Eliáš, který byl zavražděn 19. června 1942 během heydrichiády, byl nejprve uznávaným vojákem, později se stal předsedou protektorátní vlády, ve vysoké státní funkci udržoval styky se zahraničním odbojem. Nacisté jej popravili za velezradu, komunisté jej paradoxně obviňovali z kolaborace s okupanty.
Podle Pavla se v mnoha ohledech stejně jako kdysi rozpínavé nacistické Německo chová současné Rusko. "Pro nás by to mělo být varováním, že bychom měli za každou cenu hájit ty svobody, které naše země dostala po roce 1918 a potom znovu po roce 1989, a neustupovat těm, kteří by to chtěli vidět jinak," řekl.
Eliášovu památku ve středu u jeho pamětní desky uctil spolu s Pavlem také předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Eliášův odkaz je podle něj vzkazem do současnosti. "Pokud jme přesvědčeni, že někde dochází k útlaku, útisku, k obětem na životech, které jsou utráceny za to, že lidé chtějí žít ve své zemi, na svém území, svobodně, potom je potřeba se proti takovému útlaku postavit," řekl. K tomu je podle něj kromě odvahy potřeba právě takových vzorů, jako je Eliáš.
Eliáš se narodil v roce 1890, za první světové války vstoupil do československých legií v Rusku, bojoval i ve Francii. Mezi válkami zastával různé vojenské funkce, mimo jiné byl zástupcem náčelníka generálního štábu. V roce 1939 byl jako apolitická osoba jmenován do funkce předsedy protektorátní vlády. Spolupracoval s domácím odbojem, zejména organizací Obrana národa. Soustředil kolem sebe štáb z bývalých vojáků a udržoval kontakty s Londýnem.
Zatčen byl v den nástupu nového říšského protektora Reinharda Heydricha 27. září 1941. Krátce nato ho nacisté odsoudili k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Zemřel na popravišti kobyliské střelnice 19. června 1942. Stal se jediným popraveným předsedou vlády země, která žila pod německou okupací.
Po válce se Eliáš dočkal in memoriam povýšení na armádního generála. O dva roky později ho ale komunisté obvinili z kolaborace s okupanty. Jeho jméno bylo plně rehabilitováno teprve v roce 1996, kdy mu Václav Havel udělil nejvyšší české vyznamenaní, Řád Bílého lva in memoriam. Až v roce 2006, 64 let po své smrti, byl pohřben v Národním památníku na pražském Vítkově společně se svou manželkou Jaroslavou, a to se všemi vojenskými poctami, které mu náležely.
