Praha - Sociální demokracii uniklo už podruhé za sebou očekávané plné vítězství. Nespokojenost s pravicovou vládou byla příliš velká na to, aby se bývalí pravicoví voliči spokojili prostě s tím, že předají hlasy tradiční opozici.
Druhé místo ve volbách získalo protestní hnutí ANO Andreje Babiše s 18,7 procenty, se sedmi procenty vstoupil do sněmovny Tomio Okamura a jeho Úsvit. Tyto strany slíbily "skutečnou změnu".
Nový střed
Opět se potvrdilo, že Češi nedokážou snadno překročit bariéru mezi dvěma politickými póly.
Voliči potrestali úspornou politiku Nečasovy vlády, proto ODS a TOP 09 ztratily proti minulým volbám polovinu voličů. A i když část z nich přešla ke středopravým lidovcům, propadla se celková obliba pravice o 14 procent.
Společný zisk dvou levicových stran (ČSSD a KSČM) se však na druhou stranu zvýšil jen o čtyři procenta, navíc pouze zásluhou komunistů.
Čtvrtinu hlasů získaly nové protestní strany, které tak zdvojnásobily zisk protestních stran z minulých voleb, tedy Věci veřejných, Suverenity a SPOZ.
Z pohledu politického systému nejde o něco úplně nového. Na přelomu tisíciletí vznikla Čtyřkoalice, která se vymezovala proti pravicové ODS a levicové ČSSD. Bez této středové formace nebylo možné vytvořit regulérní sněmovní většinu v letech 1998-2006. Dnes není myslitelná vláda bez podpory Babiše, maximálně může vzniknout supervelká koalice ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL.
Sever proti jihu
Exodus voličů pravice do protestních hnutí podnítila dlouhá ekonomická krize. Občany nejen přiměla k tomu, aby ve velké míře odcházeli od ODS a TOP 09, ale radikalizovala je do té míry, že je oslovily strany odsuzující politickou scénu obecně.
Podrobnější pohled na výsledky ukazuje, že se nová hnutí nejlépe uplatnila v severní polovině republiky, která ekonomicky závisí na průmyslu postiženém nejvíce hospodářskou krizí. Zřetelně nejlepší výsledek měla obě hnutí na Karlovarsku, Ústecku, Liberecku, Královéhradecku a na Olomoucku.
Protestní uskupení přitom nemusela spoléhat pouze na radikální voliče z venkova. Okamuru skutečně volila víc vesnice než města, Babiš ovšem oslovil i metropole problémových regionů, například suverénně vyhrál v Liberci a v Hradci Králové.
Naopak na spíše zemědělském jihu, který méně závisí na tovární výrobě, se lépe uplatnily levicové strany. Sociální demokraté se stali nejsilnější stranou v metropolích, které dokázaly krizi čelit nejlépe, konkrétně v Brně, Plzni, Českých Budějovicích nebo Jihlavě.
Pravice udržela zásluhou TOP 09 dominantní postavení jenom v Praze a okolí.
Útěcha pro vítěze
V tom, že sociální demokracii uniklo jasné vítězství už podruhé za sebou, nejde o prokletí ČSSD.
Patří k tradicím tuzemských voleb, že se jejich vítěz ocitá v nejistém postavení. Stalo se to v roce 1996 Václavu Klausovi z ODS, který pak závisel na lídrovi ČSSD Miloši Zemanovi. O dva roky později si tuto roli vyměnili.
Vladmír Špidla (ČSSD) volby vyhrál v roce 2002, musel se však spokojit s většinou jednoho hlasu, jeho následovník Mirek Topolánek (ODS) neměl po volbách ani jeden hlas navíc. Oba museli ze Strakovy akademie odejít předčasně.
Vítěze voleb z ČSSD může potěšit, že se zbavili nebezpečného konkurenta na levici, prezidentské strany SPOZ. Také v tomto případě se potvrdilo historické pravidlo, že prezidentská podpora při volbách do sněmovny škodí. Před SPOZ to zažili Svobodní založení s podporou prezidenta Klause, s podporou Václava Havla utrpěli kruté porážky zelení a před nimi Unie svobody.
Výsledkem 1,51 procenta překonala SPOZ Národní stranu práce. Vznikla s podporou T.G. Masaryka a v roce 1925 ji volilo 1,38 procenta voličů.
