Nejhorší zážitky má Vlasta Černá z Uherského Hradiště. Nebylo to však ve věznici. Drželi ji ve sklepě nedaleké konspirační vily, kterou StB využívala pro výslechy, mučení a takzvaná tajná zatčení. Což byl i její případ.
Černou dopadli při pokusu o útěk přes železnou oponu, který byl ovšem pod kontrolou tajné policie. StB však potřebovala vzbudit dojem, že přechod přes hranice je bezpečný, a Černé tak nařídili, aby poslala domů fiktivní pozdrav - pohlednici z německého Regensburgu. Když odmítla, zavedli ji do patra a ukázali za otevřenými dveřmi muže, kterého bili. "On spadl ze židle a oni na něj lili vodu. Tak jsem jim to napsala."
Její tajné věznění trvalo tři měsíce. Tři měsíce v jediné malé sklepní místnosti. Když se tam ocitla, nebylo jí ani osmnáct let.
"V suterénu tam bylo šest nebo osm cel. Žádné světlo, jen místo okének skleněné tvárnice, luxfery, přes které bylo vidět stíny nohou na chodníku asi tak do výše kotníků. Umýt se tam nedalo, bylo to nevětratelné. Za tři měsíce jsem se nemohla převléct. Větralo se jen tehdy, když se otevřely dveře a vedli mne k výslechu," popisuje.
Vězení a vyšetřovací místnosti se nacházely v takzvané Franklovce, secesní budově na třídě Maršála Malinovského v centru Uherského Hradiště. Mezi lety 1949 a 1960 zde sídlila úřadovna Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Dole byly podle pamětníků cely, nahoře v podkroví místnost, kde se mučilo elektrickým proudem.
Vlasta Černá se ve Franklovce ocitla bezprostředně po svém zatčení v září 1950. Předtím se snažila s přáteli pomoci knězi Felixi Mariovi Davídkovi, který byl na útěku a přebýval v různých úkrytech.
"Já pocházím z Horního Štěpánova, Davídek mne učil latinu, když tam byl kaplanem," vzpomíná Černá.
Davídek kolem sebe vytvořil kruh přátel a studentů. Později se někteří rozhodli pro útěk, ale to už byli sledováni tajnou policií. A přímo při pokusu o přechod hranic na jižní Moravě byla zatčena i Vlasta Černá. Nakonec měla štěstí: museli ji ze samovazby propustit, protože onemocněla.
Ocitla se nejdříve ve věznici v Uherském Hradišti, potom v Tišnově, pak jí kvůli nemoci výkon trestu přerušili. Dne 19. března 1952 čekal Vlastu Černou soud. Měla zase štěstí: ve vězení nakonec i se samovazbou strávila "jen" sedmnáct měsíců.
Přestože jako bývalá politická vězeňkyně čelila šikaně a různým omezením, nakonec se jí podařilo vystudovat. Nejdříve střední školu a pak filozofickou fakultu, obor psychologie. "Strašně moc jsem to chtěla studovat," říká.
Dnes je pravděpodobně posledním svědkem, který si ještě pamatuje strašné
podmínky v celách Frankovky v Uherském Hradišti.
