdo se na něj chce dostat, musí přes lávku.
Velká voda to tu však změnila k nepoznání - a tak lávku raději střeží policie.
Po dětech teď u hřiště není ani památky. Procházejí tu jen paní se psy, které bydlí v okolních domech. I ony bedlivě hlídají hladinu Rokytky.
"Voda se naštěstí zastavila kus od nás," říká jedna z nich. "K nám do sklepa se nedostala. Ale soused asi zatopený bude, už minule byl," dodává.
"A jde vám proud?" ptá se druhá. "Ne, nejde tady nikomu."
Ne všichni obyvatelé rodinných domků na druhém břehu, než je sídliště Smetanka, ale měli štěstí.
Starého pána, který bydlí přímo u mostku přes Rokytku, museli v noci narychlo odvézt do bezpečí.
"Evakuovali ho, nemůže chodit," vysvětluje sousedka.
Zahrada jeho domu se změnila ve velké jezero, hned za starou budovou je přes cestu policejní páska s nápisem "Vstup zakázán".
Na dvoře zůstal jen opuštěný, na kost promočený pes.
Sousedé tvrdí, že se v noci málem pomátl na rozumu, když mu odváželi pána.
Teď nikdo neví, co s ním. Bojí se k němu přiblížit - je to velký, černý rotvajler.
A Rokytka?
Ta sice pomalu klesá, v pražských Hrdlořezích ale odpoledne stále vydatně pršelo.
Klidnou noc tu mít nebudou.