Praha - Ústavní soud přišel s nálezem, který říká, že beztrestnost poslanců se týká jen jejich projevů k ostatním zákonodárcům, například při schůzích Sněmovny a jejích orgánů. Nevztahuje se však k projevům na sociálních sítích.
Soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková, která stojí za nálezem Ústavního soudu, při rozhovoru pro Aktuálně.cz řekla, že výklad imunity nezpřísnili, jen jej dovysvětlili. A dodává, že indemnita se vztahuje pouze na projev poslance, nikoli na úkon.
"Projev je vyjádření názoru nebo sdělení informace, ale může to být i hození sněhové koule nebo roztržení vlajky, ale nemůže to být uzavření smlouvy nebo jsme výslovně řekli vzdání se poslaneckého mandátu," říká Šimáčková.
Aktuálně.cz: Jaké bude mít tento nový nález praktické dopady?
Kateřina Šimáčková: V případě Otty Chaloupky jsme potvrdili, že v jeho kauze se imunita neaktivuje a že má být za své výroky trestně stíhán. Tím naším rozhodnutím jsme také chtěli polemizovat s argumentací, kterou v těchto záležitostech přijímá Nejvyšší soud – protože v případě, kdy Nejvyšší soud řekne, že tam ta exempce je, ten člověk si nestěžuje a není způsob, jak to před Ústavním soudem nastolit.
V této věci použili stejný test jako v případě tří poslanců, kteří se vzdali mandátů. Tehdy vytvořil Nejvyšší soud nějaký test, který ale z ústavně-právního pohledu neobstojí.
Vy jste tedy chtěli tímto nálezem ukázat soudu, jak má postupovat…
Tímto nálezem jsme se pokusili nabídnout Nejvyššímu soudu lepší test pro posouzení, zda projev je či není kryt indemnitou. Udělali jsme tedy dobře vyargumentované rozhodnutí, které ukazuje, jak by se mělo v případech rozhodování o poslanecké indemnitě postupovat.
Co by poslanec neměl nově dělat?
Poslanecká indemnita nechrání nějaké výsady toho poslanec, chrání pouze dobrou a akceschopnou funkčnost parlamentu. Účelem toho je, aby v parlamentu mohla probíhat svobodná debata, kde se nebude nikdo bát nic říct, ale v rámci toho tělesa.
Je to tedy napojeno jenom na debatu.
V rámci parlamentu a jeho orgánů. Řekli jsme, že vymezení, co je parlamentní debata není teritoriální ale funkcionální. To znamená, že kdyby bylo zasedání parlamentu na Václavském náměstí, je to kryto. Ale pokud bude poslanec říkat někde v kuloáru věci, které jsou trestně postižitelné, bude se dopouštět verbálních trestných činů, i když to bude na půdě parlamentu, je to špatně – to je případ pana Chaloupky.
Vztahuje se to tedy pouze na verbální projev?
Projev je vyjádření názoru nebo sdělení informace, ale může to být i hození sněhové koule nebo roztržení vlajky, ale nemůže to být uzavření smlouvy, nebo jsme výslovně řekli vzdání se poslaneckého mandátu.
Proč ne vzdání se poslaneckého mandátu?
To není projev, to je úkon. Poslanci jsou zjednodušeně chráněni proti stíhání za verbální trestnou činnost. Co je projev, je vyjudikováno Evropským soudem pro lidská práva i Nejvyšším soudem Spojených států, je to třeba roztržení povolávacího rozkazu, zapálení americké vlajky. Může to být i nějaké gesto nebo něco takového, ale nesmí to být úkon. Takže určitě ne, když si najmu nájemného vraha na zavraždění manžela nebo uzavřu smlouvu nebo přijmu úplatek nebo si řeknu o úplatek – to už je úkon směřující k nějakému činu.
Musí to být tedy projev k poslancům a na oficiálním jednání?
Ano. Ale zase - projev, byť by byl ten projev v právu zakázán, pokud je pronesen na tzv. chráněném fóru, je poslanec chráněn. Ale nemůžu ten projev používat na chodbě parlamentu nebo v průběhu jednání parlamentu při poskytování rozhovoru televizi.
Na starší případy se tento nález vztahovat nebude, ale nyní už má být platný na všechny nové případy.
Měl by být.
Nemůže si nižší soud říct, že se rozhodne jinak?
Myslím si, že jsme docela přesvědčivě i na případech řady zemí a velkého množství odborné literatury vysvětlili, že to naše rozhodnutí je skutečně správné a odpovídá většinovému názoru v Evropě. Takže si myslím, že by to mělo i pro orgány činné v trestním řízení včetně soudů být tím vedoucím právním názorem.
Může tedy třeba Nejvyšší soud rozhodnout jinak?
Nejvyšší soud by se naší argumentací měl řídit. Ústavní soud musí rozhodovat na základě nějakého podání a pokud má k tomu rozhodnutí pravomoc. Není jak před námi nastolit otázku, pokud některý z nižších soudů vyhoví tomu stěžovateli, nemá kdo to předestřít soudu. Tady je to jednotlivec proti státu, takže pokud jednotlivec uspěje, byť by to bylo v rozporu názoru Ústavního soudu, už není, kdo by ústavní stížnost podal.
Je to, s čím jste přišli, precedent?
Proto jsme to přijali formou nálezu. V Ústavě je napsáno, že rozhodnutím Ústavního soudu jsou vázání všichni. A toto je nález, což je závazné rozhodnutí a Ústavní soud již dávno ve své judikatuře vysvětlil, že všichni jsou vázáni jak výrokem, tak nosnými důvody - výslovně je na konci nálezu definována poslanecká indemnita. My jsme tu definici nezpřísnili, my jsme jenom řekli, že je to trochu jinak. Tento nález by ale měl být závazný pro všechny orgány České republiky.
Dám příklad. Jsem poslanec a přijdu za jiným poslancem a řeknu: „Když složíš mandát, tady jsou peníze.“ Vztahuje se na to indemnita?
Ani složení mandátu ani přijetí úplatku nejsou kryty poslaneckou indemnitou ani poslaneckou imunitou.
Takže když teď státní zástupce Ištvan zahájí nové stíhání exposlanců ODS kvůli trafikám, uspěje?
K tomu se nemůžu vyjádřit, protože bych takový případ v budoucnu mohla rozhodovat.
