Ministerstvo zdravotnictví podporuje navýšení věku žen, kterým je hrazeno umělé oplodnění (IVF), ze současných 39 let na 40 let. Jaký máte na tuto změnu názor vy? Do jaké míry tento krok pomůže neplodným párům?
Prodloužení věku, kdy bude hrazena asistovaná reprodukce z veřejných zdrojů, není podle mne racionálně odůvodněné. Předběžný odhad zvýšení nákladů je o desítky až stovky milionů korun, odhad účinnosti je 4 %. Domnívám se, že z těchto prostředků bychom měli platit spíše péči o ženy nemocné, pacientky s vrozenými vývojovými vadami, s nezaviněnými úrazy a podobně.
MUDr. Vladimír Kubíček, CSc.
je předsedou České andrologické společnosti. Andrologie je lékařský obor, který se zabývá chorobami mužských reprodukčních orgánů, jejich léčbou a prevencí. Kubíček má přes dvacet let praxe v oboru, zabývá se nejen léčbou mužské neplodnosti, ale i léčbou poruch erekce či ejakulace.
V posledních letech se ale výrazně zvyšuje věk prvorodiček, které odkládají mateřství do pozdějšího věku. Zatímco před dvaceti lety rodily ženy průměrně kolem 25. roku věku, dnes je jim průměrně více než třicet let. Přibývá i žen, které mají první dítě po čtyřicítce. Pokud stát chce podpořit porodnost, nejsou peníze do asistované reprodukce logickou investicí?
Velká část žen se ale pro pozdější mateřství rozhoduje dobrovolně. Nechávají uplynout optimální dobu pro otěhotnění kvůli tomu, že dávají přednost jiným aktivitám (budují sociální, ekonomické a profesní zázemí). Proto se domnívám, že úhrada asistované reprodukce z veřejných prostředků financování zdravotní péče by se měla týkat logicky pouze žen nemocných, s vrozenými vývojovými vadami, po úrazech.
U žen, které odkládají založení rodiny z důvodů preference jiných aktivit, jde o nemedicínskou indikaci. Pokud se společnost rozhodne podílet na nákladech spojených s odkládáním těhotenství, měla by najít jiné zdroje; nemocným ženám pak hradit z veřejných prostředků větší rozsah péče.
Do kolika let věku žen by tedy podle vás měl stát hradit umělé oplodnění?
Aby byly peníze využité efektivně, měla by horní věková hranice být 35 let. Po tomto roce šance na zdárné umělé oplodnění klesá. Čtyřicetiletá žena má podle dostupných informací jen asi čtyřprocentní pravděpodobnost, že se jí po umělém oplodnění narodí dítě. Asistovaná reprodukce je velmi cenným medicínským postupem, pokud je zvolena správně a pokud nejde dosáhnout těhotenství méně zatěžujícím postupem. Rozhodně by neměla být indikována u všech párů, které mají potíže s plodností.
Vy se jako lékař zaměřujete na léčbu neplodnosti mužů. Do jaké míry se dnes páry skutečně léčí předtím, než zahájí umělé oplodnění?
Asi u 50 procent neplodných párů je problém na straně muže. Bohužel současná úroveň léčby mužské neplodnosti je u nás velmi nedostatečná. Problém mužů je často zlehčován s tím, že vše vyřeší asistovaná reprodukce. Někdy jsou neplodným párům podávány nesprávné a zavádějící informace. Vidíme to například v internetových poradnách, kde na dotazy pacientek odpovídají lékaři z IVF center.
Například?
V jedné takové poradně se paní svěřila, že manžel trpí oligoasthenozoospermií, tedy poruchou, při které se tvoří malé množství spermií se zhoršenou pohyblivostí. Ptala se lékaře z centra asistované reprodukce, jakou šanci by manžel měl, pokud by podstoupil operaci varikokély, což je uvolnění žil nad varlatem. Lékař odpověděl, že tato operace většinou nemá vliv na výsledek spermiogramu, což je zcela nesprávná informace. Odborná literatura dokládá, že až 40 procent mužů je po této operaci schopno počít do roka přirozeným způsobem dítě, do dvou let po terapii je to až 75 procent mužů.
V takové situaci si ale možná velká část žen řekne, že nechce čekat dva roky, než bude moci otěhotnět…
Problém je v tom, že dnes se odesílají do center asistované reprodukce i úplně zdravé ženy, které samy nemají žádný problém; příčina je na straně muže. A je třeba si uvědomit, že umělé oplodnění je pro organismus ženy velká zátěž - hormonální stimulace, punkce folikulů ve vaječnících, aspirace vajíček, celková anestezie (narkóza).
Asistovaná reprodukce nevede k obnovení přirozené, fyziologické plodnosti, je pouze by-passem (obchvat, obejití, přemostění pozn. red.). Termín je používán také v kardiochirurgii pro přemostění neprůchodného úseku věnčité tepny. Pokud by se v kardiologii a kardiochirurgii postupovalo stejně jako v reprodukční medicíně a asistované reprodukci, směřovala by většina péče o nemocné s ischemickou chorobou srdce k tvorbě by-passů, bez léčby poruch metabolizmu tuků a cholesterolu, bez léčby hypertenze, které neprůchodnost věnčitých tepen způsobují, bez aktivního vyhledávání rizikových pacientů preventivními prohlídkami a bez jejich sledování.
Dá se nějak vyčíslit, o kolik procent žen by mělo větší šanci na přirozené otěhotnění, pokud by se věnovala větší pozornost léčbě neplodnosti mužů?
Lze to jen odhadnout, údaje potřebné k přesnému hodnocení u nás nikdo neshromažďuje. V České republice se v roce 2017 narodilo 114 400 dětí. Z toho jsou 4 procenta výsledkem asistované reprodukce. Procento neplodných párů v ČR je přitom mezi 15 až 25 procenty. U poloviny neplodných párů je příčinou neplodnost muže samotná či v kombinaci s ženským faktorem. Pokud by léčba mužské neplodnosti byla úspěšná v 50 %, což je již zcela reálný odhad, mohlo by se narodit o 4576 dětí ročně navíc stejnému počtu žen.
