Máte za sebou patnáctihodinové skenování Věstonické venuše pomocí mikrotomografie. Jsou už známé první předběžné výsledky?
Máme obrázky sošky, vidíme dovnitř, ale ty výsledky se teprve budou konzultovat s archeology. Takže ano, první výsledky máme, ale zatím je nepouštíme ven.
Nicméně to, že jste na figurce našli dosud neznámé miniaturní rýhy, se už ví.
Jsou to spíš praskliny, které nebyly vidět. Nevědělo se, že se v hmotě figurky nachází spousta prasklin – bylo to zřetelné už v průběhu skenování na živém obraze.
Máte pro to nějaké vysvětlení? Co to pro archeology může znamenat?
To se ptáte nesprávného člověka, ale samozřejmě to naznačuje něco o procesu vypalování sošky, který nemusel být až zas tak dokonalý. Nicméně z těch prasklin by se možná dalo usuzovat, jakým způsobem byla venuše vyráběna. Je to ovšem spíš otázka na archeology.
Nyní jste ve fázi, že máte podrobný 3D model sošky. Co bude výzkum obnášet v následujících týdnech?
Bude to trochu interaktivní, naše společnost první závěry pošle archeologům a ti nás upozorní na další aspekty, které je zajímají – například na nějaký detail. A my na tom budeme pracovat dál podle jejich požadavků. Co je ale důležité: Nám se nyní podařilo sošku převést do velkého balíku dat, už žije ve virtuálním světě jakožto 3D balík dat. S těmi daty můžeme s pomocí našich softwarů dělat spoustu věcí, záleží, co archeologové budou chtít vědět a co je pro ně důležité. Můžeme například porovnávat vzorky složení a zjistit za pomoci teorií archeologů, z jakých látek byla figurka zhotovena. To ale spekuluji.
Proč výzkum venuše probíhá zrovna nyní?
Technologie, kterou sošku zkoumáme, je nová. Teprve na začátku roku 2014 jsme koupili know-how od australské univerzity, poté jsme dělali první prototyp. Až v průběhu loňského roku jsme přístroj zaváděli do výroby a dolaďovali detaily, sbírali jsme zkušenosti, jak s technikou zacházet. Primárně se tato technologie využívá pro těžbu ropy – dokáže s pomocí extrémně silných počítačů v řádu týdnů určit její přesné složení.
Brněnští vědci se podílejí na zkoumání viru zika
Společnost FEI, jejíž velká dceřiná pobočka sídlí v Brně, se zabývá mimo jiné i analyzováním viru zika. Dodává speciální mikroskopy, které umožňují sledovat struktury viru a mechanismy, jimiž proniká do lidských buněk. FEI tyto přístroje, umožňující zachycení virů v pohybu, vyrábí jako jediná na světě.
Firma byla založena v roce 1971 ve Spojených státech. Zaměřuje se zejména na vývoj a výrobu elektronových mikroskopů.
Na začátku letošního roku padl nápad, že bychom mohli spolupracovat s archeology, proběhlo s nimi neformální setkání a později jsme jim oskenovali velmi staré střepy keramiky, na kterých se ukázalo, že by tato technologie mohla být použitelná i pro Věstonickou venuši. Dlouho a složitě jsme také modelovali schránku pro figurku, až poté se spustila tato akce.
Takže skenování venuše je první velký počin vaší technologie mikrotomografu?
To záleží, co berete jako počin. V mezičase jsme dělali spoustu rozborů pro zákazníky, jejichž výsledky nemáme právo zveřejňovat. Věstonická venuše je ale první velký mediální projekt, to máte pravdu.
V čem ona metoda spočívá?
Pro čtenáře je obecně známá metoda CT, kterou běžně využívají nemocnice. Je to velmi zjednodušeně řečeno tatáž věc: Mám zdroj rentgenového záření, kterým objekt prosvěcuji, tím získám radiogram – například obraz zlomené kosti v ruce. Když ale budu objektem otáčet do různých úhlů, získám mnoho takových obrazů a ony se budou lišit. Pokud je ovšem matematicky poskládám do prostoru, získám 3D obraz. Toto všechno dělá, byť trochu jiným způsobem, medicínské CT.
Takže rozdíl mezi vaší metodou a CT je, že objekt dokážete prosvítit až do řádu mikrometrů?
Ano. CT dokáže docílit rozlišení přibližně v řádu milimetrů. Také si moc dobře nedokáže poradit s železnými objekty, protože jeho záření není tak silné. My ale máme záření podstatně silnější – do něj byste se podíval jen jednou a už nikdy znovu. Ale hlavně – mikrotomograf umí zobrazit detaily, které jdou do velikosti mikronů. Dokáže asi tisíckrát menší detaily než medicínské CT.
Jak bude probíhat analýza 3D obrazu venuše, o kterém jste mluvil?
Lze si to dobře představit jako virtuální realitu, třeba počítačovou hru. Budeme moci "vlézt" do útrob sošky a podívat se, jestli tam je třeba puklina, potom změřit její parametry a podobně. Představte si, že ve venuši najdeme třeba kousek kosti mamuta – jsme schopni si ten úštěpek prohlédnout, zjistit, že má například ostré lomy. Neumíme ovšem okamžitě říct, jaké složení soška má, pouze uvidíme, že nějaká látka má větší hustotu. Obraz vám neřekne, že tmavé místo je například železo. Archeologové ale mají teorie, jaké prvky by mohly ve venuši být, takže je poté budeme porovnávat a můžeme to zjistit.
Prováděli jste ve firmě už nějaký podobný výzkum s takhle vzácným artefaktem?
Z hlediska historického myslím, že ne. Z materiálního děláme například výzkumy nových čipů do procesorů, takže se nám i takové technologicky a vědecky zajímavé věci dostanou do ruky. Nejsem si ale vědom, že bychom zkoumali takto hodnotnou památku jako Věstonickou venuši.
Takže z hlediska archeologického to pro vaši společnost je, předpokládám, něco neobvyklého.
Naprosto jednoznačně. Z historického hlediska to je naprosto cenné. Ačkoliv nejsem historik, jsem přesvědčen, že Věstonická venuše je vlastně taková Mona Lisa mezi pravěkými soškami.
