Nebýt zázraku, dostal jsem provaz, vzpomíná student, který v roce 1948 vyrazil podpořit Beneše

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
Aktualizováno 23. 2. 2018 16:33
František Suchý (91) se před 70 lety účastnil nočního pochodu na Pražský hrad, kterým několik tisíc studentů vyjádřilo odpor proti komunistické vládě. O několik let později jen o vlásek unikl popravě.
František Suchý.
František Suchý. | Foto: Ludvík Hradilek

Praha - Přesně před 70 lety, 23. února večer, se vydal několikatisícový dav převážně mladých lidí směrem na Pražský hrad podpořit prezidenta Edvarda Beneše. V té době mu podali demisi ministři nekomunistických stran a čelil nátlaku premiéra Klementa Gottwalda na jmenování komunistické vlády.

Do ulic hlavního města vyšlo ten večer zhruba sedm tisíc lidí. Byli mezi nimi vysokoškolští učitelé, novináři, ale hlavně studenti. K nim patřil tehdy 21letý František Suchý, který studoval na pražském Českém vysokém učení technickém (ČVUT). Stejně jako ostatní chtěl vzkázat Benešovi, aby komunistům neustupoval.

VIDEO: Archivní záběry z února 1948.  

Archivní záběry připomínající Únor 1948, druhá část | Video: NFA

"V tu dobu byla úžasná nálada," vzpomíná Suchý ve svých 91 letech. "Na vysoké škole byla většina lidí proti komunistům."

Průvod dorazil až na Pražský hrad, kde v pozdních večerních hodinách přijal prezident Beneš pět zástupců z jeho řad. "V roce 1948 jsme si všichni mysleli, že bude další válka, že to komunistům nevyjde, že nemůžou dlouho vydržet," vypráví František Suchý.

Po průvodu, od kterého v pátek uplynulo přesně 70 let, ho ale v jeho životě čekaly už jen mnohem dramatičtější události. Začalo to vyhazovem z vysoké školy těsně před dokončením studia. Poté nechybělo mnoho a Suchý skončil na popravišti. 

Měl jsem v ruce urnu Milady Horákové

Jeho otec byl ředitelem strašnického krematoria. "To, co jsem za války viděl v krematoriu, mě donutilo jít na barikády. To, co jsem tam viděl po 48. roce, mě donutilo k tomu, abych dělal věci, za které jsem měl být popravený," vysvětluje.

František Suchý jako malé dítě s matkou a otcem, ředitelem strašnického krematoria.
František Suchý jako malé dítě s matkou a otcem, ředitelem strašnického krematoria. | Foto: Archiv Paměti národa

Do Strašnic se za války vozily bedny s těly popravených odbojářů, kde se jejich ostatky spalovaly. Tuto metodu přejali i komunisté po únorovém převratu. Končila tam i všechna těla popravených politických vězňů. Jejich jména a záznamy o zpopelnění známe jen díky riskantní a utajované práci Františka Suchého staršího a jeho syna, kteří vše pečlivě zaznamenávali.

"Měl jsem v ruce urnu Milady Horákové. Těch lidí, kteří byli popraveni, se tam spalovalo moc. Než mě zavřeli, bylo popraveno 250 lidí, to je v době míru úplně absurdní věc," popisuje události, které ho přiměly riskovat vlastní život.

"Dělal jsem všechno, co jsem mohl, abych uškodil komunistům," shrnuje František Suchý svou činnost po roce 1948. Pomáhal například distribuovat protikomunistické letáky, stýkal se se zahraničními špiony. Když u něj doma při prohlídce agenti StB objevili protistátní materiály a schované zbraně ještě po německých vojácích, zatkli v roce 1952 jeho i oba rodiče a rodině zabavili veškerý majetek. "Všechno mi to sečetli s tím, že je to na provaz," říká Suchý.

Nebýt Slánského, dostal jsem provaz

V té době ale probíhal i soud s Rudolfem Slánským, poválečným generálním tajemníkem ÚV KSČ (dostal nakonec podobně jako dalších 10 z celkových 14 obviněných trest smrti - pozn. red.). "Měli 11 prominentů a na pětadvacetiletém klukovi jim tolik nezáleželo. Skutečně, kdyby nebylo Slánského a spol. druhý den, tak bych tady s vámi takhle nemluvil," vysvětluje náhodu, která mu zachránila život.

František Suchý si vyslechl rozsudek trestu ve výši 25 let. Propuštěn byl po 12 letech v roce 1964, když mu bylo 37 let.

"Můžu vám říct, že deset let v kriminálu je blbejch, to člověk ještě pořád žije v duchu tam venku. Ale po deseti letech už žijete jen kriminálním životem a díváte se na život venku asi tak, jako se dneska díváte na lidi, kteří žijí v Americe. To už je vám pak úplně jedno, jestli budete zavřený deset, nebo patnáct let," vzpomíná na 50. léta minulého století, která strávil střídavě ve věznicích na Mírově, Pankráci, Borech i v Leopoldově.

"Když jsem byl ve vězení, čekal jsem prakticky každý den, že to praskne. Z rozhlasového vysílání ze zahraničí neustále znělo, abychom vydrželi, že komunisti půjdou lidově řečeno od válu. Nálada mezi lidmi našeho ražení byla taková, že se komunisti nemohou dlouho udržet. Bohužel se udrželi 40 let," dodává Suchý.

S komunisty jsem se rozešel jednou provždy

Po propuštění se až do důchodu živil rukama, ačkoliv v roce 1968 mohl dodělat vysokou školu. Také se oženil, ale děti už s manželkou nikdy neměli.

V loňském roce dostal František Suchý Cenu Paměti národa od společnosti Post Bellum. "Za hrdinství jsem nic z toho nikdy nepovažoval," trvá si přesto na svém.

Ani s odpovědí na otázku, zda by stejně riskoval, kdyby dostal šanci prožít svůj život znovu, neváhá. "Kdybych byl znovu mladý, tak určitě. Vždycky jsem se snažil zachovávat čestnou linii. Dnes ve svých 91 letech už ale ne," přiznává chybějící síly.

Ačkoliv František Suchý působí jako neoblomný optimista, zklamání ze současné politické situace nedokáže skrýt. "Nechodím k volbám, protože nemůžu volit lidi, kteří stojí s komunisty v jedné řadě. Já jsem se s nimi rozešel už v 16 letech a od té doby mi komunismus vadí. Když jsem pak čtvrt roku čekal na provaz, skončil jsem s nimi úplně," uzavírá.

VIDEO: Události z února 1948 na záběrech NFA. 

Archivní záběry připomínající Únor 1948. Ukázky pochází z filmových týdeníků Týden ve filmu 1948 č. 9 a č. 10. | Video: NFA
 

Právě se děje

před 16 minutami

Na základě jednání s ministrem vnitra Hamáčkem a policií zavedeme na části dálnice D1 zákaz předjíždění kamionů, řekl Babiš podle České televize.

Zdroj: ČTK
Další zprávy