Protest polonahé aktivistky? Církev se nemůže divit, šíří fake news, říká teolog

Radek Bartoníček Radek Bartoníček
Aktualizováno 18. 10. 2018 6:48
Protest polonahé aktivistky v katedrále sv. Víta a projev katolického kněze Petra Piťhy spojuje jeden dokument - takzvaná Istanbulská úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Dokument z roku 2011, který má nyní ratifikovat i český parlament, vyvolává stále větší emoce a dělí českou společnost. "Nejvíce jsem zklamaný z toho, jak se k němu staví katolická církev i některé další," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Martin Vaňáč z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Aktivistka Aneta Petani a její tichý protest během mše, kterou v katedrále sv. Víta sloužil kardinál Dominik Duka. (16. října 2018)
Aktivistka Aneta Petani a její tichý protest během mše, kterou v katedrále sv. Víta sloužil kardinál Dominik Duka. (16. října 2018) | Foto: ČTK

Aktuálně.cz: Překvapuje vás míra emocí, které tento dokument vyvolává?

Martin Vaňáč: Nepřekvapuje. Situace ve společnosti je poslední dva až tři roky napjatá, což se projevuje hádkami na sociálních sítích v podstatě o čemkoliv. Já si především myslím, že problém nerovnosti mužů a žen skutečně existuje a je třeba jej řešit. Ať už jde například o nerovnost platovou, kariérní, nebo o násilí na ženách.

Je ale potřeba "nějaká" úmluva? Pomůže řešení problémů?

Nejsem právník, takže to nedokážu posoudit. Ale to, že ženy nemají rovnoprávné postavení, že zažívají sexuální násilí a obtěžování výrazně častěji než muži, to je nepochybné. Statistiky ukazují hrozivá čísla. Je potřeba se této problematice více věnovat. Já věřím, že proces spojený s ratifikací Istanbulské úmluvy může pomoci už jenom tím, že na toto téma upozorní. Je škoda, že mnozí kritici úmluvy svým vystupováním vlastně zamlžují podstatu problému.

Co říkáte na čin aktivistky v katedrále sv. Víta, která se vysvlékla do podprsenky a narušila úterní mši, kterou sloužil kardinál Dominik Duka?   

Myslím si, že se jednalo o poklidný protest, který reagoval na kázání profesora Petra Piťhy a na podporu, kterou mu vyjádřil kardinál Dominik Duka. V širším ohledu čin reagoval i na postoje některých představitelů katolické církve k  úmluvě. Vzhledem k tomu, že Petr Piťha ve svém kázání sáhl k expresivním výrazům a úmyslně debatu ještě víc vyhrotil, pak se nemohou představitelé církve divit, že přicházejí i takové reakce.

Nevede ale takové chování v katedrále k tomu, že proti úmluvě se postaví emotivně ještě větší část lidí, aniž by se zajímali o podstatu?

O podstatu smlouvy se mnozí lidé stejně nezajímají, většinou ji vůbec neznají. Vyhraněné postoje kritiků úmluvy z řad církve od této podstaty rovněž odvádí pozornost. Celá diskuse kolem úmluvy už tak působí mimoběžně. Zatímco její zastánci upozorňují na potřebu řešit problematiku nerovnosti a násilí na ženách, její kritici nezřídka tvrdí, že jde jen o zástěrku pro prosazování zájmů sexuálních menšin. Diskuse o formě protestu v katedrále je tedy opět jen odváděním pozornosti od podstaty problému, kterou je styl kampaně vedené proti úmluvě.

Co vyčítáte církvi nejvíce?

Pokud jde o vztah k úmluvě, jsem velmi zklamaný, jakým způsobem se k ní někteří představitelé katolické církve a několika dalších církví vyjadřují. Místo toho, aby nastala věcná diskuse o tom, o co v úmluvě jde, kam směřuje, jaké může mít důsledky, tak od jara probíhá zejména v katolické církvi ostudná demagogická kampaň proti tomuto dokumentu. Kampaň, která je postavena na zkratkovité interpretaci a mezi řádky textu nachází údajné hrozby, které tam nejsou. Je smutné, že jsou v příručce vydané Úřadem vlády v seznamu zdrojů dezinformací i texty z katolické církve. Nelíbí se mi ani to, že byl v září do většiny diecézí rozesílán propagandistický leták, který smysl úmluvy zkresloval. Zdá se mi, že v tomto případě odpůrci úmluvy šíří fake news místo evangelia.

Nejste příliš kritický?

Možná ano, ale leták obsahuje řadu polopravd včetně překrouceného citátu z projevu papeže Františka. Kromě toho kázání profesora Piťhy nemělo žádnou nosnou myšlenku. On jen říkal něco, co si může kdekdo přečíst na nějakých dezinformačních serverech. Nezaznělo od něj na toto téma žádné křesťanské poselství, jenom šířil své vlastní názory, co strašného se v budoucnosti pod vlivem úmluvy stane. Svým vyjádřením jen vzbudil pozornost médií a znechutil řadu věřících.

Istanbulská úmluva

Co řeší?
Svého druhu nejobšírnější a nejambicioznější mezinárodní smlouva zaměřená na prevenci a potírání násilí páchaného na ženách a domácího násilí. Jejím cílem je nulová tolerance tohoto násilí. Úmluva považuje násilí vůči ženám za porušení lidských práv a formu diskriminace. Zavádí soubor průlomových definic trestných činů, například i mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucená sterilizace. Také ale například ustanovuje nadnárodní orgán GREVIO, který má naplňování úmluvy v jednotlivých zemích monitorovat.

Kdy a kdo?
Úmluva byla přijata už v roce 2011 Výborem ministrů Rady Evropy v tureckém Istanbulu. Podepsalo jí 46 zemí, ratifikovalo zatím 32. Mezi zeměmi, které dosud neratifikovaly, je vedle Česka například také Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Řecko, Litva, Lotyšsko, Velká Británie a Irsko.

Kontroverze
Úmluvě je kritiky mimo jiné vyčítáno, že celý problém pojímá výrazně ideologicky, jako "třídní boj" mezi muži a ženami napříč lidskými dějinami. Odpůrci též vyjadřují obavy z přesunu některých kompetencí na neziskový sektor či z dopadů na vzdělávací systém.   

Čím si vy vysvětlujete, že část katolické církve zaujala tak ostře odmítavé  stanovisko?

Těch důvodů může být celá řada. Jedním z nich může být i odklonění pozornosti od vlastních problémů, například od sexuálního zneužívání, což
je mimochodem genderově podmíněné násilí, neboť ho páchají výlučně muži v
pozici autority ve většině případů na mladistvých. Zároveň katolická církev v České republice hledá nosné téma nebo určitou roli, kterou by hrála v dnešní společnosti. Někteří představitelé ji zřejmě nacházejí v boji proti úmluvě. Horlivé vystupování kritiků úmluvy souvisí také s probíhajícím sběrem podpisů pod petici na podporu manželství muže a ženy. Česká biskupská konference se připojila k podpoře petice, kterou zorganizovala Aliance pro rodinu v reakci na petici organizací Jsme fér. Pan kardinál se dokonce sešel s premiérem Babišem, aby u něj lobboval proti snaze uzákonit manželství pro všechny, tj. i pro osoby stejného pohlaví.

I když některé postupy dnešní katolické církve kritizujete, připadá mi, že se zároveň snaží dělat mnoho dobrého, od pomoci druhým až po duchovní působení v diecézích.

Určitě máte pravdu. Není pochyb, že se církev věnuje celé řadě dobročinných aktivit. Má kritika míří na postoje jejích představitelů, zvlášť jejich vyjadřování k různým veřejným záležitostem, především k Istanbulské úmluvě. Jistě je možné vyjádřit nesouhlas nebo obavy, ale mělo by se tak dít na základě věcné diskuse nad textem a jeho smyslem. Negativně emotivní kázání profesora Piťhy jenom přilévá olej do ohně a přispívá ke štěpení církve i společnosti.

Vzpomínky na "staré dobré časy" nejsou ničím novým 

Pocházím z moravského Slovácka, kde má zejména katolická církev patrně nejsilnější postavení v zemi. A když tam mluvím s lidmi, cítím, jak mají strach ze všeho nového, moderního, co se týká společenského vývoje. Mají pocit, že žádná "moderna" v podobě debat o genderu, homosexuálech, postavení žen a všeho dalšího není třeba, bojí se, že to definitivně pohřbí model tradiční rodiny.

Těmto obavám rozumím, ale kázání profesora Piťhy a podobné kritické hlasy nejsou ničím jiným než jen posilováním tohoto strachu. Místo toho, aby do debaty vnesli křesťanskou perspektivu a ukázali způsob, jak reagovat na společenské změny, šíří jen obavy z budoucího vývoje. Navíc si myslím, že někteří kněží a představitelé církve v podstatě zneužívají autoritu, kterou u mnohých věřících mají. Místo toho, aby iniciovali a moderovali věcnou debatu o smyslu úmluvy proti násilí na ženách, předkládají demagogické a neférové  argumenty. A místo šíření křesťanské naděje se i mezi věřícími více šíří strach. Vystrašení lidé se více rozhodují iracionálně a mají tendenci slepě přijímat různé informace bez ohledu na jejich pravdivost.

Je zajímavé, že občas panuje přesvědčení, jak vliv církve slábne, ale jakmile se objeví podobné vypjaté debaty, tak naopak lidé církvi naslouchají a názory jejích představitelů šíří rychlostí světla.

Myslím si, že to tak není. Lidé přijímají a šíří jen ty myšlenky, které rezonují s jejich vlastním pohledem, někdy i předsudkem. O skutečné autoritě církve by svědčilo, kdyby její představitelé řekli něco křesťanského, co by šlo proti veřejnému mínění, a veřejnost by to přijala za své. Například kdyby zazněla výraznější kritika politiky nulového přijímání uprchlíků a řekli by, křesťanské je pomáhat, tak pomáhejme. Rovněž by se církve měly zastávat slabších, například žen samoživitelek, obětí zneužívání a týrání nebo různých menšin, včetně těch sexuálních.   

Nemáte pocit, že náhled na tato témata se liší podle regionů nebo církví? Když jdu na kázání do katolického kostela na Slovácku, tak tam o sexuálních menšinách nebo týraných ženách skoro neuslyším, stejně jako třeba o pomoci dnešním uprchlíkům. Když jdu v Praze do evangelického kostela, tak tato témata zaznívají často, stejně jako je zřejmý důraz na dodržování lidských práv.

Je fakt, že v některých ohledech se postoje v různých regionech, ale i v různých církevních kruzích liší. Některé církve zdůrazňují rovnost svých členů a svobodnou výměnu názorů, jiné více tíhnou k autoritářským a konzervativnějším postojům. Mnohdy záleží na konkrétních lidech a představených komunity.    

Mnozí se ale skutečně bojí, že tradiční rodiny postupně téměř vymizí a například další a další děti nebudou mít možnost vyrůstat v poklidném rodinném prostředí.

Rozpad tradiční mnohagenerační rodiny můžeme sledovat minimálně od 19. století. Vzpomínky na "staré dobré časy" a stesky na to, jak se společnost hroutí, nejsou z pohledu historika ničím novým. Rozpady rodin nesouvisí ani s existencí registrovaného partnerství, ani s Istanbulskou úmluvou. Stejně tak to nesouvisí s Evropskou unií ani s Bruselem, který by nám něco vnucoval. Mám pocit, že jak možnost registrovaného partnerství, tak případného manželství pro všechny může naopak podpořit trvalost vztahů a důležitost oficiálně uzavřeného sňatku. Stejně tak snaha Istanbulské úmluvy pokud možno předcházet genderově podmíněnému násilí na ženách je rovněž zaměřena na podporu rodinného soužití.

Myslíte si, že část církevních představitelů změní přístup ohledně úmluvy a jiných podobných věcí?

Takové změny jsou dlouhodobou záležitostí. U některých věřících je navíc jakákoliv změna předem považována za cosi podezřelého, nebo dokonce nežádoucího. Katolická církev má už více než pět let papeže, který dává před tzv. kulturními válkami přednost velmi vstřícnému a otevřenému postoji, byť například k genderu je kritický. Je vidět, že ani změna na postu papeže nezmění obratem katolickou církev a postoje více než miliardy členů na celém světě. V České republice dochází k postupné generační výměně biskupů, ale snad kromě plzeňského biskupa Tomáše Holuba (biskup plzeňské diecéze, pozn. red.) se nezdá, že by došlo k nějakým změnám.

Ale nemluví podobným hlasem jako Tomáš Holub i Václav Malý?

Ano, ale už dlouho je pomocným biskupem, a pokud vím, tak jeho hlas nemá takovou odezvu, jako když něco přednese kardinál Dominik Duka, který je předsedou biskupské konference. Svoji roli sehrává i mediální obraz církve, přičemž média věnují největší pozornost kardinálu Dukovi a málokdy někomu jinému. Je to škoda, protože i v katolické církvi určitá pluralita existuje.

Nepomohla by atmosféře v České republice výměna kardinála Duky, který přesluhuje a který má spoustu příznivců i kritiků? Někomu může přijít zvláštní, že papež František nechává ve službě muže, který mu není nijak moc nakloněný.

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka dříve či později odstoupí s ohledem na svůj věk. Záleží na délce procesu hledání jeho nástupce. Ten to nebude mít jednoduché nejenom kvůli prestiži pražského arcibiskupství, ale i kvůli aktivitám kardinála Duky, který tuto funkci hodně zpolitizoval. Od nástupce se bude očekávat nejenom duchovní kvalita, tedy schopnost být pastýřem, ale i určitá politická obratnost při jednání s představiteli státu.

VIDEO: Rozhovor s katolickým knězem Petrem Piťhou

Lidé uvěřili penězům, je to náboženství konzumu, omezuje svobodu člověka, moci konzumních řetězců nelze odolat, říká katolický kněz Petr Piťha. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy